Suzuki Grand Vitara - umí hlavně v terénu

Kdo potřebuje vůz, který na straně jedné zvládne Dakarskou rally a na straně druhé se neztratí v běžném provozu, nemá příliš na výběr. Dnešní SUV jsou stavěna primárně na zpevněné komunikace, řekněme rovnou na asfaltové komunikace (CR-V apod.). Musíte-li zdolávat nástrahy přírody a řešit drsné podmínky, můžete sáhnout po čistokrevném off-roadu, se kterým toho však na silnici příliš nenajezdíte. Potřebuje-li vůz využívat k obojímu, můžete zvolit kompromis a sáhnout například po Foresteru, Land Roveru, Pajeru nebo po dnes testované Grand Vitaře.

Suzuki začalo s výrobou terénních vozů již v roce 1970. O 18 let později spatřil svět první Vitaru ve třídveřovém provedení, kterou můžeme považovat za průkopníka kategorie kompaktních SUV. O dva roky později přibyla pětidveřová varianta a v roce 1997 se zrodila druhá generace s přídomkem Grand. Rok 2005 byla představena třetí generace s novým systémem pohonu všech kol disponující uzávěrkou středového diferenciálu. Od té doby se vyrobilo na 2,5 milionů kusů.

TIP: Suzuki v Paříži představí novou Vitaru

Karoserie: facelift

Modernizace postihla zejména masku chladiče a přední nárazník. Směrová světla byla nově zabudována do vnějších zpětných zrcátek. Zákazník má na výběr tradičně ze dvou karosářských variant (třídveřové a pětidveřové), což je v tomto segmentu ojedinělá volba. Námi testovaná pětidveřová verze je ve srovnání s kratší variantou o 440 mm delší a chlubí se i delším rozvorem (o 200 mm). Ostatní rozměry zůstaly zachovány (oproti svému předchůdci narostla karoserie na délku o 28 cm a rozvor se zvětšil o 16 cm). Novinkou ve stavbě Grand Vitary je integrovaný rám karoserie, který zaručuje potřebnou tuhost a odolnost proti zkrutu. Přispívá také ke snížení těžiště. Páté dveře se otevírají nešťastně na pravou stranu (směrem k chodníku), což může být velkou překážkou pro snadné naložení zavazadel.

(+) design
(-) nepraktické otevírání pátých dveří směrem doprava

Interiér: drobné změny k lepšímu

Po otevření dveří zaujmou především vysoko poležená sedadla, do kterých je potřeba téměř naskočit. U předních sedadel poskytujících dostatek prostoru bych uvítal výraznější boční vedení těla. Sedadla je nutné seřizovat ručně, k samotnému rozsahu nemám připomínek. Zadní sedadla nabízí dostatek prostoru dvěma dospělým cestujícím. Opěradla zadních jsou asymetricky dělená a lze je polohovat v dostatečném rozsahu. V případě potřeby je lze úplně sklopit a dalším překlopením celé sedačky vpřed (za opěradla předních sedadel) můžete vykouzlit prostor o objemu 1 386 litrů s naprosto rovnou ložnou plochou.

Modernizace přinesla interiéru nový kombinovaný palubní displej umístěný v kapličce za volantem včetně kruhových ukazatelů. Nově se ve středové části palubní desky objevil reproduktor a středový panel doznal řady změn.

(+) výbava
(-) pouze výškově stavitelný volant
(-) horší boční vedení předních sedadel

Motor: sametový šestiválec

Pod kapotou pětidveřové Grand Vitary je možné mít zážehový čtyřválcový dvoulitr s výkonem 103 kW, dva-čtyřku VVT s výkonem 124 kW a šestiválcový 3,2 litr s výkonem 171 kW. Příznivci vznětových agregátů zajisté sáhnout po devatenáctistovce DDiS s výkonem 95 kW. Námi testovaný zážehový šestiválec o objemu 3,2 litru poskytuje Grand Vitaře nadprůměrnou výkonovou rezervu, kterou však nelze využívat k ostré jízdě, jelikož automatická pětistupňová převodovka řadí dosti rozvážně. Šestiválec rozhýba robustní Vitaru na rovných 200 km/h a stovku zvládá za 9,3s. Typický jadrný zvuk šestiválce potěší milovníky kultivovaných motorů a lineárním přísunem výkonu. Po stránce spotřeby se nelze divit dvouciferným hodnotám (12-15 l/100 km). Pokud Grand Vitaru vezmete do terénu, počítejte s hodnotami začínající dvojkou.

(+) lineární přísun výkonu
(+) jadrný zvuk
(-) pomalejší převodovka
(-) spotřeba
(-) menší kultivovanost při volnoběžných otáčkách

Jízdní vlastnosti: na silnici stejně dobře jako v terénu

Grand Vitaře nepřísluší zařazení k vozům kategorie SUV. Ty totiž často končí dříve, než si jejich uživatel myslí. Ve srovnání s nimi je Vitara spíše terénní vůz, který zvládne nejen nezpevněné cesty ale i nějakou tu terénní vložku. Pohon všech kol (rozdělený mezi nápravy v poměru 47:53) nabízí ve Vitaře nevídané možnosti. Pomocí otočného ovladače může řidič zablokovat centrální mezinápravový diferenciál s omezeným prokluzem (absorbuje rozdíl mezi otáčkami náprav a Suzuki ho označuje písmeny LSD - Limited-Slip Diff.) a zdolat tak třeba brod bahnem. Pro snadné zdolání nezpevněného stoupání nebo příkrého sjezdu je k dispozici redukční převodovka s poměrem 1,97:1. K dispozici je také nově funkce řízeného stoupání do vrchu a klesání z kopce jsou k dispozici výhradně s šestiválcovým agregátem. Standardní poloha řadící páky je „4H“, směrem vpravo následuje pozice „4H Lock“ s uzavřeným mezinápravovým diferenciálem a krajní poloha „4L Lock“ navíc doplní redukci pro pomalý pohyb v těžším terénu.

Nájezdové úhly, světlá výška, velký rejd a robustnost konstrukce podvozku (integrovaný žebřinový rám) dovolují hrubší zacházení. Limitem testovaného kousku se však staly obuté klasické silniční pneumatiky. S modernizací dostaly zadní kola kotoučové brzdy s vnitřním chlazením. Brzdový pedál působí na řidiče chladně a vyžaduje pro vyšší brzdný účinek vyvinout více síly.

(+) řízení
(+) dovednosti v terénu
(+) brzdy

Závěr: potěší svými schopnostmi i cenou

Modernizované Grand Vitaře zůstaly znamenité terénní dovednosti a rapidně se zlepšilo chování na silnici, kde se chová díky nezávislému zavěšení všech kol (vpředu McPherson, vzadu Multilink) o poznání civilizovaněji. Přestože testovaná Grand Vitara patří v Česku k vrcholnému modelu automobilky, Suzuki si za takto plně vybavený vůz účtuje 759.900 Kč, což je ve srovnání s konkurencí dalším velkým pozitivem.