Srovnáváme sedany: Toyota Corolla versus Opel Astra

S délkou lehce nad čtyři a půl metru už auta typu sedan přestávají vypadat jako rozpočtové modely do rozvojových zemí, zároveň však ještě necílí na zákazníky toužící po okázalé reprezentaci. A právě do této kategorie patří nové čtyřdveřové modely Toyota Corolla a Opel Astra.
Sedan od Opelu se hlásí k rodině Astra nejen jménem. Typický je přední pohled na vůz, kde se jednotliví příbuzní podobají jako vejce vejci. Dobrácká tvář astry své okolí nezastrašuje přísným výrazem. Kdo chce na silnici vzbuzovat respekt, musí se poohlédnout jinde.
Corolla je v tomto směru rafinovanější. S baculatým hatchbackem Auris ji na pohled vůbec nic nespojuje - užší přední světla a dynamické linky karoserie jako by se inspirovaly u sportovního lexuse řady IS. Aby v tom ale neměli zákazníci příliš velký chaos, dostala corolla alespoň masku typickou pro menší toyoty.

Malé, ale dobré čtyřválce
Že oba sedany nemají za úkol získat na svou stranu zvlášť náročné řidiče, může být jasné už z nabízených motorů. Do testu si přivezly to nejsilnější, co v kategorii benzinových agregátů nabízejí: v případě opelu je to jen osmnáctistovka s výkonem 140 koní, u toyoty pak dokonce šestnáctistovka se 124 koňmi. Oba čtyřválce však rozhodně patří k tomu nejzajímavějšímu, co lze v těchto kubaturách pořídit.
Motor corolly je typicky japonský - ochotně vplouvá do vysokých otáček, a kdo chce zažít jeho kvality, musí včas podřazovat. Maximum točivého momentu má posazeno nezvykle blízko nejvyšších dovolených otáček, neznamená to ale, že by v nižších hladinách usínal. Šestnáctistovky bývají v dnešním světě přísných emisních norem často velmi ospalé až nudné, o corolle to ovšem neplatí. Klidnější styl jízdy odmění toyota spotřebou do sedmi litrů, ve městě si řekne o dva litry více.
Čtyřválec astry vytáčet nutně nepotřebuje. Jeho maxima leží 1400 otáček pod hladinou corolly a tichý, velmi kultivovaný chod lépe odpovídá představě o pohonné jednotce limuzíny. V dynamice jízdy však slabší toyota statečně drží krok - podle údajů výrobců zaostává ve zrychlení na stovku jen o dvě desetiny vteřiny. Spotřebou se naopak objemnější motor opelu vyrovná menší corolle. Na volné silnici je údaj zcela srovnatelný, v ulicích nepatrně vyšší. Automobilkou udávaných městských deset litrů si astra vezme jen v dopravních špičkách.

Lyže ano, kolo ne
Při porovnání zavazadlového prostoru je na tom se 490 litry lépe astra, 450 litrů toyoty patří k průměru. Víko kufru u toyoty navíc ukazuje, jak se automobilka snažila šetřit. Chybí tu jakékoliv madlo, za které by se dalo víko uchopit, a na rozdíl od plynokapalinových vzpěr u astry má corolla postaru mechanismus ocelových vzpěr s pružinami, který zabírá zbytečně mnoho prostoru. Pro převážení dlouhých předmětů mají oba vozy otvor z kufru do kabiny, který lze využít po sklopení zadních dělených sedadel. Žádné zázraky ale nečekejte. Průlezem projde tak nanejvýš prkno nebo lyže, rozhodně ne jízdní kolo.
V představách motoristů je sedan také auto, které nabízí pohodlné svezení v interiéru s dostatkem prostoru na zadních sedadlech. To oba modely splňují, astra se svým výrazně delším rozvorem o něco více. Milovníci detailů však budou zklamáni tvrdými plasty v corolle, stejně jako poněkud plechovým zvukem při zavírání dveří a kufru.
Co ještě kazí dojem? Například to, když japonská automobilka nebere v úvahu denní povinné svícení. Aby se ukazatele na přístrojové desce vůbec zobrazily, musí být podsvícené i ve dne. Problém je, že po zapnutí potkávacích světel se jejich podsvícení přepne do nočního režimu a za slunečního světla přestávají být čitelné. Podobný problém má kupodivu i opel - ten však pouze s informačně méně významným displejem ve středu přístrojové desky.

Komfort za půl milionu
Kdo se nestará o detaily, tomu nakonec oba sedany připadnou jako auta s nadprůměrnými motory, které nabízejí vcelku komfortní svezení. Astra i corolla jsou vozy s přesným řízením, dobrými brzdami a jistými jízdními vlastnostmi. O něco dospělejším dojmem však působí opel. Má lépe odhlučněný interiér, jeho podvozek lépe zvládá nerovnosti a je klidnější v zatáčkách, řazení pětistupňové převodovky má přesnější.
S testovanými motory lze oba vozy pořídit lehce nad půl milionu korun. Vyšší základní cena toyoty, navzdory menšímu motoru, je vyvážena bohatší výbavou. Na rozdíl od opelu má v základu manuální klimatizaci, elektrické ovládání zrcátek a zadních oken, hlavové airbagy a kolenní airbag řidiče, stejně tak autorádio s CD. Kdo si však chce svůj vůz vybavit komfortně, větší šance má u německé značky. Ta nabízí několikastránkový seznam příplatkové výbavy, zatímco toyota jen několik málo položek. Některé věci však v opelu mají skoro cenu zlata - stabilizační systém podvozku stojí nesmyslných 40 000 korun, zatímco u toyoty se dá pořídit za patnáct tisícovek. Majitel toyoty se může těšit i z tříleté záruky, Opel za svůj výrobek ručí pouze dva roky.