Přiznáváme, tohle neměl být ten test, který jsme měli naplánovaný. Ale shodou okolností automobil objednaný se ještě nedostavil a jako omluvu jsme dostali náhradní Opel Insignia. Prý o něm ani nemusíme psát. Jenže proč ne? Vždyť tohle je ideální příležitost zjistit, jak se postupem času auto změnilo, a jestli má ještě co nabídnout.
Velký venku, malý uvnitř
To, co se za ta léta nezměnilo, je design vozu. Samozřejmě, upravila se světla, mřížka chladiče, nárazník, kola… Spousta drobností. Ale jako celek insignia zůstala stále stejná. A je to dobře. Tohle auto není poplatné době. Má univerzální design, který se svou mohutností bude líbit mnoha lidem, a to dnes i za deset let.
Přístrojová deska za ty roky změnila tvář trochu výrazněji. Přece jen kalkulačkové ovládání bylo zastaralé už v době svého vzniku. A tak přístrojovka se změnila asi nejvíc. Nové je tu skoro všechno. Jen drobnosti u přechodu k středovému tunelu nebo krajní výdechy jsou stejné. Hodně vysoko například hodnotíme elektronický displej s velkým rychloměrem uprostřed palubních přístrojů. Kdo si pamatujete, první insignia měla čtyři kruhové přístroje a uprostřed malý červeně podsvícený palubní počítač.
Sedadla jsou perfektní. Takhle dobře se člověk jen tak nesveze. Ani mnohem dražší automobily, jako má třeba Audi, neposkytují tak dobré podepření těla. Není divu, že za sedadla sbírá Opel vysoké body nejen u nás.
Bohužel tu ale je jedna ohromná nevýhoda auta. Tou je mizerné využití prostoru. Půdorys vozu by ukazoval na ohromný interiér, ale ve své třídě to je spíš průměr až podprůměr. Můžou za to giganticky široké dveře, blatníky… Jen se podívejte na fotografie, kde jsme přiložili ruku k zadnímu doplňkovému světlu (specialita insignie, která nikdy nebyla opakována). Celá dlaň nestačí, aby srovnala tu tloušťku blatníku. Hlavně je to znát u kufru. Tady by měl být objem standardních 540 l. Ale zajímalo by nás, kde to Opel naměřil. Je tu sice dvojitá podlážka, ale vejde se sem tak taška s notebookem. Tenhle zavazadelník opravdu dost zaostává za konkurencí.
Dospělé chování
To, co nás na autě ale nejvíc baví, co můžeme vzít jako to největší plus a důvod, proč stále auto koupit, je podvozek. Nemyslíme, že by to byl nejlepší podvozek na trhu. Není to nejdokonalejší auto na kolech. Ale na to, kolik mu je let, je to super počin konstruktérů. Řekneme vám jediné – tohle auto stálo na docela velkých devatenáctipalcových ráfkách. To znamená u jiných značek cvakající zuby na každém výmolu a o příčných prazích ani nemluvě. Jenže isignia to zvládá naprosto s přehledem. Žádné KO na každém kanálu, v zatáčkách kola fest drží a nepodnikají výlety tam, kam nemají. Takže podvozek je podle nás opravdu dobrý.
Co na to motoráři?
Pod kapotou se během let vystřídala docela solidní řádka agregátů. Asi nejzajímavější byl diesel bi-turbo, který se ovšem u nás moc neohřál. To, co pod kapotou dnes asi nejvíc pofrčí je dvoulitrový diesel s výkonem 125 kW. Ano, je tu možné mít i přeplňovanou zážehovou šestnáctistovku se stejným výkonem, která je sice o pár korun levnější, ale tam si budete muset připlatit za benzín. A asi ne málo. Vždyť Opel Insignia není žádná modelka, takže těch pár kilo navíc, které s sebou stále vozí, musí nějak rozhýbat.
Ani náš nafťák s větším točivým momentem neměl zrovna málo práce. A těch 125 kW se nám zdálo docela ideálních. Pravda, dost „sežere“ automatická převodovka, která je hladká, jemná, ale ještě malý kousíček rychlosti jí chybí. Nám kombinace motoru, převodovky, podvozku a karoserie přišla tak akorát.
Ale komu se nechce zrovna do téhle motorizace, tak mu říkáme, že si určitě vybere. Vždyť v nabídce je osm různých agregátů!
Drobnosti
Drobnosti, které nás potěšily i nepotěšily. Tak například někdo chytrý myslel nad tím, že v autě by mohla být zásuvka. Normální, klasická zásuvka na 230 V s omezením na 150 W. Prostě klasická zásuvka, do které dáte třeba zdroj od notebooku nebo standardní nabíječku na mobil. Proč tohle nemůže být všude? Má to insignia.
Nebo třeba CD mechanika. Dnes už pomalu zapomenutá věc. Jenže my si chceme pouštět CD s dětskými písničkami, abychom potomky alespoň na půl hodiny umlčeli. Nechceme neustále hledat v ohromném USB, abychom našli ten správný adresář nebo písničku a pak nám to stejně nahlásilo, že to neumí třeba přečíst písničku, která má v názvu „č“. Zlaté CD v insignii.
Nebo ovládání tlačítky. Dotyková obrazovka je sice pěkná věc, ale klasický čudlík na hlasitost a vypnutí nebo tlačítko na přepnutí do jiného módu to prostě nepřekoná.
Další věc – ovládání zdvihu pátých dveří. Chcete je mít na maximum nebo třeba jen do dvou třetin? Je to pitomost? Není. Ne všude jsou garáže tak vysoké, abyste je neomlátili o strop, hasicí zařízení nebo třeba podvěšená kola v soukromé garáži.
Zápory vidíme třeba ve stále podivně tvrdém zvuku nafťáku, jak ho známe ze všech modelů Opel. Kdybyste nás poslepu posadili do auta a neřekli, že to je on, podle poslechu bychom ho prostě poznali. I tenhle nejmodernější diesel je takový. Škoda.
Takže zbývá poslední otázka. Stojí to auto za to? A vlastně za co? Za cenu, která je ponížená o hodně parádní slevy. Ta nejmenší je 70 000 Kč, ta největší 157 000 Kč. Takže auto má v tomhle ohledu hodně náskok. A až bude končit, tak vám garantujeme, že všichni prodejci se jich budou chtít zbavit za slevy ještě větší. Takže tohle by mohla být gramáž na jedné misce vah. No ano, není to dokonalé auto. Takže to je zase na vás, jak se rozhodnete.
+Nadčasový design
+Dobrý podvozek
-Menší interiér a zavazadelník
-Hlučnější motor
Hodnocení:
Brzdy | 2 |
Design | 2 |
Dílenské zpracování | 2 |
Dynamika motoru | 3 |
Jízdní komfort | 2 |
Ovladatelnost | 3 |
Prostornost | 3 |
Pružnost motoru | 2 |
Řazení | 1 |
Řízení | 2 |
Sedadla | 1 |
Spotřeba | 2 |
Výhled z vozu | 3 |
Zavazadelník | 3 |
Celkové hodnocení - průměr: | 2,21 |