Vůbec poprvé mohli evropští zákazníci usednout do Hyundaie Tucson v roce 2004, kdy přišel na trh. Jeho nástupce dostal o pět let později mnohem agresivnější design a pro Evropu nové označení ix35. Přes Žilinu se nakonec jeho výroba pro Evropu přesunula do závodu na severu Moravy v Nošovicích. Zde se od poloviny června 2015 vyrábí i třetí generace, která do českých showroomů dorazila opět již se staronovým jménem Tucson.
Větší a agresivnější
Jak jsme u Hyundaie zvyklí, každá generace přichází se zcela novým designovým stylem, který patří v době uvedení vždy k nejpřitažlivějším autům. Stejně je tomu i v případě nového Tucsonu, kterému tvůrci vtiskli hodně agresivní, sportovně řezané rysy. Přestože se tmavě šedá barva snažila jeho atraktivitu trochu potlačit, stejně Tucson na sebe strhával pozornost. A to i díky obrovským 19palcovým kolům. Možná i díky nim vypadá nový Tucson ještě větší, než ve skutečnosti je. A to je jedno z největších kompaktních SUV na trhu. Otázkou samozřejmě zůstává, jak bude jeho design vypadat za sedm let, protože tvary předchůdce ix35 už trochu vyšly z módy.
Kvalitní, ale bez většího nápadu
Zatímco zvenku prošel Tucson designovou revolucí, uvnitř už tvůrci tolik energie a nápadů nepředvedli. Celkový styl mi dost připomíná i30, na což mě navedla hlavně uvítací melodie po usednutí do velkých a pohodlných sedadel. Tvary přístrojové desky jsou totiž tak trochu obyčejné, i když jim vlastně nelze nic vytknout. Chválíme použité materiály, plasty na horním dílu jsou měkčené, příjemně měkká jsou i místa, kam řidič odkládá levý loket. Tvrdé plasty, které samozřejmě najdeme i zde, však mají na pohled kvalitní strukturu. Celkově je z interiéru vidět snaha tvůrců pousnout auto směrem k prémiovému produktu, což se mu vcelku i daří. A není to zdaleka jenom tím, že jsme měli interiér čalouněný světlou kůží.
Stále věří tlačítkům
Podobně jako sesterská Kia Sportage (používá stejnou techniku) i Hyundai u Tucsonu zůstává konzervativní co do množství tlačítek. Zatím totiž nešel s módou, kdy se všechno ovládá jen pomocí dotykového displeje. Velká barevná dotyková obrazovka se snadným ovládáním (některé funkce jde nastavit jenom se stojícím autem) tu sice nechybí, i pod ní jsou ale tlačítka, kterými se člověk dostane rychle do menu navigace či médií. Audionavigační systém má dva otočné ovladače, které kdyby tam nebyly, tak se nic nestane. Ty jsou totiž tak titěrné, že nejdou pořádně vzít mezi prsty. Skoro tvůrce podezírám, že to udělali schválně, aby ospravedlnili tolik tlačítek na volantu. Rádio jsem totiž skutečně ovládal jen na volantu. Ještě že kruhové ovladače nastavení teploty klimatizace jsou velké, takže ji lze snadno nastavit i za jízdy. Na panelu klimatizace jsou další tlačítka pro vyhřívání či odvětrávání předních sedadel, která jsou součástí paketu Premium i spolu s koženým čalouněním a elektrickým nastavováním.
Boduje prostorem
Velkou pochvalu Tucson zaslouží za velikost vnitřního prostoru, posádka vpředu i vzadu bude maximálně spokojená. Dokonce i s panoramatickou střechou je nad hlavou víc místa, než u konkurence bez ní. Zklamáním neskončil ani pohled do zavazadlového prostoru, který zpřístupní elektricky ovládané páté dveře. Ty se samy otevřou stisknutím tlačítka na dálkovém ovladači či na dveřích, stačí ale s klíči chvíli u nich postát a ony se samy otevřou. Kufr má objem 513 l, což je nadprůměrná hodnota, nicméně jeho využitelnost trochu narušují podběhy. Po sklopení dělených opěradel vzroste objem na 1503 l, podlaha zůstává v rovině nákladové hrany. Použité háčky na tašky jsou hodně bídné, pověsit na ně můžete jednu igelitku. Užitečné zatížení 652 kg patří také k lepším.
Papírově silný, ale poněkud hladový
Testovaná verze není úplně v hledáčku běžného českého zákazníka, protože šlo o vrcholný diesel 2.0 CRDi s výkonem 136 kW (185 k) a točivým momentem 400 Nm, automatickým pohonem všech kol (s možností nastavení 50:50) a klasickým měničovým šestistupňovým automatem. Stovka za 9,5 s a maximální rychlost 211 km/h. Papírově to jsou slušné hodnoty, jenže skutečnost tak líbivá není. Motor má sice sílu odspodu a ve středních otáčkách je pružný, jenže od 185 k a 400 Nm jsem očekával trochu větší dynamiku. Něco podobného jsem ale zažil v Kie Sportage, kde se stejné konfiguraci pohonu projevovala úplně stejně nevýrazně, subjektivně ne o moc lépe než ve slabší 100kW verzi. Stejně tak vyšší spotřeba pro mě vlastně nebyla takovým překvapením. Průměrných 7,8 l s lehkou nohou nelze považovat za důvod k radosti. Po městě a na dálnici se spotřeba pohybovala mezi 8,5 a 9 l na 100 km, a to je prostě dost. Něco si bere pohon všech kol, něco spolkne měnič a svůj díl viny má i zásobníkový katalyzátor na oxidy dusíku LNT, který po naplnění potřebuje vypálit zvýšenou dávkou nafty. Tucson totiž na rozdíl od většiny konkurentů nepoužívá systém SCR se vstřikováním močoviny, který reálně snižuje spotřebu. Určitě rozpaky v nás budil i automat, který při řazení občas zmatkoval a s volbou správné rychlosti si občas dával dost na čas.
Padne každému do ruky
Nový Tucson je velký univerzál, který okamžitě padne do rukou i někomu, kdo se obecně bojí velkých rozměrů SUV. Z auta je sice horší výhled hlavně směrem dozadu, přesto se s ním dobře manévruje i ve městě. Není to žádný sportovec, byť i s ním se dá jezdit svižně. Na to má ale až příliš tupé řízení (nastavit účinek posilovače nikam nevede) a hlavně komfortně naladěný podvozek. Dokonce i s obrovskými 19palcovými koly nabízí překvapivou úroveň jízdního pohodlí, která se na našich silnicích počítá.
Nevadí mu puštěný volant
V rámci generační obměny dostal Hyundai Tucson celou řadu asistentů, které se dnes stávají nezbytností. Hlídání mrtvého úhlu, automatické brzdění nebo systém pro hlídání vybočení z jízdního pruhu. Ten nás zaujal nejvíc. Na rozdíl od konkurence totiž funguje ve třech režimech. V tom nejméně asistenčním jenom zvukově upozorní na překročení čáry, prostřední úroveň funguje jako většina obdobných systémů, tedy zásahy do řízení se snaží udržet auto v jízdním pruhu. Třetí stupeň je jen krůček k autonomnímu řízení, protože sám auto řídí klidně i přes minutu ve vysokých rychlostech i v ostrých zatáčkách. Něco takového jsme nezažili snad ani v novém Mercedesu-Benz E.
Tři výbavy plus česká edice
Hyundai Tucson se nabízí ve třech základních stupních Tucson, Trikolor a Style. Testovaný motor můžete mít pouze v nejvyšší výbavě Style od 779 990 Kč, za automat se připlácí 50 000 korun. Pokud bychom si měli vybrat, sáhli bychom jednoznačně po limitované edici Czech Edition za 699 990 Kč, se špičkovou výbavou, 100kW dieselem a čtyřkolkou.
+ mimořádně atraktivní design
+ prostorný interiér
+ poměr cena/výbava
+ celkové odhlučnění
- vyšší spotřeba
- zmatené řazení automatu
- gumové řízení
- průměrná dynamika
technický popis
karoserie
typ SVU
rozměry a hmotnosti
délka (mm) 4475
šířka (mm) 1850
výška (mm) 1650
rozvor (mm) 2670
rozchod kol vpředu (mm) 1604
rozchod kol vzadu (mm) 1615
světlá výška (mm) výrobce neudává
provozní hmotnost (kg) 1690
maximální hmotnost (kg) 2250
počet míst (os.) 5
objem zavazadlového prostoru (l) 513/1503
motor
typ vznětový přeplňovaný
počet válců 4
zdvihový objem (ccm) 1995
kompresní poměr 16,0:1
max. výkon kW (k)/ot./min. 136 (185)/4000
max. točivý moment Nm/ot./min. 400/1750-2750
výkony
max. zrychlení (0-100km/h) s 9,5
max. rychlost (km/h) 211
spotřeba
město 8,0
mimo město 5,6
kombinovaná 6,5
CO2 (g/km) 170
převodovka
typ převodovky automatická
počet rychlostních stupňů 6
palivová soustava
palivo nafta
objem nádrže (l) 62
přenos hnací síly
pohon všech kol
zavěšení kol
vpředu McPherson
vzadu víceprvkové
cena
cena testovaného vozu bez příplatkové výbavy (Kč) 834 990 Kč
Hodnocení
brzdy 2
design 1
dílenské zpracování 1,5
dynamika motoru 2
jízdní komfort 1,5
ovladatelnost 2
prostornost 1
pružnost motoru 2
řazení 3
řízení 2,5
sedadla 1
spotřeba 3,5
výhled z vozu 2
zavazadelník 1
Hodnocení 1,86