Modelem Kuga Ford volně navázal na atraktivní studii sportovně laděného SUV Iosis X, představenou v Paříži na podzim 2006. Oproti asisjským „esúvéčkům“, ale i rašící evropské konkurenci v podobě Tiguanu, Freelanderu nebo X3, tak dostala fordova novinka do vínku o poznání dynamičtější vzezření. Není divu – jméno Kuga je hovorovou zkratkou slova Cougar, čili klasického sporťáku značky s modrým oválem. Kolínští od počátku výroby vsadili na jedinou pohonnou jednotku, kterou byl osvědčený agregát 2.0 TDCi (100 kW). Ten představoval přijatelný kompromis mezi ekonomickým provozem a uspokojivou dynamikou. Většinu běžných uživatelů jistě plně uspokojí, ale těžko si představit, že by si Viktor Kožený jako 19. auto do rodiny kupoval právě Kugu diesel. Ford volání gentlemanů od golfových jamek vyslyšel a do chlapácké karoserie zabudoval chloubu své nabídky – zážehový přeplňovaný pětiválec o objemu 2,5 litru. Tak pojďme na něj!
Karoserie: zdařilé puzzle
Odhlédnu-li od samotné podstaty SUV, skutečně povedený design karoserie moc nepřipomíná ostatní rodinné dostavníky určené pro příležitostné výlety na letní sídlo vystavěné nedaleko hlavní silnice. Ford při jejím návrhu maximálně vytěžil ze své dosavadní „tvorby“, což názorně dokládá vzhled jednotlivých partií auta, nápadně připomínající tu Focus (boční silueta), tu S-MAX (záď) a nesmíme zapomenout ani na Mondeo (předek). Když si k tomu připočtete padnoucí barvu „ice-white“ a zdařilá 19-ti palcová litá kola, na silnici vás rozhodně nikdo nepřehlédne. Pod cenovou úroveň je snad jen archaická gumová anténa trčící od předního skla do půlky střechy.
Interiér: 2+2?
Navnaděn vzrušujícím zevnějškem nastupuji na palubu. Vůz byl nadán prémiovou výbavou Titanium, což potěší už při odemykání vozu, kdy auto samo pozná, že máte v kapse ten správný klíč a systém Ford Key Free vám bez okolků otevře všechny dveře. Uvnitř euforie malinko vyprchává, když zjišťuji, že přístrojová deska je nápadně podobná té tuctové z C-MAXu. Vše potřebné nicméně řidič najde zhruba tam, kde to čeká . Motor se uvádí do chodu tlačítkem„Ford Power“, umístěným ve středu přístrojové desky mezi výdechy ventilace – klasický klíček tedy opět odpadá. Polokožená sedadla jsou vpředu široce seřiditelná (u řidiče elektricky), přiměřeně tvrdá, zato ale s nepříjemně krátkými sedáky, což částečně devalvuje jejich ostatní přednosti. Ještě větší kritiku musím bohužel snést do prostoru zadních cestujících, kde je v podélném směru opravdu málo místa. Vpředu nemusí cestovat žádní basketbalisté, aby se celková konfigurace prostoru pro cestující dala s nadsázkou označovat jako 2+2. Překvapivě vůbec neurazí klasická ruční brzda. Pochvalu zaslouží přehledné ovládání sdruženého dotykového displeje navigačního systému, výkonné audiosoustavy a parkovací kamery. Menší potěšení už jsem měl z pohledu na displej palubního počítače v přístrojovém štítu. I při maximálním ztlumení totiž září sytou červení, což jízdu tmavou nocí ani trochu nezpříjemňuje. Velká část testu probíhala za nepříznivých povětrnostních podmínek a v této souvislosti nemohu pochválit senzor stěračů, kterému se o nějakém zodpovědném flexbilním přístupu ke sloupci vody na skle může jen zdát. Výhled naopak usnadní vyhřívané čelní sklo s antireflexní úpravou. Šikmo vpřed je to o dost horší, snad světoví konstruktéři už brzy přijdou na to, jak A sloupek patřičně ztenčit aniž by byla ohrožena bezpečnost posádky. Jedině chvalozpěvy mohu pět na zadní parkovací kameru, jejíž barevný obraz je přenášen na zmiňovaný centrální displej. Mělký kufr o základním objemu průměrných 410l není velké terno, dojem trochu vylepšuje praktická rovná plocha, která vznikne jak jinak než sklopením zadních opěradel, čímž docílíme konečných 1405l objemu. O dvoudílných zadních dveřích můžeme v této kategorii hovořit jako o samozřejmosti. Prostoru pro vaše nezbytnosti je v interiéru dostatek, počínaje obligátní prostornou přihrádkou před spolujezdcem, přes objemné kapsy ve dveřích po chlazenou schránu pod loketní opěrkou. Zde je ukryta i USB zdířka pro přenos dat do palubního systému. Příjemným překvapením byla příplatková 220V zásuvka v prostoru zadních cestujících, nechybí ani klasická 12V v kufru. Palivová nádrž sice postrádá klasickou zátku, zato vám její hrdlo neumožní zasunout tankovací pistoli s nesprávným palivem. Až na zmíněné rozměrové nedostatky působí vnitřní prostor sofistikovaným dojmem, odpovídajícím své cenové úrovni.
(+) hodnotné materiály
(+) parkovací kamera
(-) málo místa vzadu a menší zavazadlový prostor
(-) vrzající sedadlo řidiče
(-) horší výhled šikmo vpřed
Motor a jízdní vlastnosti: Polem nepolem jedem s turbomotorem
ltivovaný přeplňovaný pětiválec o objemu 2,5 l je dobře známý již z Mondea či Focusu ST. S ohledem na podstatu modelu, bylo však zapotřebí optimalizovat jeho výkonovou charakteristiku. Toho bylo dosaženo snížením výkonu na 147 kW (200k) za současného zvýšení hodnoty točivého momentu na 320 Nm. Přenos výkonu spolehlivě zajišťuje dobře odstupňovaný manuální šestikvalt s přesným ač místy tužším řazením. Dobrou trakci za všech podmínek má na starost elektronická Haldex spojka čtvrté generace. V praxi to znamená kultivovanou jízdu s lineárním zátahem ve slušném rozpětí 1.600 až 4.000 otáčkek. Další vytáčení už postrádá výkonnostní efekt a aktuální spotřeba se pak sápe hodně přes dvě desítky litrů na sto. Koneckonců ani při maximálně citlivém zacházení s plynem nespadl apetit pětiválce pod 11 litrů. Auto je přes svoje rozměry a hmotnost překvapivě mrštné a jízda s ním je prosta nepříjemných překvapení i při „řezání“ libovolných zákrut, ve kterých se projeví kvalita podvozku z Focusu. Kuga drží zvolenou stopu s přehledem bez větších zaváhání i na mokrém asfaltu. Systém kontroly prokluzu zasahuje na silnici na můj vkus zbytečně brzy a tak nezbývá než vyhledat příslušné menu důmyslně skryté v palubním computeru a tohoto horlivého pomocníka odpojit. S autem je pak mnohem větší bava a to zejména mimo silnici. Haldex spojka naproti tomu zapřahuje zadní kola s citem, takřka nepozorovaně – samozřejmě za podmínky, že to zapnutý ESP vůbec umožní. Přirozeně nedotáčivá charakteristika vozu se pak mění se na vzorně neutrální. Brzdy se reagují tak akorát s možností citlivého dávkování jejich účinku. Pokud se s Kugou vypravíte do lehčího terénu, nebudete rozhodně litovat a když trochu povolíte uzdu všem 200 koním, můžete užít i spoustu legrace s mohutnými oblaky prachu za sebou. Přese všechno snažení mimo zpevněné cesty je Kuga doma hlavně v hustém městském provozu nebo na dálnici. Do rychlosti okolo 170 km/h je v kokpitu dobře slyšet každé zakašlání, až poté vás začne znatelněji obtěžovat aerodynamický hluk. Ve městě se lze snadno dostat do situace, kdy počítač briskně přepočítá předpokládaný dojezd s aktuálním množstvím paliva a žádná benzínka rázem není dost blízko. Spotřebu by v hustém provozu jistě nesnížila automatická převodovka, ale komfortu jízdy by prospěla. Příčné nerovnosti by vůz této velikosti mohl překonávat plavněji a bez citelnějších rázů do řízení. Omluvou snad mohou být jen nízkoprofilová kola a fakt, že Kuga není vybavena regulací tuhosti podvozku. Při parkování přijde vhod již chválená parkovací kamera, která se aktivuje vždy při zařazení zpátečky. Sečteno podtrženo, Kuga 2.5T nabízí rozmanité množství jízdních požitků, za které si ale vyžádá patřičný přísun bezolovnaté potravy.
(+) výkon
(+) nadprůměrný podvozek
(+) dobrá adheze na každém povrchu
(-) spotřeba
(-) ve městě příliš tvrdé odpružení
(-) méně citlivé ESP, zvláště na silnici
Závěr: Má to cenu?
Ford Kuga v provedení 2.5T s výbavou Titanium je oproti svým přímým konkurentům až nekřesťansky drahý, vždyť cena verze Titanium se i s více či méně užitečnými příplatkovými položkami blíží sedmimístné cifře! Přesto si dovolím tvrdit, že nabízí takovou porci přidané hodnoty, která tento rozdíl dokáže dorovnat. Zkrátka žiješ jen jednou, tak proč si trochu nezautrácet? Tichý svist benzinového turbomotoru za trochu té pošetilosti stojí.