Seat Ibiza ST - hravý a zábavný?

Po poněkud těžkopádném Nisanu Almera v jeho poslední inkarnaci se mi zachtělo lehkého, ovladatelného a svižného vozítka (s nostalgií jsem vzpomenul na kdysi vlastněného Peugeta 205 GTI), zároveň schopného přepravit malou rodinu za rozumného ticha a pohodlí.
Ibiza mě nejdříve na fotografiích moc neoslovila, ale na naživo jsem jí přišel na chuť, a po představení varianty kombi a po zkušební jízdě bylo rozhodnuto.

Jak se tedy řídí? Dominantní je pocit lehkosti a hravosti, řízení je poměrně strmé a přesné, řazení na můj vkus až příliš lehké, bez odporu, ale tradičně přesné. Brzdy klasické koncernové - poněkud přeposilovaný nástup a pak nic moc. Z auta je velmi dobrý výhled všemi směry (trochu jsem se bál malých trojúhelníkových okének v předních sloupcích, ale výhled neruší. V testech se lze dočíst o pohodlném podvozku, no já bych řekl, že zejména na pověstných středočeských silnicích je to tak na hraně, ale jinak se to dá.

Co se týče prostornosti, jakožto 'malý český člověk' (179 cm, 75 kg) nemám nejmenší problém, sám za sebe si sednu bez potíží, ovšem nechtěl bych tam, pravda, trávit delší dobu. Synek je vzadu naopak naprosto spokojený. Je to prostě auto pro Španěly a ne pro statné Skandinávce.
Motor 1,2 TSI 77 kW lehké Ibize dává docela zajímavou dynamiku, nemůžu si ale pomoci, k tomuto autu by se mnohem více hodila točivá atmosféra japonského stylu, turbomotor je pohodlný na dlouhé cesty, ale poněkud nudný.

A jak tedy probíhalo dosavadních 5 let a 100 000 km našeho soužití?
První půlrok panovala naprostá spokojenost až na občasné vrzání těsnění předních dveří. Zkoušel jsem na to kde co, nakonec se nejvíc osvědčilo teflonové mazivo ve spreji, ale i tak si občas v suchém a prašném počasí vrznou. Dále občas na nerovnostech klepaly zámky dveří - spolehlivě vyřešila bílá vazelína.
No a pak to přišlo - nejdřív klasika - překousané zapalovací kabely od hlodavců (za mohutného nadávání vyřešeno instalací ultrazvukové plašičky, načež se frustrovaná zvířátka pustila do sousedovic audiny a nakonec i do hadic topení u Transita...)

A teď už jistě, děvčata a chlapci, čekáte na zlatý hřeb programu, a to kultovní potíže s rozvodovým řetězem. Ne, ani můj vůz nezůstal stranou a hrdě a bezostyšně jednoho rána libozvučně zarachotil. Na nic jsem nečekal a zamířil do servisu v naivní představě výměny v záruce. Místo toho přehráli software v řídící jednotce (čímž motor poněkud zlenivěl v nízkých otáčkách), dále mi bylo řečeno, že žádné potíže s řetězem nikdy, co svět světem stojí, v koncernu nebyly, nejsou a nebudou. Hm. Za pár týdnů rachot řetězu zpestřoval má rána, další servis, další mrtvý brouk. Tak jsem se už dožral, napsal dotaz na seat.cz, jak to teda je, a pak to začalo lítat. S omluvami mě pozvali do Auto Jarov, kde mi bez řečí vyměnili rovodovou sadu s napínákem a od té doby je klid (výměna proběhla v cca 14 000 km). Jednou za čas (cca jednou za 2-3 měsíce) se řetěz lehce ozve, ale max. do 2 sekund zmlkne, takže mě to nevzrušuje (to dělala Almera taky a při každém startu).

Ostatní závady:
Asi okolo 60 000 km jsem nenastartoval - uklepal se kabel od starteru, položka za dvě stovky. Seat assistance zafungovala, auto odtáhli zdarma do servisu a dostal jsem náhradní auto.
Žárovky H7 jsem měnil okolo 80 000 km a asi 3,5 letech, odešly krátce po sobě - to bylo celkem pozitivní překvapení, u Almery jsem měnil žárovku co čtvrt roku.
Ostatní: akumulátor původní, brzdové destičky a kotouče původní (zadní trochu orezlé, ale brzdí pořád OK), podvozek OK, dokonce i vzpěry stabilizátoru, jenom na zadním tlumiči výfuku je prasklý vnější plášť, ale vnitřní pořád drží. V interiéru nic nevrže a nedrnčí, všechno funguje a nejeví známky únavy. Servisuji v Pyramidě Průhonice po 15 000 km, ceny a přístup naprosto OK.

Jo, a ještě spotřeba: ze začátku se bez potíží držela okolo 5,8l/100 km, poslední dobou spíše okolo 6,0-6,1. Olej mezi výměnami nebylo potřeba dolévat do nějakých 60-70 000 km, poslední dobou dolévám tak půl litru za 15 000 km. Od néjakých 70-80 000 km začala být s motorem občas komplikovaná domluva - kolem 2000 ot/min někdy trochu cukal. Po experimentech se zapalovacími kabely jsem začal přidávat do benzínu aditivum VIF, což se zanedlouho projevilo pozitivně, zkrátka přestal cukat a vůbec jde nějak líp (subjektivně, možná taky placebo efekt)

Když to shrnu, tak kromě rozpačitého začátku, kde zamrzel hlavně přístup autorizovaných servisů k potížím s rozvody, mám z auta spíše pozitivní pocit. Jasně, není to japonec z přelomu století, takové 'držáky' už asi nikdy nebudou, ale na dnešní evropské poměry a 'vyhlášený' motor si říkám, že to není špatné (i když nakolik jsem to ovlivnil svým stylem řízení a zacházení s autem a provozem převážně na delších trasách a nakolik jsem měl štěstí na kus, neumím posoudit). Ještě si Ibizu nějaký čas nechám, pořád mě baví, i když pomalu dostávám chuť si pořídit nějakou točivou atmosféru, dokud ještě jsou.
Dík za pozornost y hasta luego!