Honda Accord - jak jezdí po 460 tis.km?

V roce 2002 jsem se rozhodl prodat svou starou Hondu Prelude 2.0 z roku 1988 a pořídit něco většího a mladšího. Protože jsem tehdy byl nemajetný, 23 letý student VŠ, musel jsem se při výběru auta držet hodně při zemi a vzít zavděk opět veteránem, byť mladším o pár let.
Rozhodně jsem nechtěl do baráku korejce, nebo Renault, o špagetožroutovi nemluvě.
Chtěl jsem zůstat věrný Hondě, se kterou jsem byl velice spokojený a volba proto padla na Accord, typ CC7. Dva měsíce jsem hledal a objížděl auta po celé severní Moravě a Olomoucku, ale žádný z nabízených Accordů se mi nezdál ve stavu, abych mu svěřil svůj mladý život. Nejlepší byl pán z Ostravy, který v inzerátu popisovat stav auta jako naprosto perfektní, ale skutečnost byla značně děsivá. Už jsem se smiřoval s tím, že koupím jinou značku, třeba Magdu, nebo Myšáka, ale pak se objevil ON. Krásný, udržovaný Accord z 93 roku, tmavě modré metalízy z Karviné. Pán, který jej prodával se o něj zcela evidentně dobře staral - na autě ani náznak koroze, pěkný interier a motor šlapající jak švýcary a dokonce i origo řádně vedená servisní knížka.
Dotyčný mi o autě bez okolků řekl všechno, co jsem chtěl vědět. Po zkušenostech s předchozí Prelude, která měla najeto podle tacho přes 460 tkm a kdo ví, o kolik byl stočený, jsem se nezalekl čtvrt milionu poctivých kilometrů na Accordu (už se těším na diskuzi pod článkem, že jsem koupil starou, vylítanou mrchu, ale vzpomeňte si na svá mladá léta ...)
Po hodině dotazů a zkušební jízdě jsem byl lehčí o 70 klacků a jel domů Accordem.

Accord je poměrně velký vůz, 4590 mm délky se hned tak neztratí. Co mě ale fascinovalo, je že ho na plném parkovišti skoro nikdy za ostatními vozy nevidím ... se svou výškou 143 cm se ztratí i za mnohem menšími vozy. Při této výšce je ale radost ho umývat :-)
Accord má výrazný klínovitý profil, kterému vévodí úzké světlomety a oproti kapotě hodně vyvýšený kufr. Maska vozu je chudá, je to vlastně jen otvor uprostřed s pruhem plastu. Oproti modelu po faceliftu (1997), kde výrobce nacpal krásnou chromovanou masku s velkým 'H' uprostřed, vypadá Accord CC7 jako chudý příbuzný. Jiné části vozu se však naštěstí facelift nedotkl, krom pár ptákovin v interiéru.
Interier je na japonce té doby velice pěkný, narozdíl například od Toyoty, kde jsou plasty přímo odporné. Accord je důkazem, že i plasty ve starém voze mohou i po letech vypadat pěkně. Co se mi od první chvíle líbilo, byly chromované kličky dveří. Je to sice blbost, ale potěší. Vzhled vozu je ale věcí individální, někomu se líbí, někomu ne. Nebudu příliš komentovat. Nicméně nelze Accordu upřít dávku sportovního švihu, ačkoli se jedná o rodinný sedan.
Velice malé boční vedení sedaček mi vyhovuje, redaktory Světa Motorů, by Accord asi dovedl k šílentví. Absenci bočního vedení hodnotím s povděkem, rád si sednu pohodlně, a ne aby mě sedačka nutila, jak na ni mám poskládat své tělesné ostatky. Sedačky jsou tvrdší, ale sedí se v nich dobře. Počet odkládacích prostor ve voze rozhodně není na evropské úrovni, kterou by páni redaktoři čekali - vlastně jen kastlík u spolujezdce, kapsy ve dveřích, a malá schránka u řidiče.
Všechny ovládací prvky jsou pěkně po ruce, rozsvěcení světel v duchu japonské tradice na levé ovládací páčce. Na rozdíl od většiny japonců té doby má Accord klasické zvedání opěradla kolečkem a ne skokové posunování páčkou, které mě osobně vyhovuje více. Ovládání ventilace je již kulatými přepínači a ne páčkami s táhly. Rozhodně jde na Accordu poznat, že při výrobě Honda spolupracovala s Roverem, a je to jen ku prospěchu. Nicméně bratříček, Rover 6xx se mi líbí více, ale nešel jsem do něho kvůli hůře sehnatelné plechařině, i když technika je zcela totožná.
Výbava je na tehdejší dobu poměrně slušná a zahrnuje výškově stavitelný volant a sedačku řidiče,elektricky ovládaná všechna okna, zrcátka a šíbr, ABS, vyhřívané sedačky, mlhovky a 6 x repro.
Vzadu je místa dost a ani když mám sedačku řidiče úplně vzadu, nemusí cestující vzadu sedět na turka. Trošku mi vadí poměrně málo místa nad hlavou, se svou výškou 171 cm nejsem žádný čahoun a i přesto mám nad hlavou jen asi 12 cm místa. Lidem s výškou nad 180 cm Accord nemůžu v žádném případě doporučit.
Zavazadlový prostor se otevírá táhlem vedle sedačky řidiče, tamtéž je také umístěno otvírání palivové nádrže. Chce si to zvyknout, že když chci do kufru, nebo tankovat, musím tahat za páčku. Kufr je dost velký (427 litrů) a pro běžnou rodinu plně dostačuje. Pod platem kufru je umístěna rezerva a prostor na vercajk, lano a trojúhelník.

Teď se dostaneme k tomu nejlepšímu, co Accord nabídne.
Motor 2,2 o výkonu 110 kW dává vozu velice slušnou dynamiku, hlavně ve vyšších otáčkách. Do 3000 otáček se nic moc neděje, i když i tak to není žádný lenoch. Prostě - žádný 'brutální zátah" se nekoná. Nad 3000 otáček ale začíná peklo. 145 koníků s třináct set kilo těžkým autem dost cvičí. Ze začátku jsem si trochu zvykal na podvozek - i když je Accord rodinný sedan, je podvozek tvrdší než u srovnatelné konkurence, zejména když srovnáme s tehdejší Mazdou 626 GE, která je opravdu velice pohodlná a měkká.

Jízdní vlastnosti jsou jedním slovem vynikající, a to nejen ve srovnání s tehdejšími vozy. Při přesedlání do strýcovy Kia Cerato, která je o 12 let mladší, před japonci jen smekám. Konstruktéři si s podvozkem pěkně vyhráli a výsledek stojí za to. Prostě jen řídíte a nic víc. Naklánění v zatáčkách, nebo nedržení stopy je neznámá věc, můžete si dovolit opravdu i velmi ostré průjezdy zatáčkami. Sportovně laděný podvozek nejlépe vynikne na 16' kolech, ale i na standardních 15' je radost jezdit. Maras je jízda na děravých okreskách - tam je jízda díky tvrdému podvozku pochopitelně méně příjemná. Accord se nejlépe cítí na dálnicích v rychlostech okolo 140 km/ hod. Jako chudý student jsem musel samozřejmě sledovat i spotřebu. Nečekejte žádné zázraky jako u tédéíček, které podle vyjádření jejich majitelů palivo snad i vyrábějí .... Při dálničním provozu lehce pod 7 litrů, ve městě čekejte okolo desíti, na okreskách lehce přes osm. Myslím, že je to vzhledem k roku výroby velice slušné.

Ale abych jen nechválil - jako každé auto má i Accord své mouchy a vlastnosti, které se mi nelíbí a nevyhovují mi.

V první řadě je to odhlučnění vozu. Do 130 km/h to jde a o motoru skoro nevíte, při rychlostech nad 140 je ale hluk od motoru už výraznější a nad 160 je vyloženě nepříjemný. Naproti tomu i ve vysokých rychlostech je aerodynamický hluk snesitelný.
Za ta léta už je omačkané těsnění dveří, ktrerým ve vyšších rychlostech proniká do auta svištění vzduchu.
Dost často praskají žárovky zadních brzdových světel, kde výrobce použil dvouvláknové žárovky, které moc dlouho nevydrží.
Co mě vadí snad nejvíc, je mizerná účinnost potkávacích světlometů, kde jsou žárovky H1. Svítí prostě blbě a ani dálkové nejsou kdoví jak skvělé. Vyřešil jsem to namotováním přídavných dálkových světlometů s H4 a spokojenost.

Co se týče spolehlivosti, nemůžu si stěžovat. Na Accordovi se zatím nevysypalo nic, co by znemožnilo jízdu a za těch 7 let, co jej od studentských let mám spolykal jen díly běžně opotřebitelné, tzn. brzdové desky a kotouče, náplně, výfukové potrubí, rozvody, svíčky, kabely, filtry. Nic víc.
I po těch letech je Accord zcela bez viditelné koroze, i když lak má na sobě už několik škrábanců, jeden od nějakého závistivce z vysokoškolských kolejí. I takoví se bohužel najdou...
Co víc dodat? Auto s rozumnými náklady, příjemnými vlastnostmi a železnou spolehlivostí. Co víc chtít...

Vlastníte vůz značky Honda? Podělte se zde s ostatními o své dojmy a zkušenosti.