Fiat Barchetta - jak slouží po čtrnácti letech?

Fiat Barchetta (čti barketa, nikoliv barčeta) je ve své kategorii porovnatelná snad jen s Mazdou MX-5 a možná s BMW Z3. I takovéto porovnání malých roadsterů pokulhává, jelikož Barchetta jediná má náhon na přední kola. Její cena i renomé značky je výrazně nižší. Většina ostatních vozů, které by se jevily vhodnými pro porovnání jsou pak jen kabrio verzí tuctových vozů. Jaká jsou očekávání od auta za pár desítek tisíc, od auta, které pochází od výrobce s nevalnou pověstí, od auta, kterému dnes už táhne na 14 let?
Velká výhoda Báry, jak jí říkám, je v tom, že jich je na silnicích málo. Ano, je to částečně i nevýhoda, ale k tomu později. Pro někoho vypadá jako staré auto, pro někoho jako novější retro a jen málokdo z neznalých odhadne, jak stará ve skutečnosti je. Takovéhle Fiaty lidé zkrátka neznají.

Koupě:
Báru jsem koupil v srpnu 2009, tedy na kabriolet trochu po sezóně. Nejsem automechanik, ale pár aut, obvykle řádných „popelnic“, jsem už měl a něco s nimi zažil, pokud jde o poruchy, opravy a podobné zážitky. O Báře jsem si něco přečetl předem na internetu, zejména pak na co si dávat pozor. Snad jsem tak aspoň trochu tušil co a jak, na co se zaměřit a kde kontrolovat. Na druhou stranu nelze čekat u 11 starého auta, že bude jako nové, že vše bude dokonale funkční, takže prohlídku beru s rezervou. Možná až s velkou rezervou, ale je to přeci staré auto za desetinu ceny nového, to přece nejde čekat zázraky a dokonalost.
Zkušební jízda, zátah motoru, vizuální stav a dobrý pocit, že prodávající přede mnou nic netají, mi nebránily v koupi, které dodnes nelituji. Tachometr v té době ukazoval nějakých 133000 km, ale záleží na tom? Po 2,5 letech mohu říct, že jsem se nemýlil nebo měl štěstí, protože bez větších problémů „jenom“ jezdím. Na druhou stranu je pravda, nenajezdím toho moc. Po koupi jsem vyměnil žárovku světla v interiéru, pojistku předního světla a nechal vyměnit olej. Po obecné prohlídce mým oblíbeným garážmistrem se šlo na STK, která byla před vypršením. To bylo z údržby všechno. Autu chyběl centrál, předchozí majitel ho prý odpojil, asi zlobil. Nechal jsem si tam dát dálkový centrál s alarmem za pár kaček a až na výjimky to funguje dobře.

Je jaká je:
Bez střechy je z ní krásný výhled, vidíte i slyšíte vše okolo. Naopak se střechou je to slabší, hlava je skoro za bočním okýnkem, takže výhled do stran je slabší a mrtvý úhel je potřeba pořádně hlídat! Sedí se v místech, kde jiná, stejně dlouhá auta mají skoro zadní sedadla, takže tomu odpovídá mírně neobvyklý pohled dopředu a zejména dozadu. Couvání bez střechy je skoro radost, výhled dokonalý, je to blízko a snadno se odhaduje vzdálenost. Najíždět k něčemu dopředu je naopak trochu horší, kapota se dlouze svažuje a nakonec mizí a končí ještě o pěkný kus dál vepředu. Kužel rozsvícených světel třeba na zdi je pořád dost velký i když Báru o tu zeď opřete – lampy jsou poměrně daleko od kraje auta a paraboly jsou ještě hluboko zapuštěné. Podle kužele světel na zdi se vzdálenost hůře odhaduje, zejména pokud střídáte auta.
Sedadla jsou celkem pohodlná, hubená a s bočním vedením. Poloha volantu je seřiditelná výškově, sedadla výškově seřiditelná nejsou. Bára není vhodná pro vysoké lidi, sice se tam vejdou, ale bubou mít oči ve výši horní hrany předního okna a trochu podivný výhled z auta. Sedí se nízko, sedáky jsou zakloněné a nastupovat z obrubníku je vážně těžké.
Celkový prostor pro posádku není malý, ale působí tak právě proto, že budka je malá a relativně tmavá. Zlozvyk v odkládání tašek, kabelek a jiných blbin na zadní sedadla zde bere za své, nutně pak auto těmto lidem přijde malé, nemají kam dát svůj bordel. Bára je na ježdění a ježdění je ve srovnání obyčejnými tuctovými auty s Bárou opravdu radost. Obyčejná auta jsou na přemísťování, možná i na převážení kabelek na zadním sedadle. Bára je pro radost z jízdy.
Ovládání je intuitivní, ovladače jsou všechny pod volantem, klasicky Fiatovsky. Není potřeba nikde hledat nějaká tlačítka, hejblátka, knoflíky ani nic podobného, prostě 2 páčky a hotovo. Interiér je stejně jako exteriér jiný než ostatní Fiaty, jiný než ostatní auta. Jediná podobnost je s Fiatem Coupé, některé designové prvky v exteriéru i interiéru jsou stejné. Řízení je příjemné, snadné, volant trochu tužší, řazení hodně tuhé, pedály taky. Řadící páka nemá dráhy příliš dlouhé, ale ani extra krátké a řazení není vždy přesné. Nevím do jaké míry na to má vliv stáří auta, ale při rychlé práci s řadící pákou se občas ozvou zuby.

Zavazadlový prostor a další úložné prostory:
Na zadní sedačky nákup nedáte. Kufr a prostor pro střechu jsou 2 oddělená místa. Střecha nijak do kufru nezasahuje ani ho nezmenšuje. Vejdou se do něj 2 basy a mnoho dalšího nákupu kolem, ale je potřeba to tam umět poskládat. Naopak lyže tam nedáte. Jeho papírový objem je tuším 165 litrů. Pod kobercem kufru je celá rezerva, hever, klíč na kola a tažné oko. Přiházel jsem tam něco žároviček, trojúhelník, startovací kabely a nějaké další věci. Lékárnička je zachycená bokem v zadním blatníku v horní části. Pokud je střecha nahoře, prostor po ní je celkem velký a hůře přístupný samostatným otvorem. Lze tam dát spousty krámů. Protože mám ještě protivětrnou clonu, přístup do tohoto prostoru ze sedaček je prakticky nemožný a vlastně jsem to nikdy nepotřeboval a nevyužil. Ostatně i normální kufr stěží kdy zaplním. Kufr má otevírání zamykatelnou páčkou, která je umístěná vedle zámku dveří. Ne vedle zámku pro klíček, ale toho mechanizmu. Je tedy nutné otevřít dveře, aby se mohl otevřít kufr. Poklop pro střechu je nezamykací, jeho páčka je v interiéru, vedle otevírání kufru.
Pár věcí mám naházených za sedadly, třeba PETku s pitím, mikinu pro případ zimy apod. Povinná výbava se tam dá taky vyskládat, nebo pod sedadla. Naopak zmíněné lyže, nebo spíše v létě jiné větší předměty lze v autě převézt právě díky sundavací střeše, občas se to hodí. Další odkládací prostory v autě skoro nejsou. Mezi sedadly je uzamykatelná skříňka s elektrickou zásuvkou uvnitř. Její rozměr je asi na 10 CD v obalech, možná ani to ne, je zkrátka malá. Před spolujezdcem není nic, takže zbývají dveře. Ve dveřích nejsou žádné police, ale jen kapsy navrchu stahované gumou. Dobře se v tom něco hledá, fakt není moc míst, kam by jste si to v autě dali.

Problémy a poruchy:
Jediné dvě skutečné závady a nutné věci, které bylo nutné řešit, kromě každoroční výměny oleje, byly z ničeho nic nefungující stěrače (elektrika) a porucha přepínače světel. Jak už jsem psal, asi každý Fiat (minimálně každý který jsem měl nebo ho řídil) má i Bára ovládání světel na levé páčce pod volantem a právě ta částečně přestala fungovat. Protože ten pod volantový přepínač, byť je podobný, existuje v mnoha modifikacích (pro různé modely Fiatu a výbavy) a nový stojí mnoho tisíc, řešil jsem to namontováním automatického rozsviceče světel po nastartování. Problém se tím nevyřešil, ale mohl jsem jezdit a svítit. Bohužel chybělo ještě dálkové svícení, tato poloha totiž také nefungovala. Co ale fungovalo byla světelná houkačka a vzhledem k obvykle hustému provozu v Praze a okolí jsem zvyklý jí používat ke svícení, chvilku přidržet a pouštět. Nicméně mě to štvalo když se to stalo povinností, používat dálková světla jenom takhle. Čas od času jsem zkoušel nějaká vrakoviště až jsem jednou narazil na to správné a za 1000Kč koupil celý přepínač z vraku. Ještě se asi dvakrát řešilo uchycení výfuku nebo tepelně izolačního plechu u výfukového potrubí – chrastilo to nebo mlátilo do podlahy.
Před první zimou jsem vyměnil stírátka za lišty a už je budu muset vyměnit zase. Párkrát jsem si poškodil přední nárazník a jednou i lehce čelo. Zmrzlá halda sněhu na parkovišti na konci parkovacího místa, sloup v garáži v kombinaci se špatným odhadem - to jsou mí největší protivníci. Ano jezdím i v zimě, jezdím celoročně, za každého počasí, teda spíš bez ohledu na počasí vždy, když chci. Jednou jsem stahoval střechu, když bylo kolem nuly a to byla chyba, prasklo to slídové okno, protože bylo zkřehlé a v půlce se ohýbá. Asi 3x ročně vyměním z obou stran té praskliny kus izolepy a považuji to za vyřešené; dovnitř neteče. Samotné slídové okno se mi nedaří sehnat, ale vyměnit ho lze, v „rámu“ střechy je zip. Střechu mi také jednou pošpinila voda kapající ze stropu v podzemních garážích. Rozpustilo se v ní nějaké vápno nebo co a nešlo to opláchnout, takže jsou tam flíčky, takové mapy. Celá střecha se dá koupit na německém ebay asi za €280, ale přijde mi zbytečné ji měnit celou.
Navíječe bezpečnostních pásů už také nemají takovou sílu jako nové, ale pořád ještě navíjí, jen se jim musí občas trochu pomoct.
Obecně jsou některé díly na Báru sehnatelné velice snadno a to díky shodě podvozku z Punta první generace. Na první pohled je to jiné auto, takže ta shoda není úplně velká, ale některé spotřební věci jsou stejné a to je rozhodně výhoda, zejména kvůli ceně. Ostatní je obvykle sehnatelné, ale za velice nelidové ceny. Na druhovýrobu se dá prakticky zapomenout, takže jedině vrakoviště. Koroze zvnějšku žádná, na podvozku minimální.

Rozmary počasí a opuštěné otevřené auto v české kotlině:
Jezdit bez střechy se dá i za mírného deště, záleží na rychlosti. Při jízdě po okreskách a nějaké drobné přeháňce určitě není nutné zatahovat střechu. Její ovládání je čistě manuální, takže je potřeba vystoupit a natáhnout jí, trvá to určitě do minuty. Se zaplým topením a v bundě se dá jezdit bez střechy i v relativně hodně nízkých teplotách, jen si okolí klepe na hlavu když Vás uvidí. Jenže v autě je teplo, nefouká tam, tak proč, ne? Pokud mrzne nebo je jednoduše pohodlnější mít střechu zataženou, není žádný důvod nechávat auto v garáži. Do 3 minut topí, za 6 minut je vytopená. Výhoda malé budky je v tom, že výkonné topení ji vytopí opravdu rychle. Nevýhoda plátěné střechy a mnohých netěsností a neuzavřených otvorů zase způsobuje rychlé vychladnutí po vypnutí motoru. Ještě jedna nevýhoda jízdy v zimě - na cestách, které jsou zasněžené a projeté auty, kde je střed mezi vyjetými kolejemi uhlazen jejich podvozky, tam Bára jede po břiše – je prostě trochu nižší.
Pokud jde o zloděje a škodolibé nenechavce, případně závistivce, tak nerad bych to zakřikl, ale je to lepší, než by se dalo čekat. Parkuji doma ve velkoplošné garáži, v obchoďácích taky preferuji garáže před venkovním stáním, ale když není zbytí, stojí Bára venku. V létě střechu nezatahuju, pokud nemají rosničky v plánu déšť nebo to není na přes noc venku (kvůli rose). Přesto se stalo, že mi do ní napršelo. Nevadí to, rychle to vyschne a pokud musíte jet, máte akorát mokrý zadek (sedačky mám čalouněné).

Jízdní výkony a spotřeba:
Bára je autem pro radost, ale je i autem na běžné ježdění. Výsledkem je, že každá jízda je radost. Poutá pozornost, vypadá sportovně, ale závoďák to není. Krátké převody a radost z otáček přesto umožňují v malých rychlostech slušné výkony. Naopak dlouhá pětka hraje pro nízkou spotřebu v nižších rychlostech. Motor má výkon 130 k, hmotnost je pouhých 1060 kg, to je vcelku rozumný poměr hmotnosti na koně. Rozjezdy za mokra na jedničku jsou kolikrát nelehké, hned prohrabuje. Bára táhne dost odspodu, takže pětka jede od 50 do 200, což je maximální maximum (papírově a tachometrově). Brzdy oproti moderním autům nejsou žádný zázrak a nezřídka se setkám s aktivací ABS, přesednout do Báry z pár let starého „obyčejného“ auta znamená 2 věci: překvapení z pocitu velké akcelerace a překvapení z pocitu malé decelerace – nepříjemná kombinace. Ale je to opravdu spíše o pocitu než o skutečnosti.
Bára je na jízdu trošku tvrdší, ale dá se to. Horší je to s hlučností. Rozdíl jestli je střecha nahoře nebo dole není až tak zásadní. Pokud si chcete za jízdy povídat a nezvyšovat hlas, aerodynamický hluk Vás bude brzdit někde pod 100 km/h, reálně mluvit (byť víc nahlas) se dá do nějakých 130 km/h. Od 160 km/h výše už spolujezdce, který si možná začíná stěžovat, že se bojí postupně skoro, až úplně neuslyšíte. Pokud jde o spotřebu, obvykle mě pozitivně překvapuje. Dlouhodobý průměr je 8,5 l/100km, Prahu stylem brzda-plyn (fakt si užívám skoro každý rozjezd z křižovatky, ten zvuk a tak vůbec) jezdím za 9-9,5 l/100km, dálnice na hranici maxima možností auta a provozu byla asi 11 l/100km a naopak dálnice za hnusného sněhového marastu a s požadavkem na komfortní komunikaci se spolujezdcem (takže jízda kolem stovky souvisle) znamená spotřebu 6,5 l/100km. Věřím tomu, že by se šetřílkovskou jízdou dalo dostat pod 6 litrů. Na dnu otevřených dveří na mosteckém okruhu jsem zkoušel měřit kolik si vezme tam a k mému překvapení to bylo nějakých 17 litrů, ale byl jsem na okruhu poprvé a dost jsem se bál, takže ještě byly velké rezervy k tomu, abych Báru víc drtil. Přesto super zážitek, okruh vřele doporučuji s jakýmkoliv autem!

Závěrem:
Není Ti tam v zima? Neprší tam? Co budeš dělat až bude pršet? Čím jezdíš v zimě? Kam dáš děti?
Je to stejně univerzální auto jako každé jiné, tedy není univerzální, ale uspokojí skoro všechny potřeby, které od auta mohu mít. Jednou z mých potřeb je zážitek z jízdy a ten, bohužel, většina jiných aut neposkytuje.