Alfa Romeo 156 Sportwagon - vyplatí se koupit?

Dotaz

Dobrý den,
na jaře se chystám koupit nový automobil v ceně 75-85000 (s rezervou cca 10-15000 na servisní práce). Již dlouhou dobu vybírám a po shlédnutí všech vhodných kandidátů(ročníků 1999-2002) jako Ford Focus, Fiat Stilo, Opel Astra F, Mazda 323 jsem narazil na Alfu Romeo 156 sportwagon. Vím, že toto auto nemá nejlepší pověst a zároveň není nejpraktičtější (podle toho co jsem vyčetl, prostorem na zadních sedačkách a kufrem odpovídá spíše nižší střední třídě než střední) ale nemohu si pomoct, je opravdu nádherná a nepotkáte jich 50 denně jako třeba Fordů Focusů.
Mohu o sobě říci, že nejsem žádný závodník, přesto mám rád výkonovou rezervu k předjíždění a jisté jízdní vlastnosti, ročně najedu pouze cca 7-12000km nejčastěji sám či ve dvou. Navíc žiji v Praze a parkuji na ulici, tím pádem mi přijde poměrně výhodné koupit automobil značky, která se podle statistik krade velice málo. Mohl bych tedy poprosit o názor a zároveň myslíte, že je možné v této cenové hladině koupit zachovalejší kousek? Motorizace, které mě zajímají, jsou především 1.8TS a možná i 1.6TS či 1.9JTD 77KW.

Budu Vám velice vděčen za odpověď.
Děkuji David

---

Odpověď

Dobrý den,
je dobře že jste si vědom horší pověsti tohoto modelu co se jeho spolehlivosti týče, alespoň budete o to lépe psychicky i finančně připravený na problémy, které se dřív nebo později u staršího vozu vyskytnou. Ani v uvedené cenové hladině není problém sehnat zachovalý kus, trh ojetin je přesycený a o konečné ceně už rozhoduje ochota kupujícího, nikoliv představa prodávajícího- jak tomu bylo do nedávna pravidlem. Navíc speciálně Alfa 156 nepatří na trhu ojetin k nějakému extra lukrativnímu zboží (diplomaticky řečeno), takže naděje na nízkou pořizovací cenu je reálná.
V případě výběru motorizace pro Alfu 156 bych preferoval cestu „nejmenšího zla“, což přeloženo do srozumitelné řeči znamená raději podstoupit riziko unavených vstřikovačů, vadného regulátoru tlaku v railu, váhy vzduchu, EGR ventilu či dvouhmotového setrvačníku u dieselů 1,9 JTD, než zbytečně dráždit osud volbou některého z dravých benzínových čtyřválců Twin Spark 16v, jimž fatální závady „na železe“ nadobro zničily pověst. Někteří zatvrzelí alfisté jsou na kritiku motorů TS alergičtí a problémy v lepším případě svádějí na laxní údržbu a obecně technickou „negramotnost“ obsluhy, v tom horším dokonce žádné nepřipouštějí… Nicméně to, že se auta s motory Twin Spark 16v poměrně rychle a v úctyhodném počtu nahromadily na vrakovištích lze jen těžko přehlédnout a nebo svádět na záhadně velkou koncentraci blbů za jejich volantem. Jaký je přesný poměr mezi množinou „zdravých“ a množinou vylágrovaných, zadřených, potkaných či na ultimo opotřebovaných motorů asi nikdo neví, moc lichotivé číslo bych ale nečekal.
Z hlediska příčin tohoto stavu zahrálo významnou roli to, že motory z řady TS 16v (bez ohledu na objem) vykazují unikátní choulostivost na vytáčení za studena, nevynikají ani životností rozvodů (výměna ideálně do 60 tisíc km- přitom JTD v pohodě vydrží dvojnásobek), už jako nové měly pro mnohé znepokojivou spotřebu oleje a při ostřejší jízdě se stávají doslova továrnou na karbon. Jeho zásluhou zkolabují jak zdvihátka ventilů, tak i variátor proměnného časování vaček a při zaneseném sacím koši klidně i celý mazací okruh. Částečným řešením jsou odolné (a nijak levné) „závodní“ oleje Selenia Racing, kdy lze s pravidelnou kontrolou jejich stavu (rozhodně nespoléhat jen na čidlo hladiny) a poměrně nehospodárným intervalem výměny zabezpečit motoru v krátko-až střednědobém horizontu vcelku obstojné zázemí. Záměrně nepíšu dlouhodobém, protože tyto motory stejně nebyly a nejsou schopné nějakých heroických kilometrových nájezdů. Znal jsem sice exemplář 2,0 TS v Alfě 166, který se s prvotřídní péčí majitele doplahočil až kamsi za hranici 270 tisíc kilometrů, ale výjimky jsou tu vždy od toho, aby potvrzovaly pravidlo.
Ani po stránce elektriky a elektroniky nejsou motory TS žádnou výhrou, průnik vlhkosti do řídící jednotky dokáže auto nadobro odstavit a třeba snímače polohy vačky, teploty, váhy vzduchu atd. odcházejí v porovnání s konkurencí také dost často, přestože velká část z nich pochází od Bosche.
Vše výše uvedené sice nevylučuje možnost, že někomu mohou motory TS i po letech bez problémů fungovat a mimo výměn a doplňování oleje možná i ničehož nic nežádají, avšak člověk stojící před klíčovým rozhodnutím koupě ojetiny by se měl raději třikrát ujistit, zda je těmito benzínovými čtyřválci přitahován až natolik silně, aby se svým omezeným rozpočtem hrál vabank.
Proto tedy to jednoznačné doporučení mechanicky robustního dieselu 1,9 JTD, který by se podle mého názoru mohl bohatě vyplatit i v případě tak malého ročního nájezdu. Ve Sportwagonu se objevil v závislosti na roku výroby v mnoha výkonových verzích, z prvních let výroby (to vás asi nejvíc zajímá) jsou nejrozšířenější verze 77 kW (rok 2000), 81 kW (2000-2001) a 85 kW (2001 a novější). Doporučeníhodné jsou zhruba všechny stejně, spotřeba je vcelku pohodlně udržitelná pod 7 litry nafty. Předjíždění se nemusíte bát ani u nejslabšího z nich, samozřejmě přiměřená sportovní očekávání splní určitě nejlépe verze s 85 kW. O mnohem novějších a výkonnějších JTD 16v se asi nemá smysl zmiňovat, jejich cena bude přece jen vyšší.
Potenciální strašáky u 1,9 JTD jsem zmínil úplně nahoře, takže zbývá už jen obecný obrázek typické bazarové Alfy 156: vůle, klepání a vrzání na přední nápravě, vůle na zadní nápravě, prověšené přední dveře, zvlněné brzdové kotouče, nesmyslná hlášení přístrojů, závady ABS, imobilizérů, opotřebená ložiska a synchronizace převodovek, vadné termostaty, rachotící volnoběžky alternátorů a klimakompresorů, zápach oleje a benzínu v interiéru. Docela často je vidět i mechanické poškození podvozku díky nízké světlé výšce, to zase zejména u JTD.
Seznam možných závad je však velmi variabilní a sem tam lze narazit i na skutečně kuriozní závady- jinde nevídané a neslýchané. Na základě bohaté vlastní zkušenosti věřím tomu, že renomé některých jižanských vozů nevzniklo jen tak úplnou náhodou z plezíru nějakých germanofilních fanatiků, přesto uznávám, že značky jako třeba Alfa Romeo či Lancia měly po stránce designové a často i technické v některých obdobích náskok před renomovanou konkurencí. Co se ještě alfy 156 týká, tak za zmínku stojí i to, že mnozí majitelé zmiňují povrchní a poměrně málo účinnou originální diagnostiku (zřejmě ve srovnání s některou onkurencí), která zejména v případech poruch elektronického rázu významně ztěžuje vyhledávání a řešení závad.

• RECENZE OJETIN: Alfa Romeo 156 - Zpátky na výsluní
• PORADNA: Alfa Romeo 156 Sportwagon