Zdeněk Pohlreich - školu driftování jsem si moc užil

Kuchař Zdeněk Pohlreich (57) učí český národ, jak správně vařit a jak si vychutnat jídlo z kvalitních surovin. Tentokrát se ale učil něco i on sám. V Autosalonu na televizi Prima absolvoval driftování, tedy školu řízeného smyku.

Jak jste driftování zvládl a co Vás na něm nejvíc překvapilo?

Nejvíc mě překvapilo, jak to i na suchu může strašně klouzat. A že i velmi dobře vybavené auto se při poměrně nízké rychlosti stává neovladatelným. Kdysi, když jsem měl škodovku embéčko, jsem věděl, že je snadné dostat se do smyku. Ale teď jsme zvyklí na úplně jiná auta, která se mnohem lépe ovládají. Je dobré si uvědomit, že každé auto je jenom stroj. Škola smyku je užitečná věc, hromada lidí vůbec neví, co se s autem děje a hodně lidí jezdí nad své možnosti. Podezřívám spoustu řidičů, že vůbec netuší, že by se smyk mohl nějak řídit.

Byla jízda smykem podobný adrenalin jako vaření v přímém přenosu?

To se nedá srovnat. Při driftování jsem cítil, jak se mi zvedá adrenalin, ale věděl jsem, že i když udělám nějakou blbost, jsem na okruhu, nic se nemůže stát. Když vaříte v přímém přenosu, máte ve studiu publikum, které povzbuzuje a dělá správnou atmosféru. Pokud ale něco zkazíte, už to nezachráníte.

Vyznáte se v autech, potrpíte si na luxusní vozy?

Samozřejmě, že jako každý chlap mám rád krásná auta, ale nemusím si pořizovat auto za několik milionů. Stačí mi to, v němž jezdím, protože na to, co umí a jak jezdí, je jeho cena ideální. Umím ocenit skvělé auto, ale jinak jsem konzervativní a žádné výstřelky nebo super sporťák nepotřebuji. Ani by mě nebavilo v něm jezdit a za své peníze bych si nikdy nic takového nepořídil. Rozhodně za auta neutrácím přehnané peníze. Mám pocit, že koupě auta je svým způsobem nejblbější investice.

Na co si tedy potrpíte, za co rád utratíte peníze?

Za dobré jídlo a pití, za nějaký zážitek, cestování. Nebo za kvalitní sportovní vybavení. Ale jinak si nemyslím, že bych nějak nadměrně utrácel.

Rád cestujete. Volíte často auto jako dopravní prostředek?

Nejezdím autem nijak daleko, většina lidí se pohybuje na trase Praha - Německo, já ještě Švýcarsko. Nejvíc jsem toho najezdil asi v Holandsku, tedy když nepočítám Českou republiku. Trochu jsem taky sjezdil Ameriku a Austrálii. A bavilo mě jezdit v Anglii s řízením na druhé straně. Já přes rok běžně najezdím tak 60 tisíc kilometrů, proto když se vypravím na dovolenou, snažím se spíš odpočívat a autem zas tak moc nejezdit. Ale když vyrážíme na nějaký výlet, jedu autem rád, stejně jako na motorce nebo na kole. Rozhodnu se vždycky podle situace.

Mluvíte si s manželkou Zdeňkou do řízení?

Já Zdeničce do řízení mluvím minimálně, ona mně víc. Většinou mi říká, abych jezdil pomaleji přesto, že mám pocit, že jezdím úplně normálně. Ale nemám jí to za zlé, já sám se na sedadle spolujezdce dost bojím a sedím na něm nerad. Když má člověk volant v ruce, má pocit, že auto ovládá. Ale z místa spolujezdce je do pangejtu najednou mnohem blíž. A že bych třeba v autě – když sám neřídím – usnul? V žádném případě. Neumím totiž spát vsedě, musel bych se jedině složit na zadní sedačky.

Vybaví se Vám nějaký nepříjemný zážitek za volantem?

Asi před třemi lety jsme jeli na hory a vezli s sebou všechny děti. Jedna paní chtěla vyjet z vedlejší silnice na hlavní a nestihla před námi projet, protože dostala smyk. Jeli jsme asi devadesátkou a minuli jsme se s ní jen o fous. To byl hodně nepříjemný zážitek.

Vizitka:

• Narodil se 10. dubna 1957.
• Poté, co nesložil přijímací zkoušky na střední školu, nastoupil do učebního oboru kuchař. Vaření jej nejprve vůbec nebavilo. Po vyučení nastoupil do pražského hotelu Stop.
• Na přelomu 70. a 80. let byl členem reprezentačního baseballového týmu. Po zájezdu do Nizozemska začal uvažovat o emigraci a v roce 1986 se k ní rozhodl.
• Přes jeden rok strávil v Nizozemsku, z něhož po obdržení povolení odjel do australského Adelaide, kde mu v začátcích pomáhal strýc. Začal jako druhý kuchař v restauraci La Guillotine, v níž se později stal šéfkuchařem.
• Po návratu z emigrace postupně pracoval na stejné pozici v Praze v hotelu Renaissance, Villa Voyta, Radisson SAS nebo Marriott.
  Nyní provozuje Café Imperial a Divinis. Café Imperial je podnik ve stylu prvorepublikových Grand Café. Divinis Ristorante je podnik vedený v italském duchu, od nábytku přes pokrmy a víno.
• V roce 2010 se rozvedl s manželkou Naďou, s níž má jediného syna Honzíka, aby si mohl o rok později vzít u Bodamského jezera o deset let mladší přítelkyni Zdeňku.
• Moderoval například pořady Ano, šéfe!, Na nože! a Šéf na grilu v televizi Prima.

Foto: FTV Prima