Šest nejdražších Ferrari z chystané aukce ukazuje, že bublina investičních aut rozhodně zatím nepraskla. Ceny vzácných Ferrari šplhají do závratných výšin a nemusí se ani zdaleka jednat o klasiku. Extrémních částek dosahují i relativně nové modely.
Všechny vozy, a ještě mnohé další, půjdou pod aukční kladívko na aukci 2017 Daytime Auction v Monterey v americkém státě Kalifornie. Pořádajícím dražitelem je dobře známá společnost Mecum Auctions a není se tedy čemu divit, že nabídka dražených aut je podobně oslňující, jako jejich ceny. Zde je šest Ferrari, u kterých se odhady vyšplhaly nejvýše.
Ferrari 458 Speciale Aperta (2015; 15,5 až 16,7 milionu korun)
Ferrari 458 Speciale Aperta.
Osmiválcová 458 platila svého času spíše za „levnější model“ Ferrari a jeho základní verzi lze sehnat hluboko pod původní cenou. O limitované edici roadsteru Speciale Aperta už se totéž říci nedá. Žlutý vůz se speciálním interiérem je jedním ze 499 vyrobených kusů a jeho mimořádná hodnota o tom vypovídá.
Pod kapotou se nachází přepracovaná verze osmiválce o objemu 4,5 litru, která dosahuje výkonu 597 koní při 9000 otáčkách. Auto je staré jen dva roky a najety má necelé dva tisíce kilometrů.
Ferrari 365 GTB/4 Daytona (1972; 18,9 až 23,4 milionu korun)
Ferrari 365 GTB/4 Daytona.
Přesuňme se nyní o pár desetiletí zpátky k elegantnímu cestovnímu kupé Daytona z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Legendární 365 GTB/4 bylo představeno již v roce 1968 a konkurovalo neméně slavnému Lamborghini Miura.
V přední části je umístěn dvanáctiválec o objemu 4,4 litru, párovaný s pětistupňovou manuální převodovkou. Ta je pro lepší vyvážení hmotnosti umístěná až u zadní nápravy. Vůz z počátku sedmdesátých let má stále veškerou dokumentaci a za 45 let života najeto jen 32 tisíc kilometrů.
Ferrari F12tdf (2017; 30 až 33,4 milionu korun)
Ferrari F12tdf.
Prakticky nový vůz, který má ovšem to štěstí, že patří k limitované edici o 799 kusech. Ferrari F12tdf, pojmenované po závodu Tour de France (té "původní" verzi s auty), dostalo tu nejlepší techniku, kterou Ferrari umí, ovšem kombinovanou se starým dobrým atmosférickým dvanáctiválcem.
Na jednu stranu je zde třeba pokročilé natáčení zadní nápravy nebo bleskurychlá dvouspojková převodovka, na druhou stranu uječený motor o objemu 6,3 litru, pumpující výkon 763 koní. Jak již bylo řečeno, jedná se vlastně o nové auto, čemuž odpovídá i nájezd lehce přesahující sto kilometrů.
Ferrari 275 GTB „Long Nose“ (1965; 42,3 až 49 milionů)
Ferrari 275 GTB 'Long Nose'.
Od nových aut se vraťme opět ke klasice a vstupme do světa opravdu astronomických cen. Ferrari 275 z poloviny šedesátých let má za sebou zajímavou historii, která by však měla cenu spíše snižovat, než aby jí zvyšovala. Vůz je totiž původně krátká verze, ovšem počátkem osmdesátých let prodělal havárii na přední část. První majitel, který vlastnil vůz celkem 47 let, tedy zakoupil originální přední partie z verze „Long Nose“ a nechal profesionální renovátory, aby vůz opravili.
Auto je každopádně pochopitelně v perfektním stavu a dvanáctiválec o objemu 3,3 litru, podávající výkon 280 koní, vrčí jako nový. Nechybí ani pětistupňová manuální převodovka s úchvatnou otevřenou kulisou. Kolik má však vůz najeto, to informace o aukci neuvádí.
Ferrari Enzo (2003; 60 až 66,7 milionu korun)
Ferrari Enzo.
Kdo se narodil v raných devadesátých letech, ten v pubertě dost možná snil právě o Ferrari Enzo. Vrcholný supersport z nového milénia vznikl pouze ve 349 kusech a obsahoval aerodynamiku a prvky zavěšení, které do té doby nebyly k mání nikde jinde. Není tedy divu, že tento klenot na ceně pouze zraje.
V zadních partiích je opět dvanáctiválec, tentokrát o objemu 6 litrů a s výkonem 660 koní. Jednospojková převodovka umí řadit na svou dobu úchvatně rychle a i v tomto případě se jedná o prakticky nové auto. Vůz z roku 2003 je stále obut v původních pneumatikách Bridgestone Potenza a najeto má necelých 250 kilometrů.
Ferrari LaFerrari (2015; 100 až 104,5 milionu korun)
Ferrari LaFerrari.
Vůz, jehož odhadní hodnota se vyšplhala vůbec nejvýše, je zase o kus novější a jedná se prakticky o přímého nástupce modelu Enzo. LaFerrari využívá hybridního systému KERS, známého z Formule 1, který dopomáhá spalovacímu dvanáctiválci o objemu 6,3 litru k celkovému výkonu 950 koní. K tomu je zde aktivní aerodynamika, celokarbonová konstrukce nebo rychlá dvouspojková převodovka.
Vzhledem k exkluzivitě není divu, že stejně jako mnoho dalších vrcholných Ferrari, ani tento vůz nikdy pořádně nejezdil. Zcela očividně byl zakoupen jen kvůli růstu hodnoty a za dva roky života najel necelých 350 kilometrů.