Divoká jízda na soli: Bonneville, rychlostní rekordy a splněné sny závodníků

Je to místo, které má pro vyznavače zdolávání rychlostním rekordů doslova magické kouzlo. Při vyslovení jeho jména, Bonneville Salt Flats, nejednomu z účastníků zdejších rychlostních závodů naskakuje husí kůže. Někdejší solná pláň bývalé rozsáhlé vodní plochy je každoročně dějištěm několika velice uznávaných motoristických festivalů. Závodit se zde začalo před 110 lety.

• První rekord zajel Teddy Tetzlaff
  
• Pět velkých podniků v roce
  
• Rekordní Modrý plamen
  
• Česká solná stopa
  
• Na co brzdit...

Bonneville bylo jezero, které existovalo už v období pleistocénu, který je známý také pod starším názvem diluvium, což je starší oddělení čtvrtohor. Jezero zaujímalo část území současných států Utah, Idaho a Nevada v USA. Bylo pojmenováno americkým geologem G. K. Gilbertem po důstojníkovi US Army Benjaminu L. E. de Bonnevillovi, který ve 30. letech 19. století prozkoumal Intermountain West, což je geografická a geologická oblast na západě Spojených států. Nachází se mezi Rocky Mountain Front na východě a Cascade Range a Sierra Nevada na západě. Jeho příhody sepsal americký spisovatel Washington Irving.

Jezero, které z větší části vyschlo, mělo podle portálu Wikipedia rozlohu asi 50 000 kilometrů čtverečních. Bylo více než 550 kilometrů dlouhé a maximálně 230 kilometrů široké. Dosahovalo maximální hloubky 400 metrů.

Pozůstatky jezera Bonneville jsou dnes vodní plochy Malé Solné jezero, Sevier, Rush, Utažské jezero a Velké Solné jezero.

Historie závodění na solném jezeře Bonneville se podle portálu Motoforum.cz začala psát již v roce 1907, kdy na tomto místě William Dave „Bill“ Rishel, automobiový nadšenec z Utahu, a dva místní podnikatelé testovali vhodnost soli pro jízdu tím, že na jejím povrchu zkoušeli jet s vozem Pierce-Arrow. Rishel popsal lokalitu jako vhodnou pro závodění v průběhu motocyklového závodu z New Yorku do San Francisca. Jeho poznámky jsou uloženy v knihovně University of Utah. V srpnu roku 1914, tedy před 110 lety, se zde jel vůbec první závod a byl zároveň ustanoven historicky první, i když ještě neoficiální rychlostní rekord.

Promotér závodů Ernie Moross přivezl na sůl jezera osm závodních vozů. Nejpozoruhodnějším vozem byl Blitzen Benz o výkonu 300 koní, řízený Teddym Tetzlaffem, který 12. srpna 1914 dosáhl rychlosti 142,8 mil za hodinu, což je v přepočtu 229,89 kilometrů v hodině, a vytvořil neoficiální světový rychlostní rekord na zemi.

Tetzlaff si pochvaloval hladkost soli a poznamenal, že chladný povrch zabránil tomu, aby se jeho pneumatiky přehřívaly. „Stroje, podle dnešních měřítek primitivní, byly zázraky inženýrství počátku 20. století. Vozidla, byla odstrojena od zbytečné zátěže a byla hlavně o surové síle a minimalismu. Žádná luxusní aerodynamika, žádná vyspělá technika, prostě a jen hrubá mechanická síla,“ píše se na facebookovém profilu Land Speed Racing USA.

Diváky prvního závodu na solném jezeře Bonnevile tvořila směsice místních obyvatel a zvědavých přihlížejících. Ta s úžasem sledovala, jak stroje trhají sůl a zanechávají za sebou její hroudy.

„Nakonec to nebylo jen o tom, kdo projede cílem jako první, ale o triumfu lidského ducha a vynalézavosti. Pro neúnavnou snahu o pokrok se solné pláně Bonneville osvědčily. Staly se místem, kde se sny o rychlosti v dalších letech mohly stát skutečností," doplňuje Land Speed Racing USA. Jezero Bonneville se tak stalo posvátnou půdou pro nadšence rychlosti z celého světa.

Jméno po držiteli prvního rychlostního rekordu Teddu Tetzlaffovi - Tetzlaff Peak - nese od roku 1960 jedna z hor poblíž jezera Bonnevile. Vysoká je 1 894 metrů – 6 214 stop.

Jak již bylo napsáno, závody motorových vozidel se konají na solných pláních od roku 1914. Závodí se v části Bonneville Salt Flats známé jako Bonneville Speedway. V Bonneville Salt Flats se koná pět velkých pozemních rychlostních závodů.

Bonneville Speed Week, který se většinou koná v polovině srpna, je následovaný World of Speed v září a World Finals, který se jezdí začátkem října. Tyto tři akce vítají auta, nákladní auta a motocykly.

Bub Motorcycle Speed Trials, který si letos připomíná 20 let od svého vzniku, je závod určený pouze pro motocykly. O světové rekordy se bojuje v září při Mike Cook ShootOut. Southern California Timing Association a Utah Salt Flats Racing Association pak organizují a plánují další akci pro více vozidel.

Všichni pořadatelé akcí přispívají k přípravě a údržbě solného povrchu jezera. Srpnové akce Speed Week byly v letech 2015 a 2022 zrušeny z důvodu špatného stavu soli v některých částech trati.

Letošní Bonneville Speed Week už máme za sebou, konal se od soboty 3. do pátku 9. srpna. World of Speed se v letošním roce uskuteční ve dnech 6. až 9. září. World Finals 2024 má letos termín ve dnech 28. září až 1. října.



I když rychlostních rekordů areál solného jezera Bonnevile zažil a stále zažívá více než dost, nejvyšším uznaným místním rekordem na letmou míli je rychlost 1001,667 kilometrů v hodině a letmý kilometr na 1 014,511 kilometrů v hodině. Tu na zdejší pláni pokořil 23. října roku 1970 pilot Gary Gabelich, původem Chorvat ze San Pedra v Kalifornii, na raketovém vozidle s názvem Modrý plamen - The Blue Flame. Světové rekordy Blue Flame byly od té doby překonány.

V tabulce pozemních rychlostních rekordů je zaznamenáno, že zatím nejlepšího výsledku dosáhl monopost ThrustSSC s pilotem Andy Greenem, který ustanovil 15. října 1997 rychlostní rekord na hodnotě 1 227,985 kilometru v hodině. Tým kolem vozidla obdržel o rekordu certifikát FIA. Je ale nutné doplnit, že rekordu nebylo dosaženo na Bonneville Salt Flats, ale v poušti Black Rock, která je dalším místem, kde se dosahuje rychlostních rekordů. Nachází se asi 160 kilometrů severně od města Reno v Nevadě.Většina účastníků závodů na solném jezeře je většinou ze Spojených států, ale i Evropa zde mívá svá zastoupení. Například web Motoforum.cz připomíná, že v roce 2010 bylo ve startovním poli 145 motocyklů a 354 automobilů rozřazených do různých kategorií, devět závodníků z Francie a po jednom ze Švédska a Anglie.

V roce 2009 se na solmé pláni Bonnevile dokonce rozvinula i zástava České republiky. Zasloužil se o to známý dakarský „veterán“ Ivo Kaštan.

„Se svým minimotocyklem Monkey dokázal vytvořit nový rekord (97,45 mil/h 155 km/h) a udělat tak historicky první český zápis do rychlostních tabulek v Bonneville,“ píše se na portálu Motoforum.cz .

Jméno mekky rychlostních rekordů se dostalo i do výrobních programů automobilky a výrobce motocyklů. Jméno Bonneville obdržely vozy modelové značky Pontiac, automobilů střední třídy, uváděné na trh od roku 1957 do roku 2005, s přestávkou v letech 1982 až 1986.



Stejného jména se dostalo motocyklům britské značky Triumph. Ty se vyráběly ve dvou sériích v letech 1959 - 1983 a 1985 – 1988. Třetí série od Triumph Motorcycles v Hinckley v hrabství Leicestershire, začala v roce 2001 a pokračuje až do současnosti jako zcela nový design, který připomíná původní sérii.

Nadšení lamačů rychlostních rekordů asi nejlépe vystihuje výrok Burta Munro (1899 – 1978), držitele několika motocyklových rychlostních rekordů a legendy závodů v Bonneville. Ten při přejímce svého motocyklu na otázku technických komisařů jakže chce vlastně svůj motocykl ubrzdit pohotově odvětil: „Na co brzdit, já chci jet přece co nejrychleji!“V roce 2004 kosmická sonda Stardust vypustila svou vzorkovou návratovou kapsli, která přistála na Bonneville Salt Flats po jejím průletu kolem asteroidu 5535 Annefrank v roce 2002 a komety Wild 2 z roku 2004.