Vyráběli ho 18 let, ale nikdo ho nezná. Italské SUV bylo totiž od pohledu nudné

Patnáct let po prvním Range Roveru vyjel na silnice vůz, který se měl stát jeho úhlavním nepřítelem. V roce 1970 byl motoristický svět ohromen. Automobilka Land Rover, která až dosud produkovala pouze jediný typ drsného off-roadu pro nasazení v těžkém terénu, představila auto, které navždy změnilo směřování aut do budoucnosti. Range Rover byl prvním opravdu luxusním SUV, jakkoliv v té době tento výraz ještě vůbec neexistoval. Jenže spojení schopností v terénu, vysokého posazu za volantem a luxusní výbavy bylo najednou lákavé i pro bohaté lidi, kteří přímo nepotřebovali každý den brodit bahnem, jako spíš hledali prostor pro své lovecké psy a schopnosti pro tažení valníku s koňmi.

Range Rover byl úspěšný a tak není divu, že se jej někteří výrobci pokusili napodobit. Jedním z nich byla i italská firma Rayton Fissore, které to ale pár let trvalo. V roce 1985 poslala na silnice svůj první luxusní off-road nazvaný hrdě Magnum. Na rozdíl od Land Roveru ale Italové nedisponovali patřičným zázemím ani zkušenostmi a tak ve výsledku předvedli auto, které z dnešního pohledu bylo jasně předurčeno k neúspěchu.

A to i přesto, že za jeho designem stál slavný návrhář Tom Tjaarda. Ten kreslil vozy De Tomaso, Chevrolet, Ferrari nebo Fiat a tak není divu, že ho oslovila i začínající manufaktura. Výsledek, který z jeho skic vylezl ale nebyl právě vzrušující. První Magnum vlastně vypadalo jen jako obyčejný bezejmenný hatchback, který někdo posadil na vysoký podvozek. Byla to škoda, přitom jsou Italové vyhlášeni svým citem pro designem. Magnum ale spíš představovalo nudu.

Jinak tomu ale bylo na palubě. Snad každého nesmírně překvapilo, když otevřel dveře od vozu a poprvé spatřil luxusně zdobený interiér s masivními koženými křesly a hnědou palubní deskou, která byla obložena obrovský množstvím dřeva. Množství budíků, velkých plastových tlačítek a vysoký středový tunel připomínají off-road Lamborghini LM002, možná trochu Hummer. To byla třeba do černého, v takovém místě bychom čas za volantem možná chtěli trávit i v dnešní době, i když spíš z nostalgie.



Mimochodem, výbava vozu také nebyla vůbec špatná. Byl v něm alarm, posilovač řízení, centrální zamykání, klimatizace nebo elektrická okénka a zrcátka. Zní to jako samozřejmost, kterou má dnes každá Fabia, ale řeč je o polovině osmdesátých let a o voze, který spadal do kategorie off-roadů, kde se spíš hrálo na spartánskou výbavu.

Zpět ale k nulovým zkušenostem. Je dobré vědět, že si Ryton-Fissore ke stavbě vozu vypůjčil základ z těžkého off-roadu Iveco 40 PM 10, který byl později znám jako Iveco VM 90. Vojenský speciál určený pro náročné cesty byl pravým opakem luxusu. Italové ale vůz vylepšili o svůj patentovaný systém UNIVIS s posílenou karoserií. Prototyp vozu navíc používal i stejný motor, tedy 2,5litrový turbodiesel Sofim se čtyřmi válci v řadě. Pohon všech kol mělo auto shodné s dobovou dodávkou Iveco Daily.

V sériové výrobě se nabídka motorů rozšířila. Sofim, který disponoval výkonem 90 až 110 koní, se přidala ještě dvoulitrová jednotka se čtyřmi válci a přeplňováním od Fiatu, která měla sílu 138 koní. Šlo o benzinový motor. A kdo by to byl čekal, tohle auto dokonce poháněl i slavný motor Busso, tedy benzinový šestiválec Alfa (objem 2,4 litru), který měl výkon 160 koní. Aby jeho sláva byla zdůrazněna, prodával se pod označením vozu Magnum VIP. Jako by to ale nestačilo, po faceliftu v roce 1988 se začaly prodávat ještě vozy s motory od italské společnosti VM Motri (vyráběla turbodiesely) a od BMW.



Bylo to právě tou dobou, kdy se Italové dostali do problémů. Firma změnila mnohokrát majitele, což nyní není nutné rozebírat víc do hloubky. Zásadní ale je, že se auto začalo prodávat i v USA, jen pod jiným názvem. Od roku 1988 tak bylo známé jako Laforza. Nutností byly pohonné jednotky připravené na tamní provoz, Laforza tak najednou dostala obří V8 od Fordu s pětilitrovým objemem. Párován byl s převodovkou AOD a redukcí Newprocess 229. Později se objevily ještě motory z Mustangu GT a dokonce mamutí Ford V8 s objemem 7,5 litru! Neuvěřitelné je, že tohle auto zůstalo ve výrobě až do roku 2003, tedy celkem 18 let.

Za tak dlouhou dobu ale vzniklo jen okolo šesti tisíc kusů, což lze jednoduše označit za naprostý propadák. Tu a tam se dnes objeví i v bazaru. Před časem se také prodával jeden kousek v Česku. Za cenu 170 tisíc korun ale toto „bezpohlavní“ SUV jen těžko hledalo majitele.