Snad každý motorista ví, že motoru je opravdu dobře teprve tehdy, je-li správně ohřátý na provozní teplotu. Jenže mnoho řidičů si také myslí, že nejprospěšnější bude nechat motor několik minut po startu brblat na volnoběh ještě před jízdou. Je to fakt, nebo mýtus?
Zahřívání při stání na volnoběh se vžilo před mnoha lety v době, kdy byla auta vybavena motory s karburátory. Práce se sytičem zde byla stěžejní a nebylo výjimkou, že studený motor živený karburátorem odmítal za studena spolupráci.
Dnešní motory vybavené elektronicky řízeným vstřikováním již takové problémy nemají. Bohatost směsi si zvýší i bez zatažení za páčku sytiče a jejich chod je za studena prakticky stejný, jako následně za tepla. Naopak stáním a ohříváním na volnoběh můžeme motoru dokonce uškodit.
Čtěte také: VIDEO: Svítí lépe xenony, nebo LED světlomety? Podívejte se na srovnáníProblémem je totiž přebytek benzínu ve válcích, daný bohatou směsí. Ten vede k narušování olejového filmu na stěnách válců, a jelikož je olej za studena výrazně hustší a hůře čerpatelný, jeho vrstva se obnovuje pomaleji.
Zároveň dochází k postupnému pronikání benzínu do oleje, což zhoršuje jeho mazací schopnosti. Nedá se říci, že by k těmto jevům docházelo v nějaké zvlášť velké míře a stáním na volnoběh studený motor vyloženě trpěl. Ale prostě mu to neprospívá.
Jak je to správně?
A jaký postup je tedy ten správný? Ideální je motor nastartovat a nechat jej několik desítek sekund „proběhnout" aby se olej dostal do všech jeho zákoutí a mechanických komponent. Poté již nemá smysl déle čekat a vhodné je ohřát motor klidnou, pomalou jízdou.
I při takové jízdě, kdy není vhodné na studeném oleji překračovat přibližně 3000 otáček za minutu, zahřeje se motor výrazně rychleji, než kdyby stál a "volnoběžil". Navíc se jízdou zahřívá i olej v převodovce a dalších součástech pohonného ústrojí.
Čtěte také: Proč brzdy občas vydávají nepříjemné zvuky? A jak se jich zbavit?Naprosto zásadní nicméně je, aby byla jízda se studeným motorem opravdu klidná, bez vysoké zátěže a vytáčení. Jen máloco totiž ničí motor víc, než prohánění za studena.
Jednak je tu již zmíněný olej, který při studené viskozitě nestíhá správně mazat, jednak i teplotní roztažnost jednotlivých komponent. Každý díl v motoru se totiž zahřívá různou dobu a různě při tom pracuje a tyto rozdíly lze eliminovat pouze klidným, postupným ohřátím. Naopak prudké ohřátí může způsobit, že mezi komponenty vzniknou vůle, které se jen těžko napravují.
Ilustrační foto.
A konečně poslední poučka na závěr: zahřátá voda nerovná se zahřátý motor.
Agregát pod kapotou můžeme za ohřátý na provozní teplotu považovat teprve tehdy, kdy je pořádně prohřátá olejová náplň. A ta se oproti vodě zahřívá výrazně déle.
Je proto velká škoda, že většina současných aut již teploměrem oleje nedisponuje a v lepším případě je zde pouze teploměr vody. V tom horším potom z budíků zmizel i ten a nahrazen je pouze kontrolkou studeného motoru, která zpravidla zhasíná nesmyslně brzy.