Třímístné auto Renault nikdy nenabídl. Jeho koncept ale ukázal před 25 lety

Dnešní automobilový svět produkuje vozy, která jsou si podobná jako vejce vejci. Pokud se ale vrátíme o několik desítek let zpět, snadno najdeme prototypy, které vypadají jako z jiného světa. Příkladem je Renault Zo Concept, který se představil 5. března v roce 1998 na autosalonu v Ženevě. Tento speciální prototyp nazvaný Zo (nezaměňujte jej s modelem ZOE), byl navržen výhradně francouzskými designéry. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o příbuzného budoucích modelů, jako je Ariel Atom nebo BAC Mono, ale ve skutečnosti se jednalo o speciální třímístný roadster. Jeho tři sedadla byla všechna téměř v jedné řadě, přičemž řidičovo bylo uprostřed a o něco dále vpředu než ostatní. Zo nemělo čelní sklo ani střechu, ale otvor, který usměrňoval vzduch nad hlavami cestujících.

Zo měl podle inženýrů z Renaultu překvapit vysokým výkonem a zároveň dobrými terénními schopnostmi. Odbornou i širokou veřejnost zaujala na svou dobu vyspělá technika. Zejména pak systém vzduchového odpružení, který později využil tým Renault Formule 1. Podvozek byl odvozený z modelu Renault Spider a byl vybaven hydraulickými čerpadly, které umožňovaly měnit světlou výšku v rozmezí 15-28 cm. To se hodilo zejména v terénních podmínkách.

Pohon zajišťoval nový dvoulitrový motor s přímým vstřikováním paliva a čtyřstupňová automatická "inteligentní" převodovka. Koncept měl speciální 17 palcové pneumatiky MIchelin, kdy vnitřní strana pláště měla odlišný vzorek od strany vnější. Nebylo tak nutné měnit pneumatiky v závislosti k terénu.

Jestliže je zvenčí extravagantní, interiér je naopak minimalistický: při pohledu na přístrojovou desku Zo si jistě všimnete přítomnosti pouhých tří "budíků", které ukazují rychlost, otáčky motoru a stav paliva. Nic víc, protože pro radost z jízdy na silnici i mimo ni není nic jiného není potřeba.

Není snad ani třeba dodávat, že šlo pouze o konstruktérské a designérské cvičení. Skutečný vůz pro zákazníky z tohoto konceptu nikdy nevnikl.