TEST: Praktická Honda CR-V s naftovou šestnáctistovkou umí jezdit za 5 litrů

Praha /TEST, FOTOGALERIE/ - Kvůli pohonu všech kol už se dnes "esúvéčka" nekupují. Mnohým majitelům jde především o image, robustní vzhled, pocit většího bezpečí za volantem a zvýšený posaz. Honda proto udělala logickou věc. Svůj model CR-V připravila právě o systém 4x4 a vybavila ho úsporným turbodieselem. Tohle spojení přitom vypadá na papíře docela dobře. Praktické CR-V rozhodně patří k nejzajímavějším SUV u nás, "honďáckou" naftovou šestnáctistovku zase počítám mezi nejpovedenější maloobjemové turbodiesely - možná bych si ji uměl představit i na samotném vrcholu takového žebříčku (test Hondy Civic s motorem 1.6 i-DTEC najdete zde).

Aktuální generace Hondy CR-V není zrovna novinkou, na silnicích ji můžeme vídat už přes rok. A za tu dobu se, tedy alespoň v mých očích, neokoukala. Může za to jistě spíš konzervativní vzhled, který upřednostňuje funkčnost před prvoplánovou snahou zalíbit se.



Na voze zaujme především masivní třídílná mřížka chladiče, vytažené blatníky, rozkročený postoj a tak nějak přifouknutá záď - jako by CR-V jezdilo s batohem. Není vyloženě krásné, ale něco na něm prostě je.

Zvolené tvary navíc nejsou samoúčelné. Přispívají totiž k nadprůměrné prostornosti v kabině i využitelnosti kufru. Japonské SUV se chlubí objemem pro zavazadla 589 litrů, po sklopení zadních sedadel pak můžete využít 1 669 litrů. Dostatek prostoru mají nejen cestující vpředu, ale i ti na zadních sedadlech.

Trochu plastově vyhlížející palubní deska se nemusí líbit každému, ale výrobce použil kvalitní, bytelné materiály a jejich zpracování je příkladné. A chválím i dál: sedačky jsou pohodlné, řadicí páka je díky vyvýšené pozici stále po ruce, pozice za volantem je příjemná a řidič či řidička má z auta výborný výhled. Ani ergonomie ovládání není špatná.



Ale hlavně potěší drobnosti, které dokazují, že v Hondě opravdu přemýšleli – jde například o dostatek přihrádek a odkládacích prostorů, nebo polstrování těch částí středového tunelu, u nichž hrozí pravidelný kontakt s kolenem. A zadní sedadla se dají snadno sklopit zatažením za páčku.

Zástavba nového, výrazně lehčího motoru a odebrání pohonu všech kol se znatelně podepsala na hmotnosti vozu, CR-V oproti verzi 2.2 i-DTEC 4×4 shodilo 116 kilogramů, což se podepsalo na pocitu z jízdy i ze samotného řízení.




A ne málo... Je až překvapující, jak moc taková změna dokáže změnit charakter auta. Honda s šestnáctistovkou vážně působí lehčeji, má sportovnější vlastnosti, přidává na hbitosti, a chová se mrštněji a agilněji. 

Změny v naladění podvozku na druhou stranu mírně zhoršily pohodlí. Podvozek je totiž tužší a některé nerovnosti nezvládá tak elegantně jako verze se silnějším turbodieselem. Působí trochu prkenněji a když vymetete nějakou hlubší díru, dá vám to pocítit jak "kopnutím" do sedacích partií, tak slyšitelnou ránou od zadní nápravy.




Nejde ale nic hrozného, nepřirozeného či závrženíhodného. I s malým motorem je CR-V stále pohodlné a stabilní auto, jen ten posun ke "sportovnosti" tam prostě cítit je. A je to vlastně logické: zatímco provedení s pohonem všech kol si může v zatáčkách pomoct připojením zadní nápravy a musí být připraveno i na hrbolaté nezpevněné cesty a možná i lehký terén, testovaná předokolka je předurčena především k jízdě na běžných silnicích. A to jí jde skvěle.

Velký podíl na tom má i několikrát zmíněný motor 1.6 i-DTEC. S jeho schopnostmi jsem se už důkladně seznámil při testu Hondy Civic a moc se mi líbil. Jenže CR-V je mnohem větší a hlavně o čtvrt tuny těžší, takže jsem měl jisté pochybnosti. Zbytečně.



Malý turbodiesel se i do robustního SUV hodí a rozhodně nepůsobí dýchavičně - 120 koní na auto v pohodě stačí a že byste nestačili provozu, opravdu nehrozí. Šestnáctistovka se nechá ráda vytočit až ke 4000 otáček, nejlepší práci ale předvádí mezi 1500 až 2000 otáčkami.

Příjemný je zvukový doprovod, skoro žádný totiž není. Motor je tichý, dobře odhlučněný a potěší hladkým chodem. Slušný dojem podtrhuje precizní řazení, ideálně odstupňovaná šestistupňová převodovka a přesné, poměrně strmé řízení.




A spotřeba? Udávaných 4,7 litru na 100 kilometrů jsem sice nedosáhl, ale věřím, že za pět litrů se jezdit dá. Pokud jde o mnou dosažené hodnoty, po ucpané a mrazivé Praze (a s využitím všech dostupných komfortních prvků) jsem se pohyboval za nějakých 6,7 l/100 km, mimo město pak za 5,5 litru. A to padal sníh, mrzlo, foukal silný vítr a počasí celkově úspornému provozu nepřálo. I tak jde podle mě o fantastický výsledek.

Zbývá už jen poznámka o ceně. CR-V s testovaným motorem vyjde nejméně na 599 tisíc. Základní výbava Comfort je přitom docela bohatá, zahrnuje řadu bezpečnostních prvků, asistent pro rozjezd v kopci (HSA), duální automatickou klimatizaci, dálkově ovládané centrální zamykání, tempomat, elektrické ovládání oken vpředu i vzadu či autorádio s CD a MP3 přehrávačem. 

Kompletní najdete zde.

Honda CR-V 1.6 i-DTEC: Hodnocení a technické údaje
+	mimořádně úsporný motor
+	prostornost, variabilita interiéru
+	jízdní vlastnosti
-	malý úhel otevírání u pátých dveří
-	tvrdší podvozek
motor	vznětový čtyřválec, přeplňovaný
objem	1 597 ccm
max. výkon	88 kW (120 k)
max. točivý moment	300 N.m
max. rychlost	182 km/h
0-100 km/h	11,2 s
komb. spotřeba	4,7 l/100 km
cena test. vozu	671 900 Kč