Český Range Rover a 613 Coupé: Projekty tatrovek, které zašlapal režim

Dnes známe Tatru zejména jako výrobce užitkových vozidel, jenže není to tak dlouho, co se kopřivnická automobilka zabývala výrobou osobních aut. V posledních letech se věnovala především modelu 613 a jeho modernizaci. A právě s tímto vozem je spojeno i několik zajímavých projektů, které se bohužel do výroby nedostaly. Přitom vypadaly velice nadějně. Problém začal už u vývoje Tatry 613, která se sice samozřejmě vyráběla, ale ne úplně tak, jak bylo původně zamýšleno. Vize byla totiž taková, že se z Tatry stane luxusní a relativně drahý vůz, který však bude normálně dostupný komukoliv, kdo za něj zaplatí.

A to se také do určité doby dělo. První vozy se dostaly ke svým zákazníkům v roce 1975 a bylo jich přibližně 200. V roce 1976 už to bylo přes tisíc vozů a v roce 1977 výroba vrcholila dokonce 1106 auty. Dařilo se ještě další dva roky, jenže potom přišla pro Tatru velká stopka.

V roce 1980 padlo nařízení vlády, že se Tatra 613 nebude prodávat veřejnosti, ale pouze vládním subjektům na zvláštní povolení. V témže roce, kdy se začala vyrábět dokonce modernizace 613-2, už sjelo z linky pouze něco kolem 350 aut.

Tatra tedy nikdy nedostala příležitost ukázat tu nejlepší a nejatraktivnější verzi Tatry 613, kterou měla v polovině sedmdesátých let připravenou v podobě prototypu. Řeč je o Tatře 613 Coupé. Jednalo se o vůz na platformě sedanu, se kterým sdílel velkou spoustu dílů. Rozdílem však byla elegantní dvoudveřová karoserie a u druhého prototypu také poněkud diskutabilní přední maska, která využívala přední světla vypůjčená z Mercedesu.

První prototyp vyrobila v roce 1969 karosárna Vignale, která měla na svědomí design už základní 613 a podílela se i na návrhu kupé. Bohužel jeho prototyp prodělal při testování těžkou nehodu. Mnoho jeho díl však posloužilo při výrobě druhého červeného prototypu. Byla zde „recyklována“ třeba sedadla nebo zadní okna včetně stahovacího mechanismu.

Elegantní kupé měl pohánět samozřejmě tatrovácký vzduchem chlazený osmiválec, a to dokonce o objemu 3,9 litru – tedy o 4 decilitry více, než v případě sedanu. I to byl jeden ze způsobů, jak dodat tatrováckému kupé na prestiži.

Vůz byl připraven do sériové výroby, jenže přesně tehdy vešlo v platnost zmiňované vládní nařízení a celý projekt skončil u jediného existujícího prototypu. Důvod byl prostý. Jelikož nešlo 613 prodávat běžným občanům, byla by poptávka po kupé naprosto minimální a pár kusů ročně by se nevyplatilo vyrábět.

Jak bylo řečeno již v úvodu, dvoudveřová 613 nebyla jediným vozem Tatry, který neměl to štěstí vzniknout. Známý novinář Jan Tuček ve skvělé knize o Tatře 613 (kniha se jmenuje Tatra 613) například píše o návrzích designéra Milana Strejčka, inženýra z Výzkumného ústavu motorových vozidel. Ten v sedmdesátých letech vypracoval projekty vozu typu SUV, přičemž se nechal inspirovat britským Range Roverem, uvedeným na trh v roce 1970. Strejček na SUV začal pracovat už v roce 1971, počítal přitom s využitím techniky modelu 613.

Oproti britskému protějšku mělo SUV Milana Strejčka drobně menší rozměry. Bylo 4,3 metru dlouhé, 1,8 metru široké a šířka činila 1,6 metru. Hmotnost auta se měla pohybovat kolem 1750 kilogramů a počítalo se se zástavbou vzduchem chlazeného osmiválce o objemu 3,5 litru, který se později objevil právě v 613. Vypracována byla dokonce i tři provedení. Jedno pojaté luxusně, druhé zamýšlené coby pracovní stroj a třetí třídveřové se zesíleným nárazníkem, určené pro hasiče a policii.

Bohužel jak už tomu bylo u mnoha a mnoha dalších nadějných českých aut, ani v tomto případě nebylo dosaženo úspěchu a sériové výroby. Kopřivnická automobilka totiž měla plné ruce práce s přípravami výroby klasické 613 a k projektu se stavěla odmítavě. Z dnešního pohledu je to škoda, zvlášť když víme, ž o pár let později nařídila vláda omezení prodeje modelu 613 a výrobu v Tatře tak nezbrzdila zhruba na třetinu.

Můžeme se dnes již pouze dohadovat, jak se mohla ubírat historie Tatry, kdyby měla kopřivnická automobilka volnější ruce. Měli bychom tu dnes prémiovou značku s několika zajímavými a atraktivními modely, schopnou do jisté míry konkurovat německým nebo britským automobilkám?

Na to se samozřejmě těžko odpovídá. Ale sluší se dodat ještě jednu věc. Ve zmiňovaném Výzkumném ústavu motorových vozidel měli s tehdy připravovanou Tatrou 613 i další plány, zcela seriózně se zabývali i návrhem odvozených sporťáků. Nápadů přitom navrhli několik - od dvoumístného kupé, přes kupátko T 613 S s konfigurací sedadel 2+2, které mělo mít podobné fyzické i dynamické parametry (ve vrcholné verzi na stovku mělo zrychlit za méně než 7 sekund) jako Porsche 911, až po „dvousedadlové experimentální kupé“ T 613 C2X. Ani jeden z těchto projektů se samozřejmě do výroby nedostal.

Místo toho Tatra vyráběla model 613 s lehkými obměnami déle než dvě dekády a ani finální verze Tatra 700 po revoluci již divizi osobních aut nespasila. Konkurence byla v tu dobu prostě příliš velká a Tatra měla v ruce pouze zastaralý model, který nemohl dostat pokračovatele, jelikož se neprodával ani v době, kdy se prodávat mohl.