Šest způsobů, jak ochránit auto před zloději

Ať už jste doma a necháváte auto na ulici, nebo jste se svým vozem vyrazili na dovolenou a parkujete u hotelu, vždy se ve vzduchu vznáší nepříjemná hrozba krádeže či vykradení. Samozřejmě, že můžete mít své auto nastokrát pojištěné, ale i tak je odcizení auta nebo věcí v něm vždy zážitkem, který prožít nechcete. Vůbec první a velmi účinný způsob, kterak chránit svoje auto a majetek v něm, nestojí vůbec žádné peníze. Jedná se jen a pouze o prevenci a několik zásad, které je potřeba dodržovat. Zkontrolovat, že je auto zamčené a má zavřená všechna okna, by měl být naprostý základ, ovšem důležité je také potenciálního zloděje nelákat.

Jak je psáno na mnohých parkovištích, vaše auto není trezor a tato poučka vskutku platí. Ponechání tašky nebo brašny na notebook pohozené na sedadle spolujezdce značně zvyšuje riziko, že se vrátíte k autu s rozbitým oknem. A že byla ona taška či brašna prázdná? O tom nenechavec, který šel právě okolo, samozřejmě vůbec nevěděl. Pokud také víte, že budete něco nechávat v autě na parkovišti, dejte danou věc do kufru ještě před příjezdem na místo. Může se totiž stát, že se po parkovišti pohybují zloději a sledují, kam si kdo ukládá svoje cennosti.

Pryč jsou doby, kdy mělo téměř každé auto na sídlišti nasazený zámek volantu, pedálů nebo řadicí páky. Vykradení auta sice tyto prvky nezabrání, ale v lepším případě mohou odradit zloděje, který by chtěl váš vůz ukrást. Problémem však je, že pokud přijde zloděj k činu připraven, je pro něj mechanická zábrana ve výsledku jen drobným zdržením.

Problém totiž spočívá v mnohdy nevalné kvalitě těchto zabezpečovacích prvků. Že se dá zámek volantu koupit na benzínce za pár stokorun je sice fajn, ale takový zámek bývá často vyroben z měkkého materiálu, který podlehne pilce na železo za několik málo sekund. Samotný zámek je potom tak slabý, že stačí jen pořádně zabrat a zabezpečení povolí. Výrazně lepším řešením jsou zámky řadicí páky integrované přímo do kulisy řazení. Ty jsou však dražší a vyžadují odbornou montáž.

Ať už má zloděj s vaším ukradeným autem jakékoliv úmysly, situaci mu vždycky značně ztíží, pokud je VIN kód auta vyleptán nebo vypískován na všechna skla. Tato skla totiž nejdou prodat jako náhradní díly (a skla nejsou vůbec levnou záležitostí) a kdyby se měl vůz nadále provozovat s padělanými papíry, musela by se všechna okna vyměnit.

Bohužel však VIN na sklech pouze sníží pravděpodobnost, že si zloději vaše auto vytipují. Samotnému ukradení tento způsob nijak nezabrání.

Poměrně jednoduchý trik, kterým umí každý autoelektrikář zařídit, že budete mít auto „na heslo“. Odpojit lze například startér nebo palivové čerpadlo, a dokud se tyto obvody nespojí zpátky, auto zkrátka nenastartuje. V zásadě na stejném principu fungují klasické imobilizéry, ale nic nebrání přidělat si imobilizér vlastní. Někdo si dává tajný spínač někam pod palubní desku, někdo potom přepojí kabely tak, aby nešlo vůz nastartovat, dokud se nerozsvítí světla.

Problém spočívá samozřejmě v tom, že zkušenější zloději mají jednotlivé způsoby a metody „okoukané“ a tak jim mnohdy nečiní problém ukrást auto i přes různé přidané zabezpečení.

Alarm s akustickou houkačkou je historicky jeden z nejoblíbenějších způsobů zabezpečení auta. Vidina toho, že si kradené auto „samo“ přivolá pomoc hlasitým houkáním je sice pěkná, ale dodělávané autoalarmy, které byly oblíbenou komoditou ještě před několika lety, nefungovaly právě ukázkově. Často se stávalo, že se alarmy v ulicích spouštěly nahodile a tak postupně došlo k tomu, že si lidé vypěstovali proti houkajícímu alarmu imunitu. Akustický alarm dnes zkrátka nikoho nezneklidní a nepřiláká, takže pokud není na blízku majitel, který by si svůj alarm poznal, přijde houkání mnohdy vniveč.

I akustický alarm je navíc pro zloděje snadno zneškodnitelnou překážkou. Jakmile se houkačka spustí, umí si zkušený zloděj během několika málo sekund najít zdroj zvuku a vyřadit jej z provozu.

Pravděpodobně nejjistějším způsobem, jak zabránit ukradení svého vozu, ale i věcí v něm, je nechat auto komunikovat s majitelem a s bezpečnostní centrálou. Od toho jsou k mání GSM/GPS autoalarmy, které identifikují pokus o různorodé vloupání nebo o manipulaci s autem, informují majitele skrze mobilní telefon a následně i operátory bezpečnostního centra, kterým poskytnou GPS souřadnice. Jedna z několika možných variant pochází od českého Jablotronu a jedná se o produkt Athos.

Jakmile je vůz skutečně ukraden, umí bezpečnostní operátoři možnost vůz okamžitě dohledat a vyslat pro něj zásahovou jednotku, která ho spolu s policií zadrží. Nevýhodou tohoto řešení je ale cena, která se pohybuje v řádu tisíců korun a většinou vyžaduje pravidelné poplatky.