Vodní ďábel: Ferrari Arno XI je znovu na prodej za desítky milionů dolarů

Pro každého, kdo se zajímá o závody rychlostních člunů nebo rychlostní rekordy na vodní hladině je název Arno XI – Ferrari pojem. Připomíná jim totiž, že v roce 1953 tento stroj vytvořil rychlostní rekord s fantastickou hodnotou 241,71 kilometrů v hodině. Za dobu své existence byl tento hydroplán třikrát prodán. Naposledy před 12 lety. Také v současnosti je v nabídce. • S požehnáním commendatore

• Krásný příklad spojení tvaru a funkce

• Vzhůru za rekordem

• Po druhém prodeji následovala rozsáhlá renovace

• Opět do dražby
Úžasný závodní člun, na němž najdeme vzpínajícího se černého hřebce automobilky Ferrari, byl postaven v roce 1952. Za projektem tehdy stál Achille Castoldi, italský závodník a dobrodruh, který si od roku 1940 připsal několik vodních rekordů. Stavbou člunu pověřil loděnici Cantieri Timossi v Azzano na břehu jezera Como.

Castoldi podle Wikipedie přesvědčil Enza Ferrariho díky svým přátelským vazbám na závodní jezdce stáje Ferrari Alberta Ascariho a Luigiho Villoresiho, aby mu pro člun připravilo stejnou pohonnou jednotku jakou měly Ferrari 375 v seriálu Formule 1.

Web Historic Automotive Promotion uvádí, že Castoldi odjel do Maranella, aby Ferrariho požádal o pomoc a objednal u něj motor pro svůj člun. „Požehnání od Enza Ferrariho, bylo prakticky zaručeno, protože Castoldimu se během II. světové války podařilo zachránit řadu závodních vozů Alfetta 158 a ukrýt je před okupačními německými silami ve své továrně v Abbiategrasso nedaleko Milána,“ píše se na webu Historic Automotive Promotion.



Podle jiných zdrojů, například webu CzechCrunch, se měl sám commendatore Enzo Ferrari o stavbě člunu pro zdolání rychlostního rekordu dozvědět, ale především k němu měla dorazit informace o volbě jeho barvy, kterou byla jasně červená, a rozhodl se Castoldimu tak trochu pomoci tím, že projektu poskytne pohonnou jednotku a další péči svého týmu.

Motor Tipo 375 V-12 navržený Aureliem Lampredim, je stejný agregát, který poháněl závodní vozy Ferrari při Velkých cenách v roce 1951 a dosáhl vůbec prvního vítězství Ferrari v Grand Prix mistrovství světa s Froilanem Gonzalezem v roce 1951. Navíc ještě pomohl Ascarimu získat pro Ferrari titul mistra světa v roce 1952. Motor v Castoldiho nové lodi dvoulistou vrtuli přes převodovku a dokázal dosáhnout výkonu až 10 000 otáček.

Rychlostní člun Arno XI byl postaven podle návrhu tříbodového hydroplánu Timossi Azzano, jako krásný příklad spojení tvaru a funkce. Hydroplán se vyznačoval pevnou konstrukcí s dřevěným rámem potaženým námořní překližkou s mahagonovou dýhou. Měl silný samostatný kovový pomocný rám, který se dokázal vyrovnat s obrovským výkonem motoru. Pohonná jednotka měla kryta přecházející v exteriér kokpitu.

Po dokončení byl Arno XI poprvé představen při závodech Campione d’Italia v lednu 1953, přičemž Castoldi s ním dosáhl neoficiální maximální rychlosti 199,55 kilometrů v hodině, než se pokusil o oficiálně schválenou obousměrnou jízdu.

Castoldiho hlavní konkurent Mario Verga, který získal plnou tovární podporu Alfy Romeo, se svou lodí Laura s motorem Alfa Romeo 159 vytvořil nový rychlostní rekord třídy 800 kilogramů, který měl hodnotu 202,26 kilometrů v hodině. Verga ještě přidal další rekord později, když dosáhl maximální rychlosti v obou směrech 226,50 kilometrů v hodině.

Castoldi se ale nenechal odradit. Dal člun výrazně upravit, a to s oficiální podporou týmu Ferrari, kdy se do projektu vložil i Stefano Meazza, hlavní závodní inženýr Scuderia Ferrari, který dohlížel na přípravy motoru pro Castoldiho.

O devět měsíců později, jak píše portál Rosso Automobili, byl Arno XI dostatečně vylepšen, aby se zhostil pokusu o vytvoření rekordu. „Castoldi se pokusil o rekord u italského jezera Iseo ráno 15. října 1953. U tohoto pokusu měli být přítomni také Alberto Ascari a Luigi Villoresi. Castoldi naskočil do člunu, vyjel a dosáhl svého cíle, překonal rychlostní rekord ve třídě rychlostních člunů do 800 kilogramů,“ píše se na Rosso Automobili.

Web Historic Automotive Promotion doplňuje, že přítomnost Ascariho a Villoresiho jasně demonstrovala podporu projektu od týmu Ferrari.



Castoldi dosáhl obousměrné průměrné rychlosti na letmém kilometru 241,708 kilometrl v hodině. Později, ještě toho dne, navázal na nový rekord při jízdě na 24 námořních mil, když dosáhl průměrné rychlosti 164,70 kilometrů v hodině.

Rok svých triumfech přežil Achille Castoldi děsivou nehodu hydroplánu postaveném pro třídu do 1 700 kg opět loděnicí Cantieri Timossi, poháněném leteckým motorem.

Smrt jeho závodního soupeře Maria Vergy v říjnu 1954 pak ovlivnila Castoldiho natolik, že se soutěži o rychlostní rekord přestal věnovat. Svůj vítězný Arno XI nechal uložit do skladu, kde strávil několik let.

V roce 1958 člun zakoupil závodník Nando Dell'Orte, který jej nechal zmodernizovat a startoval s ním v okruhových šampionátech. Nechal například udělat kapotáž se sáním ve tvaru žraločího nosu a velkou vertikální stabilizační ploutev v zadní části.



Arno XI dosáhl několika rekordů na jedno kolo a tří titulů, včetně mistrovství Evropy v roce 1963. Nando Dell'Orto skončil se závoděním v roce 1968 a stroj opět skončil ve skladu, tentokrát ve výrobně papíru na milánském předměstí.

Na počátku 90. let minulého století byl rychlostní člun podruhé prodán. Nový majitel, kterým se stal Luciano Mombelli, jej nechal pečlivě zrestaurovat. Slavný motor V-12 putoval do Maranella k přestavbě, kde oživil hezké vzpomínky několika mechanikům, kteří na něm poprvé pracovali v roce 1953. Nejpodstatnější změnou byl fakt, že byl předělán na 100oktanové bezolovnaté palivo oproti původnímu metanolu, čímž se zlepšila jeho spolehlivost.

O renovaci trupu se postarala loděnice Bisoli v Sirmione na jezeře Garda. Vrátil se i původní volant. Nando Dell'Orto jej totiž v roce 1958, ale naštěstí si ponechal starý čtyřramenný volant Bugatti, který používal Castoldi při jeho pokusech o světový rekord, a tak mohl být do lodi opět namontován.

V roce 2004 se člun vrátil na vodu a získal ocenění od Galleria Ferrari. „Od Piera Ferrariho se obnovovací práce ba člunu, která zahrnovala roky rozsáhlého historického výzkumu s cílem shromáždit skutečně bohatou dokumentaci a fotografie, dočkala velkého uznání. Povedlo se získat i technické pracovní listy z Ferrari Maranello motor shop ze září 1953. Ferrari Classiche také potvrdilo, že motor Tipo 375 F1 V-12, číslo G.P. 52/1, aktuálně instalovaný v Arno XI, je skutečně originální. K rekordního hydroplánu bylo připojeno prohlášení potvrzující tuto skutečnost,“ píše se na webu Historic Automotive Promotion.

Potřetí byl rychlostní člun Arno XI prodán v aukci, která se konala v roce 2012. Nový majitel na RM Sotheby´s Monaco jej vydražil za 868 tisíc eur, v přepočtu při tehdejším kurzu eura ke koruně (25,51) za více jak 22 milionů korun.

Znovu do dražby šel člun Arno XI v roce 2019. Postupem let byl prodáván v několika aukčních síních. Určitý čas jej nabízel DuPond Registry, ale dnes se, po rozkliknutí tlačítka dozvědět se více o této lodi, objeví nápis, že původní podklad není k dispozici.

Když ale přejdete na Cord and Cruse Auctions najdete člun v nabídce s vyvolávací cenou 10 milionů dolarů, ale počítá se s nabídkou od 20 milionů dolarů výše. Zatím se ale nepodařilo zjistit, zda se nějaký kupec našel a stal se jeho novým majitelem.

Titul nejrychlejší lodi na světě drží plavidlo s názvem Spirit of Australia, které stanovilo rekord v roce 1978. Loď postavil Ken Warby na zahrádce svého domu. Dřevěnou konstrukci plavidla poháněla dvojice proudových motorů Westinghouse J34, které byly standardně montovány do stíhaček. Díky nim se lodi podařilo dosáhnout rychlosti 317,6 míle za hodinu, tedy 511,11 kilometru v hodině, což se žádné jiné lodi překonat nepodařilo, přestože pokusů bylo hned několik. Navíc, když Warby opustil kurz, jeho maximální rychlost měřená radarem byla přibližně 555 kilometrů v hodině. Warbyho rekord stále platí. Byly provedeny pouze dva oficiální pokusy o jeho překonání, oba ale skončily smrtí řidiče.