Víte, proč sedany a kupé zpravidla nemají zadní stěrač? Důvodů je víc

Velká spousta aut, která jezdí po našich silnicích, má lichý počet dveří a často i "kolmé" zadní okno. Z toho tak nějak automaticky vyplývá, že velká spousta aut na našich silnicích disponuje zadním stěračem. Jenže u sedanů a kupé je tento stěrač spíše raritou. Třeba na německém BMW řady 3 si zadní stěrač dopřejete pouze u verze kombi a u Volva či Mercedesu je situace podobná. Vezmeme-li v potaz americký trh, kde jsou sedany výrazně oblíbenější, i zde nalezneme stěrač jen docela výjimečně. Naopak u japonských automobilek a u nich vyrobených kupé či sedanů se stěrač zadního okna vyskytuje dost často.

Věřte tomu nebo ne, ale na internetu existuje mnoho článků a mnoho lidí snažících se přijít na opravdový důvod, proč evropské a americké automobilky jen výjimečně montují zadní stěrače na sedany či kupé. I když by je třeba řada zákazníků chtěla i za příplatek.

Reálné důvody jsou nicméně rovnou tři a proto si je pojďme jeden po druhém rozebrat.

Prakticky každé auto je v zadní části zakončené kolmou částí, kterou tvoří nárazník, čelo víka kufru, zadní světla a případně i zadní okno. Aerodynamika potom způsobuje, že když auto jede, vzniká za touto jeho kolmou částí podtlak, který vytváří vír vody, prachu a dalších nečistot ze silnice.

U dvouprostových karoserií (hatchbacky, kombíky, MPV či SUV) se voda a nečistoty z víru dostávají i na zadní okno, které pochopitelně špiní. Zadní stěrač je tu tedy prakticky nezbytnou součástí, chceme-li oknem dozadu něco vidět.

Naproti tomu u sedanů či kupé s „vystrčeným“ kufrem, se od víru okno zdaleka tolik nešpiní a zadní stěrač tím pádem není prakticky potřeba. Stejně tak při dešti se voda vlivem proudění vzduchu po zkoseném okně snadno sveze dolů a nutnost stěrače opět odpadá.

Dalším důvodem, proč se stěrač na sedanech a kupé vyskytuje sporadicky, je jeho prostorová náročnost. Stěrač totiž vyžaduje přítomnost vcelku komplikovaného mechanismu tvořeného elektromotorem a dále i soustavou přepákování, který umožňuje jeho pohyb.

Zatímco u dvouprostorové karoserie se zadní stěrač se svým mechanismem vcelku elegantně schová do třetích či pátých dveří, u karoserie s pevným zadním oknem je vcelku složité najít pro něj místo. Stěrač by totiž pravděpodobně narušoval průchod v kufru pod zadním oknem, jež je často sám o sobě nevelký a mnoho sedanů by mělo ještě větší problém s nakládáním větších předmětů, než mají dosud.

Rozhodně se nedá říci, že by se jednalo o nepřekonatelný problém, koneckonců třeba japonské automobilky dokazují, že najít místo pro stěrač lze. Ovšem mnoho evropských výrobců automobilů vymění poněkud nepotřebný zadní stěrač za trochu více místa v zavazadlovém prostoru.

Tak trochu samostatnou kategorií je v tomto ohledu sportovní Porsche 911, u kterého lze dostat zadní stěrač za příplatek. Zde je výhoda motoru uloženého nízko v zadní části, takže mechanismus stěrače nijak prostorově nevadí.

Velkým tahákem obecně všech sedanů a kupé zejména, je větší "plynulost" a elegance jejich siluety. Linie auta, které není v zadní části „ustřižené“, jsou prostě mnohem hezčí a třeba u spousty japonských sportovních kupé z devadesátých let platí, že stěrač tyto linie opticky výrazně narušuje.

Naopak u většiny evropských či amerických kupé zadní stěrač není a tím pádem se problém s optickým „narušitelem“ vůbec nevyskytuje.

Důvod týkající se designu automobilu uvádí mimo jiné i Jason Torchinsky z amerického automobilového serveru Jalopnik. Podle něj se jedná o hlavní a definitivní důvod, proč americké a evropské automobilky zadní stěrače na svá auta často nemontují.

Jeho tvrzení ostatně dodkládá i vyjádření britského zastoupení české Škody. Na jeho otázku, proč se třeba na Octavii (která je sice pětidveřová, ale koncipovaná jako liftback s protaženým kufrem) montují stěrače jen za příplatek, odpovědělo zastoupení tak, že stěrač na voze není standardní, protože by „narušoval linie“. Kdo však stěrač chce, může si ho přikoupit za poměrně přátelskou cenu. Třeba na Octavii vychází stěrač na 2700 korun.