Pozoruhodný „Kyklop“ měl vládnout závodům v Sovětském svazu. Byl to spíš průšvih

Aniž by to mohl kdokoliv nahlas přiznat, pravdou je, že ruské automobilky v době komunismu také „opisovaly" od těch amerických. Třeba automobilka ZIS, jejíž název byl zkratkou pro „Závod imeni Stalina“ (později ZIL jako „Závod imeni Lichačeva“), při vývoji limuzíny 110 poměrně značně kopírovala americký Packard. Jenže na podvozku ZIS-110 nevznikla jen limuzína. Jelikož chtěl ZIS odpovědět na aerodynamický speciál GAZ SG-1 Poběda Sport, a konkurovat mu v Mistrovství SSSR automobilového sportu, musel vyvinout na začátku padesátých let vlastní závodní vůz. A tak vznikl pozoruhodný „Kyklop“ ZIS-112.

I tady se nechali Rusové inspirovat v USA. A zajímavé je, že závodní ZIS-112 nese hodně podobných prvků jako koncept General Motors LeSabre, představený taktéž v roce 1951. Za návrhem vozu ovšem stojí Valentin Rostkov – ten samý člověk, který 12 let předtím v roce 1939 postavil ZIS-101 Sport.

Právě Rostkov rozhodl, že se ke stavbě dvoumístného závodního speciálu použije podvozek ze ZIS-110 a navrhl také celkové uspořádání vozu.

Vznikl tedy velmi impozantní kolos. Vůz měl bez osmi centimetrů plných šest metrů délky a přídi dominoval kulatý čenich jako z rakety, pro který se ZIS-112 přezdívalo právě Kyklop. Pod dlouhatánskou kapotou se zprvu usadil stejný motor, jako ve standardním ZIS-110.

Mohutný šestilitr měl však pouze 140 koní (103 kW) a vzhledem k tomu, že poctivě postavený ZIS-112 vážil dvě a půl tuny, byl na auto dost slabý. Ještě v prvním roce byl tedy motor nahrazen upraveným experimentálním motorem podle návrhu Vasila Fedoroviče Rodionova. Nový motor měl čtyři karburátory, sání z vrchu a výfukové ventily umístěné na spodní straně hlavy.

Tento motor již dosahoval 182 koní (134 kW) výkonu, byl osazen olejovým chladičem, dvojicí olejových čerpadel a ručně ovládaným zapalováním. Na monstrózní auto už stačil i silou, neboť ZIS-112 uměl v dané konfiguraci dosahovat rychlosti 204 km/h.

O schopný závodní vůz se ovšem tak úplně nejednalo. Vzhledem k dlouhému a těžkému řadovému osmiválci vpředu byl ZIS-112 hrozně těžký na čumák a podle dobových informací děsivě nedotáčivý. Krom toho se v uzavřené kabině prakticky nedalo dýchat, neboť motor pod uhlazenou neventilovanou kapotou pořádně topil.

 

Aby se všechny neduhy vyřešily, byl vůz v roce 1954 značně přepracován. Auto bylo o plných 60 centimetrů zkráceno a zmizela pevná střecha, která byla "nahrazen" nejprve velkým pevným oknem, následně jen malými větrnými štítky. Motor navíc posílil na 192 koní (142 kW) a tím pádem uměl vůz už 210 km/h. Stal se tak vůbec nejrychlejším sovětským autem své doby.

I přes všechny úpravy nových verzí nezaznamenal ZIS se svým závodním vozem prakticky žádný úspěch. Na Mistrovství SSSR, konaném v roce 1955 na novém okruhu v Minsku se vůz projevil jako nekonkurenceschopný. Jeho příď byla stále příliš těžká a tak první prototyp skončil na dvoře za fabrikou a do dnešních dnů se po něm slehla zem.

To ovšem stále nebylo zdaleka všechno. Na sezónu 1956 totiž vznikly ještě další dva kusy ZIS-112, pojmenované prostě ZIS-112/2 a ZIS-112/3. Oba vozy byly ještě menší než jejich předchůdce, ale co bylo důležité, měly také karoserii z laminátu, která pomohla srazit hmotnost vozu do okolí 1700 kilogramů. Šestilitrové osmiválce zase v trochu jiném naladění poskytovaly 170 koní (125 kW), což stačilo na rychlost 200 km/h.

Jedno z těchto aut skončilo údajně třetí na Mistrovství SSSR v roce 1956.

Další informace jsou nejasné, ale podle některých zdrojů měly existovat ještě další dva modely ZIS-112/4 a ZIS-112/5, vybavené úplně novými motory z nové limuzíny ZIS-111 o výkonu 220 koní (162 kW). Informace o těchto autech jsou ovšem neúplné, fotografie dost možná neexistují a auta se docela určitě nedochovala.

Ve výsledku jediné dochované kusy řady 112 jsou až z pozdějšího období, vyrobené automobilkou po přejmenování na ZIL. ZIL-112 Sport měl zcela jinou karoserii, připomínající spíš AC Cobru. Oba vozy byly vybaveny již vidlicovými osmiválci, jeden o objemu 6 litrů a výkonu 230 koní (170 kW), druhý o objemu 7 litrů a výkonu 270 koní (198 kW).

Oba kusy ZIL-112 Sport vznikly v roce 1961 a závodily až do roku 1969. Jeden byl dokonce přestavěn na ZIL-112 RG s aerodynamickou karoserií a automobilka se s ním pokoušela o rychlostní rekord. Ani jeden z pokusů však kvůli počasí nedopadl.

Aktuálně by se měly oba vozy nacházet v automobilovém muzeu v lotyšském hlavním městě Riga. A my se jim budeme věnovat někdy v budoucnu.