Osm set kilometrů s novým Dusterem za den. A po nich pár doporučení pro facelift

Náhoda tomu chtěla, že se v jediném dni konaly dvě akce, které pro tuzemského motoristického novináře mají velký význam. Tou první byla tisková konference spojená s testovacími jízdami při příležitosti vstupu třetí generace Dacie Duster na český trh, druhou pak premiéra nové Tatry Phoenix. První z nich se konala v Liberci, druhá v Kopřivnici. A protože jsem ráno vyrážel z Prahy a v noci se opět do hlavního města vracel, najel jsem s Dacií Duster během zhruba 15 hodin více než osm set kilometrů. • Další směřování Dacie Duster
• VIDEO: Test Dacia Duster 2024
• Výborná spotřeba ve městě
• Doporučení pro budoucí modernizace
Asi je zbytečné psát o tom, jak je Dacia Duster důležité auto. I v loňském roce, kdy dealeři nabízeli ještě minulé provedení, obsadil tento vůz v konečné bilanci nejžádanějších aut kategorie menších rodinných SUV páté místo. A mezi úplně všemi typy aut nabízených na českém trhu s novými osobními vozy se umístil na třinácté pozici. Letos má ambice se posunout ještě o kousek výše.

„Duster se stal pro Dacii ikonou a vlastně se dá říci, že značku Dacia v tom dnešním smyslu doslova vybudoval,“ uvedl při tiskové konferenci při tuzemské premiéře Dusteru generální ředitel značek Alpine, Dacia a Renault v České republice Zdeněk Grunt.

Na vůz, který jsem během jediného dne důkladně vyzkoušel, se podívejte do komentované fotogalerie.Podle něho je v nové generaci znát další posun ve směřování rumunské automobilky. Ta chce totiž svá auta postupně vylepšovat hlavně o prvky, které si zákazníci žádají a samozřejmě i těmi, které vyžaduje legislativa. Ale přitom hodlá zůstat pro zákazníky zajímavá i z hlediska nízké ceny. Ceník najdete zde.

Duster i v nové generaci zůstává tím, čím byl na počátku své existence v roce 2010. Nabízí se tedy i nadále také s pohonem všech kol (na českém trhu chce verzi 4x4 zhruba 35 procent všech kupujících), existuje ve velmi úsporné verzi s pohonem všech kol a nyní přibývá rovněž hybrid.

Právě tuto verzi jsem minulou středu celý den řídil. Má poháněna pouze přední kola, je to momentálně jediná varianta Dusteru, ve které se nemusí manuálně řadit. Je to současně nejdražší varianta.

Oproti Dusteru 4x4 je dražší o 24 tisíc korun. Naopak má nejnižší hodnotu spotřeby (rovných pět litrů) a nejvyšší výkon - 140 koňských sil. Maximální rychlost je ovšem omezena na poměrně skromných 160 kilometrů v hodině.

Ti, kteří budou jezdit hlavně po městech, by měli sáhnout právě po hybridním Dusteru. Mé zkušenosti získané během ježdění po Praze, Liberci a Kopřivnici, po jejichž území jsem se onu středu také pohyboval, ukázaly, že na ujetí sto kilometrů po komunikacích s maximálními povolenými rychlostmi 30, 50, případně 80 kilometrů v hodině stačí jen 4,5 litru benzínu.

I několik kilometrů lze třeba po komunikaci vedle vodního toku ujet se zcela vypnutým spalovacím motorem pouze na elektřinu. Tu předtím auto samo vyrobilo rekuperací během zpomalováni a uložilo ji do baterie s kapacitou 1,2 kWh. Jízda na elektromotor samozřejmě znamená, že z prostoru motoru neuslyšíte prakticky žádný zvuk.

Auto nikdy nevybije zásobu elektřiny zcela. Ze čtyř čárek signalizujících na digitálním přístrojovém štítu úroveň nabití akumulátoru zůstávala modře zabarvené vždy minimálně jedna a půl druhé. Při této úrovni se zapnul spalovací motor a jednak pomáhal s roztáčením kol a zpravidla také třeba na rovině při nízké zátěži vyráběl nějakou tu elektřinu. V první chvíli byl nástup jeho hučení trošku nepříjemný, ale rozhodně to nepřevyšovalo únosnou míru.

Ani na dálnici pak motor nehlučel zdaleka tolik jako třeba v hybridech největší světové automobilky původem z Japonska. Dálnice, na které jsem z celkových 800 kilometrů strávil zhruba polovinu, samozřejmě znamenala nejvyšší spotřebu - cca 6,2 litru. Na silnicích první, druhé i třetí třídy, po kterých jsem rovněž jezdil, ukázal palubní počítač hodnoty mezi 5,2- 5,6 litru. Jen krátký úsek zahrnující mnohasetmetrové převýšení při výjezdu až na vrchol Ještědu, se projevil navýšením na 7,2 litru.

Podrobnému rozboru jednotlivých aspektů vozu se budu věnovat až po absolvování klasického redakčního týdenního testu, přesto si již nyní dovolím pár doporučení, které by mohli vzít v úvahu odborníci Dacie připravující budoucí modernizaci. Jednalo se totiž o aspekty, které mi při takovém osmisetkilometrovém zátěžovém testu vadily:

Kobereček pod nohama řidiče je upevněný pouze na místě blíže k sedáku. V prostoru pod pedály volně klouže po podložce. Může se stát, že řidič, který v této verzi nepotřebuje k ničemu levou nohu, si ji chce posunout do nějaké pohodlnější polohy a pak si kobereček shrne ke straně, v horším případě možná i pod pedály.



Velkou část zpáteční cesty z Kopřivnice jsem jel za tmy. Zatímco dálková světla mají na vůz této cenové kategorie solidní dosvit, s výkonem těch potkávacích jsem příliš spokojený nebyl.

Pokud si chcete v noci upravit teplotu na klimatizaci, musíte to dělat poslepu. Podsvícený není dokonce ani volič automatické převodovky. Uprostřed palubní desky svítily jen konektory pro USB koncovky

Je to samozřejmě drobnost. Ale přesto bych se přimlouval za to, aby se protáhly plasty na horní části zadních dveří do takové úrovně, aby nebyly přiznané dva zde umístěné šrouby.