Některé historky z motorsportu, zvlášť dob minulých, stojí za to. Jedna taková legenda se týká i čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans v roce 1953. Je totiž plná alkoholu. A přesto skončila vítězstvím.
Věci, které prováděli piloti Duncan Hamilton a Tony Rolt na nejslavnějším motoristickém závodě světa by dnes nebyly v žádném případě možné. Právě jejich pozoruhodné vítězství v nejslavnějším vytrvalostním závodě planety v nás však ještě více prohlubuje lásku v tehdejší odvážné a vysoce nebezpečné závodění.
Když se v roce 1953 chystal Jaguar na Le Mans, stál sice proti nespočtu skvělých týmů, mezi nimiž nechybělo třeba Ferrari, Aston Martin či americký Cunningham, jenže pozornost se ubírala právě na jeho převratný model C-Type, který jako vůbec první používal kotoučové brzdy.
V Jaguaru s číslem 18 měli startovat právě výše zmíněný Hamilton, bývalý pilot z druhé světové války, a inženýr a závodník Rolt. Oba už byli ostřílení mazáci a měli za sebou hned několik vítězství.
Britská značka tak do své technologické výhody a zkušených řidičů vkládala hodně důvěry a zajisté pomýšlela na výhru.
Diskvalifikace pro začátek
Neskutečný příběh z Le Mans začíná při páteční kvalifikaci na slavném okruhu Circuit de la Sarthe. Co čert nechtěl, vedení závodu si všimlo, že Jaguar používá dva vozy se stejným číslem. Tým chtěl totiž jedno auto využívat čistě jako záložní, kdyby během příprav na závod došlo k technické závadě.
V boxech tedy stály dva vozy s číslem 18, což podle pravidel nebylo akceptovatelné a vedení to pochopilo jako pokus o podvod. Rozsudek byl jasný. Diskvalifikace pro tým Jaguar.
Hamilton a Rolt vzali rozhodnutí jako hotové – závodit prostě tento rok na Le Mans nebudou. Hodlali tedy strávit čas ve Francii, jak nejlépe jen umí, a krátce po diskvalifikaci vyrazili přímo z okruhu do hospody.
Když rozený Ir (Hamilton) a Angličan (Rolt) vyrazí do baru a jsou to dobří přátele, lze očekávat jediné. Dle všeho následoval jeden drink za druhým a takto se pokračovalo v trávení zbytku smutného dne.
Během alkoholového opojení se však bez jejich vědomí manažer týmu Lofty England snažil za každou cenu vrátit tým do závodu. Na dlouhé přesvědčování respektovaného lídra nakonec vedení závodu přistoupilo a Jaguar byl zpátky na startovní listině.
V deset ráno stále namol
Zřejmě chápete, jaký problém nastal. V sobotu ráno kolem desáté hodiny nebyli dva nejlepší piloti Jaguaru vůbec schopni účastnit se vytrvalostního závodu. Kromě strašlivé kocoviny se dá očekávat, že ještě pár hodin před závodem jim v krvi kolovalo určité množství alkoholu.
Tohle jsou však 50. léta, nebezpečí v motorsportu nezná mezí, šance na výhru jsou vysoké, a proto jsou Hamilton i Rolt dotaženi samotným manažerem týmu z hospody zpátky na okruh a do auta.
Do startu závodu byl nasazen Hamilton. Možná proto, že nevykazoval takové známky únavy, kdo ví. Tým se mezitím snažil co nejlépe stav obou závodníku vylepšit.
Při každé zastávce v boxech tak pro ně byly připraveny hektolitry kafe, které do sebe piloti opětovně házeli. Jisté předávkování kofeinem ale Hamiltonovi způsobovalo třesot rukou, tudíž si vyžádal něco na zklidnění.
A jak se říká, "sprav se tím, co tě zničilo", v Jaguaru vytáhli brandy a rozhodli se napájet řidiče po troškách znovu alkoholem. Třesot rukou se zmírnil a kocovina pomalu odeznívala. Určitě to také pomohlo zmírnit bolest, jelikož Hamilton v rychlosti 210 km/h srazil letícího ptáka a zlomil si nos.
Díky těmto nepříjemnostem a celkově bídnému stavu pilotů by jen málokdo týmu předpovídal úspěch. Rychlost Jaguarů C-Type s jejich účinnými kotoučovými brzdami ale zajišťovala sebevědomou cestu za vítězstvím.
Ač se tomu těžko věří, adrenalinovou jízdu plnou chaosu dojeli Hamilton s Roltem na celkově prvním místě. Ke všemu jako první překonali hranici 100 mil za hodinu (161 km/h) v rámci průměrné rychlosti a navíc celý závod dokončili v rekordním čase.
Celkově Jaguar své tovární vozy dovezl do cíle na prvním, druhém a čtvrtém místě. Jednalo se o naprostý triumf.
Pravda, nebo fikce?
Oba piloti pochopitelně celou událost jízdy pod vlivem popřeli. „Samozřejmě, že bych je nenechal závodit pod vlivem. Už tak jsem s nimi měl problémy, i když byli střízliví," tvrdil šéf týmu Lofty England.
Na každém šprochu pravdy trochu, takže ať už je tento příběh pravdivý či ne, v našem romantizovaném pohledu na tehdejší dobu mu velice rádi uvěříme.
Od té doby se z úspěchu dvou opilců stala jedna z nejlepších legend motoristického sportu.