V areálu plzeňské kodovky se kromě lokomotiv, děl a dalích výrobků ve dvacátých a třicátých letech vyráběly také nákladní a osobní automobily.
Stejně jako mnohé jiné firmy v bývalém mocnářství se také zbrojovka koda Plzeň po skončení první světové války a vzniku samostatného Československa potýkala s velkou ekonomickou krizí.
Obrázky "automobilové vlajkové lodi" plzeňské kody si prohlédněte v naí fotogalerii.Díky investici francouzské firmy Schneider et Cie (dnení Schneider Electric) mohly být zaváděny do výroby nové produkty. Nejdříve lokomotivy a poté také automobily. Vůbec prvním vozem, který z bran plzeňské kodovky vyjíděl, byl nákladní automobil Sentinel. Energii potřebnou pro jeho pohyb dodával parní motor. Nelo ale o ádnou masovou produkci. Celkem se jich v letech 1924 a 1935 vyprodukovalo 161 kusů.
V roce 1925 si ale koda Plzeň troufla na "majstrtyk". Jetě předtím, ne se stala v červnu stejného roku majitelem mladoboleslavské automobilky, vystavila na jarním praském autosalonu podvozek a čtyři karosované vozy Hispano-Suiza H6B. Tenkrát se ale jednalo o kusy, které jetě vznikly ve francouzské továrně této původně panělské značky.
Hned v tomto roce vak začala v areálu kodových závodů v Plzni výroba první padesátikusové série tohoto vozu. Vůz měl klasickou koncepci - tedy motor vpředu a pohon zadních kol. estiválcový řadový agregát s hliníkovým blokem a litinovými vlokami válců byl vodou chlazený a měl zdvihový objem 6 597 cm3. Jeho výkon činil rovných sto koňských sil. Motor byl spojen s třístupňovou převodovkou. Maximální rychlost mohla přesáhnout a sto dvacet kilometrů v hodině. Vzhledem k poměrně značné hmotnosti (podle typu karosérie dosahovala 2,1 a 2,5 tuny) neudiví ani poměrně značná spotřeba kolem 20 litrů na sto kilometrů. Vzhledem k objemu nádre 110 litrů tak bylo moné na jedno natankování ujet něco přes pět set kilometrů.
Karosérie spočívala na robustním ocelovém rámu, která tvořily podélníky u ocelového profilu a čtyři příčky. Přední náprava byla odpruena třecími tlumiči, na zadní se mohly montovat buď také třecí nebo dokonce kapalinové. Bubnové brzdy byly na vech čtyřech kolech a měly posilovač.
Technická úroveň tohoto vozu byla na svoji dobu opravdu velice vysoká. Například motor měl zdvojené zapalování. Záeh směsi v kadém z válců obstarávaly dvě zapalovací svíčky. Řidič mohl přepínačem zvolit, zda pouije levou nebo pravou řadu svíček, přpadně obě naráz. Také dvamáctivoltové akumulátory byly dva a při startování se dala elektřina odebírat z obou.
Limuzíny i kabriolety....
Hned první vyrobený vůz začal vyuívat prezident T.G. Masaryk. Vůz s karosérií limuzína převzal na počátku května roku 1926. Téměř kadý vyrobený automobil měl specifický design. To proto, e v Plzni se vyráběly jen podvozky opatřené motorem. Část jich byla opatřeba karosériemi v Mladé Boleslavi, desítky dalích "oblékly" renomované karosářské firmy. Hodně v plzeňské karosárně Broík, dále pak v praských firmách Jech a Uhlík a třeba také v karosárně Patera Vrchlabí.
Vznikly tak roadstery, sportovní kabriolety, faeony, velké kabriolety se esti místy, sedany i kupé. Téměř třetina vyrobených vozů byla exportována do zahraničí. V jednom dokonce jezdil také hlavní akcionář společnosti koda Plzeň - Francouz Eugene Schneider. Celkem estnáct jich zamířilo do Polska, devět do Německa. Jedn pak jezdil také v argentiském Buenos Aires.
Ceny tohoto vozu nebyly nízké. U samotný podvozek vyel u kody Plzeň na 149 500 Kč a hotový automobil od Broíka se mohl dostat a na téměř dvojnásobnou cenovku. Pro ilustraci - za podobné peníze bylo moné ve druhé polovině dvacátých let získat v Československu pět rodinných domů.
Po první padesátikusové sérii následovala druhá se stejným objemem výroby. Vůbec poslední koda Hispano-Suiza opustila plzeňský výrobní areál na počátku ledna roku 1930. Kvalita prý byla výtečná. Dokonce i sami technici originálního výrobce museli konstatovat, e je lepí ne u kusů francouzské provenience.
Produkce probíhala v budově, kde nyní sídlí planetárium v areálu Techmania Science Center. Nejdříve byl tento objekt postaven v jihovýchodní části areálu kody Plzeň jako kantýna pro zaměstnance, v roce 1926 vak byla přeměněna na montání dílnu. Ke svému původnímu účelu se opět vrátila v roce 1948.
Více se výrobě automobilů v Plzni budeme věnovat v některém z přítích článků.