Třicet tisíc korun předali motorkáři ze Stříbrné míle samoživitelce Petře Potocké ze Stříbra, která shání peníze, aby mohla pořídit auto pro svou hendikepovanou dceru. Milovníci rychlých kol ze Stříbra a okolí pro Míšu uspořádali sbírku. Rodina potřebuje spolehlivý vůz, do něhož se vejde nejen invalidní vozík, ale i asistenční pes.
Sbírka
motorkářů maminku Petru velmi potěšila. „Kamarádím roky s manžely Janem a Jaroslavou Hanzlíčkovými. Ti se zmínili před kluky a oni neváhali a zanedlouho mi přinesli výtěžek z jejich sbírky ve výši 30 tisíc korun. Jsou zlatí, moc jim děkuju," uvedla Petra Potocká.
Vozidlo potřebuje Míša na své pravidelné cesty do speciální školy v Plzni, kam dojíždí třikrát týdně. „Mohla by tam jezdit denně, dělá jí to dobře. Je sociální, má ráda lidi, ale na to už mi prostě peníze nezbývají,“ neskrývá smutek Petra.
„Potřebujeme už hlavně
větší vůz, kam by se bez problémů vešel právě i pes. Ten nás doprovází pokud vyrazíme někam mimo město do přírody pravidelně. A větší už je dneska samozřejmě taky vozík, který Míša využívá, takže je náročnější vše do našeho starého auta porovnat,“ vysvětluje s tím, že netrvá na koupi nového vozu, ale určitě musí být bezpečný a spolehlivý. Měl by rodině sloužit alespoň dalších 10 let, než budou mít nárok na další sociální příspěvek.
Na ten současný dostala dívka sociální příspěvek 200 tisíc korun. Maminka založila také sbírku na Doniu, kde se však vybralo jen 24 tisíc. Třicet tisíc přispěli motorkáři. "Za čtvrt milionu snad už nějaké slušné auto vyhovující našim potřebám seženeme,“ vzkazuje Petra Potocká. Pokud by měl někdo zájem rodinu jakoukoliv částkou podpořit, ve stříbrské firmě Soter nechal majitel Jiří Kertis nainstalovat kasičky, kam je možno příspěvek vhodit.
Petra se navíc snaží sehnat v
Plzni brigádu, kterou by mohla dělat, když je dcera ve škole. „Oslovila jsem řadu obchodních řetězců, ale prostě na zkrácený úvazek od 8 do 14 hodin mě nikde nechtějí,“ krčí rameny s tím, že by si moc ráda přivydělala a rozhodně se práci nevyhýbá.
O dceru Míšu se Petra stará téměř 14 let. Po porodu nic nenasvědčovalo tomu, že je něco v nepořádku. „Myslím si, že se Míšin vývoj změnil po
očkování, ale nikdy nám to nikdo nepotvrdil,“ vypráví Petra. Každopádně poté, co malá Michalka dostala dvě očkovací vakcíny, její stav se změnil, často plakala, prodělala zánět střev, měla zvětšené uzliny, začaly se objevovat epileptické záchvaty.
„Asi v 10ti měsících mě sama lékařka upozornila, že dcerka se začíná jevit pohybově trošku opožděná,“ vzpomíná Petra. Kolem roku si pak rodina, kde ještě v tu dobu společně s matkou a dcerou žil i Míšin otec, zařídila vyšetření u jedné specialistky v Praze, která rodině doporučila speciální cvičení
Vojtovo metodou. Následovalo vyšetření u neurologa, který zakázal aplikovat holčičce jakékoliv další očkování. „Míša od roka nebyla očkována už vůbec na nic,“ říká maminka. Míšin otec rodinu opustil, když byl holčice rok. Zanedlouho po narození dcerky zemřeli i oba Petřiny rodiče.
„Po deseti letech mi bylo po jednom z řady vyšetření lékaři v
Motole sděleno, že Míša má vzácné genetické onemocnění, které způsobilo její mentální postižení. Údajně jsem přenašeč já i otec, přestože my oba jsme absolutně v pořádku,“ pokračuje ve vyprávění Petra s tím, že ať už je důvodem dívčina zdravotního stavu cokoliv, péči o ni má na svých bedrech po celé dny ona sama. Do společnosti vyráží sporadicky. „To se pak o Míšu stará starší dcera, která s rodinou žije také tady v domě. Ale sama má malého synka, takže má svých starostí až nad hlavu,“ uvádí Petra.
„Byla jsem s Míšou několikrát v různých lázních a léčebnách, které však nehradila zdravotní pojišťovna. S financováním nám pomohly několikrát hráčky naší české fotbalové reprezentace, kterým jsem stále moc vděčná. Také otec Míši jednou platil pobyt,“ vypočítává Petra.
Dívka nemluví, sama nechodí, neobejde se bez plenek. Mívá
epileptické záchvaty, potřebuje pravidelné cvičení nejen doma, aby se jí nezkracovaly šlachy z dlouhého sezení, ale také speciální cvičení pod odborným dohledem fyzioterapeuta. Toho však už musí maminka hradit sama. Podobné je to s léky, které musí Michalka pravidelně užívat. Pojišťovna hradí jen jejich část, zbytek musí doplatit Petra. Ta s dcerou žije ze sociálního příspěvku na péči a pravidelného měsíčního příspěvku od
nadace Dobrý anděl.
Posledním příjmem jsou alimenty, které Míšin otec pravidelně platí, dcerku však navštěvuje jen málokdy. Zadarmo dívka dostala před lety
asistenčního psa, který je velkým pomocníkem. Ale jeho potravu či veterinární péči už musí opět mladá žena hradit ze svého.