Takhle jezdil Toni Mang. Jediný mistr světa vyhrál na obou brněnských okruzích

Je jediným mistrem světa, který dokázal vyhrát závod na starém i novém brněnském okruhu. Na závodní dráze v Brně se také rozloučil s kariérou. Jeho příběh zní pohádkově. Legendární německý motocyklový jezdec Anton „Toni“ Mang, který vybojoval celkem pět titulů světového šampióna, před nedávnem oslavil 75. narozeniny.

• Dětským hercem ve dvou filmech
• VIDEO: Toni Mang mistr světa na Kawasaki 350 v roce 1982
• Premiéra v seriálu MS při GRand Prix Rakouska
• První titul mistra světa v dvěstěpadesátkách
• Naposledy mistrem světa v 350 
• Konec kariéry uspíšilo zranění

Jeho příběh zní tak trochu pohádkově, jak se z mechanika stal skvělý motocyklový závodník a pětinásobný mistr světa.

Když se Mang jednou ohlížel za svou pozoruhodné kariérou, podle facebookového profilu CMSNL – Díly pro lepší jízdu řekl: „Nikdy nezapomenu na svůj první titul mistra světa a že to bylo na Kawasaki. Skutečnost, že pak následovaly další, takže na konci kariéry jich bylo celkem pět, je pro mě stále velmi zvláštní vzpomínka. Je šílené, že už je to tolik let. Ale zdá se, jako by to bylo včera,“ píše se na CMSNL.

Ale pojďme se na jeho příběh podívat pěkně po pořádku…

Anton Mang se narodil 29. září 1949 v bavorském v obci Inning na břehu jezera Ammersee. Když mu bylo 11 let, měl už své první zkušenosti s motocykly, když to zkoušel jezdit na DKW RT 125. Nakonec si ale vybral jiný sport. Začal totiž jezdit na skibobech a byl úspěšný. V 16 letech vyhrál německé národní mistrovství a také juniorské mistrovství Evropy.

V dětství si měl podle portálu wikipedia také zahrát ve dvou filmech. Například ve svých deseti letech v pohádce Rainera Geise s názvem Brémští muzikanti (Die Bremer Stadtmusikanten) z roku 1959, kde hrál kohoutka nebo o dva roky dříve, v roce 1957, v pohádce Krakonoš – vládce hor (Rübezahl – der Herr der Berge) režiséra Ericha Koblera, kde vytvořil roli chlapce Karliho. Vyučil se nástrojařem.

Jenže motorsport Toniho stále více přitahoval, takže dva roky nato se zúčastnil závodu motocyklů do 50 kubických centimetrů na Kreidleru. Jízda mu ale nevyšla, protože musel odstoupit kvůli mechanickým potížím.

Začátek Mangovy zářné motocyklové kariéry se datuje rokem 1971. Tehdy Dieter Braun, v té době dvojnásobný mistr světa (1970 - 125ccm a 1973 - 250ccm) a vítěz 14 závodů Grand Prix, usilovně hledal mechanika. Braun byl také tím, kdo objevil Mangův závodnický talent.

A protože to byl podle portálu Motorkáři.cz „Schwabe“ na třetí, tedy občan části Německa, který obrátí každou marku raději dvakrát, než ji vydá, tak se mu velice zalíbila nabídka dvou velkých kumpánů, 22letého Toniho Manga a o dva roky staršího Seppa Schlögla, později legendárního německého mechanika. „Místo jednoho získal totiž za 300 marek měsíčně mechaniky dva, tedy plus jídlo a cestovní náklady, neboť oni dva byli jako dvojčata,“ píše se na Motorkáři.cz.

O vztahu a spolupráci světového šampiona Brauna s budoucím světovým šampionem Mangem koluje celá řada zajímavých historek. Hodně jich čtenářům přibližuje článek na webu Motorkáři.cz z roku 2010.



U Dietera Brauna se Toni Mang podílel se na vývoji motocyklu SMZ (Schlögl-Mang-Zender) do 250 kubických centimetrů. Braun s ním jezdil hodně sporadicky ve světovém šampionátu, jako třeba ve španělské Jaramě. Týden nato se konal závod na letišti v Augsburgu a také v Alicante.

V Augsburgu ale chtěl jet Mang, zatímco Braun měl ve stejném termínu domluvený start v Alicante. Tři dny před závodem Braun zavolal do Augsburgu a domluvil s pořadateli Mangův start, tedy na úkor svého závodění v Alicante.

„Hodnotím Dietera lidsky hodně vysoko. Dobře věděl, že nastupuje mladý a hodně rychlý německý jezdec a přesto mu byl schopen pomáhat," vzpomínal před lety mechanik Sepp Schlögl. Mang závod v Augsburgu na SMZ vyhrál.

V roce 1975 Toni Mang startoval v německém šampionátu s Yamahou 350cc a seriál vyhrál. Ve stejném roce se také poprvé představil v seriálu mistrovství světa se strojem SMZ, ve třídě do 350 kubických centimetrů. Svou premiéru zažil při třetím podniku sezony Grand Prix Rakouska, který se jel na Salzburgringu. Skončil šestý, když vítězem se stal Japonec Kanaya. Mistrem světa se v tomto roce stal Venezuelan Johny Cecotto.

V následujícím roce Toni Mang jezdil 125 s motocyklem Morbidelli a v roce 1977 přidal 500 Suzuki.

V sezoně 1976 si také připsal své první vítězství v Grand Prix, stalo se tak 29. srpna při Velké ceně Německa do 125 ccm na okruhu Nordschleife 22,8 km na Nürburgringu s motoyklem Morbidelli.

Jeho úspěch mu vynesl nabídku od Kawasaki na strojích Kawasaki KR250 a KR350 pro sezonu 1978. V prvním roce působení s těmito motocykly skončil Toni Mang v 250 pátý a v 350 si vyjezdil šestnácté místo. V následujícím roce 1979 skončil v dvěstěpadesátkách šestý a v třistapadesátkách čtvrtý.

Rok 1980 byl pro Toniho Manga a Kawasaki rokem mistra světa. V deseti závodech třídy do 125 kubických centimetrů, které všechny dokončil na stupních vítězů, si připsal 128 bodů. Zvítězil ve čtyřech velkých cenách, jednou z nich bylo Brno, ve čtyřech si dojel pro druhé místo a ve dvou případech skončil třetí.

Mezi jezdci kubatury do 350 ccm skončil na pozici vicemistra, za vítězným Jihoafričanem Jonem Ekeroldem.



V roce 1981 byl Toni ještě úspěšnější. Vyhrál mistrovství světa ve třídě 250ccm a 350ccm, obojí pro Kawasaki, a stal se německým sportovcem roku.

S dvěstěpadesátkou vyhrál druhý podnik sezony, kterým byla Grand Prix Německa, v následující Velké ceně národů si dojel pro třetí místo, aby až do konce sezony nikoho na nejvyšší stupeň vítězů nikoho už nepustil. Dokázal vyhrát neuvěřitelných devět závodů v řadě, přičemž posledním byla Velká cena Československa v Brně. Celkem si tak připsal deset vítězství z jedenácti možných!

Mezi jezdci třistapadesátek vyhrál celkem pět závodů, opět kraloval GP Československa v Brně, ve dvou dojel druhý a úvodní Grand Prix Argentiny dokončil na sedmém místě.

V roce 1982 se stal naposledy mistrem světa ve třídy do 350 ccm, protože třída byla na konci roku zrušena. Připsal si jedno vítězství, čtyři druhá místa, z toho jedno v Brně, a jedno třetí.



Na obhajobu prvenství ve třídě 250 ccm mu chyběl jen jeden bod, přestože vyhrál pět závodů, dvakrát dojel druhý a jednou třetí. V Brně se mu nedařilo, skončil až osmý.

Následující rok 1983, byl rokem hledání. Mang přesedlal do kategorie 500 ccm, kde jezdil na Suzuki, ale skončil až osmnáctý, protože startoval pouze ve čtyřech závodech. V GP Rakouska zůstal neklasifikovaný, ve Velké Británii byl dvanáctý a při závodech ve Švědsku a Velké ceně San Marina byl v bou případech shodně desátý. Navíc jeho závodní kariéru poznamenalo těžké zranění při lyžování. Léčení mu dovolilo závodit až do poloviny srpna.

Rok 1984 se Mang vrátil do kategorie 250. Sezona pro něj byla tak trochu zadostiučiněním, protože si celkově vyjezdil pátou příčku v mistrovství světa na soukromé Yamaze.

V roce 1985 se díky silnému výkonu Freddieho Spencera skončil na druhém místo v šampionátu, aby v roce 1986 skončil na čtvrtém místě v seriálu. Mang v těchto letech jezdil na Hondě. Navíc skončila plodná spolupráce s jeho hlavním mechanikem a přítelem Seppem Schloeglem.

V roce 1987 se stal potřetí mistrem světa třídy 250 ccm s osmi vítězstvími z celkového počtu patnácti možných. Byl to zároveň poslední titul, v celkovém pořadí pátý, na který Mang dosáhl. Opět jezdil s Hondou a připsal si vítězství v Brně. Ve svých 38 letech se stal nejstarším mistrem světa 250 ccm v historii motocyklových závodů Grand Prix.

Sezonu 1988 zahájil vítězstvím při GP Japonska v Suzuce. Připsal si dvě třetí místa v Holandsku a Belgii, ale pak přišlo zranění, která utrpěl při těžké nehodě při Grand Prix Jugoslávie v Rijece. To ho nakonec přinutilo ukončit kariéru. Obě dvě tovární Hondy poté dostali k dispozici do konce sezony Jochen Schmid a Helmut Bradl. A Toni Mang jel na novém Masarykově okruhu v Brně své poslední čestné kolo!

Anton „Toni“ Mang odešel do závodnického důchodu s celkovým počtem 42 vítězství v Grand Prix, z toho 33 jich bylo mezi dvěstěpadesátkami a 8 v kategorii třistapadesátek. S pěti tituly mistra světa, třemi v kategorii do 250 ccm a dvěma v kategorii do 350 ccm, Motocyklová federace FIM jej v roce 2001 jmenovala Legendou Grand Prix a byl uveden do Síně slávy Mezinárodní motocyklové federace FIM. Je jediným motocyklovým mistrem světa, který dokázal vyhrát závod jak na starém, tak i novém Masarykově okruhu v Brně. Po ukončení závodní kariéry si zařídil vlastní opravnu motocyklů, byl také manažerem Marcela Schröttera, který v letech 2008 a 2009 jezdil pod hlavičkou Toni Mang Teamu.