Bekamo: příběh zapomenutých motocyklů, které se vyráběly ve Šluknovském výběžku

Zdá se, že Šluknovský výběžek na severu Čech byl v minulosti zemí zaslíbenou pro výrobu motocyklů. Kromě světově proslulých a známých Böhmerlandů z Krásné Lípy, se zde také vyráběly dnes už vlastně neznámé a zapomenuté motocykly značky Bekamo. Tyto stroje vynikaly inovativními dvoudobými motory a netradičními rámy z jasanového dřeva.  O ČEM SE V ČLÁNKU DOČTETE

• Přesun do československého Rumburku
  
• Dobrý inženýr, ale mizerný obchodník
  
• Vyvinul přelomový motor a spojil se s Rasmussenem
  
• Zemřel chudý a opuštěný

Motocykly pod značkou Bekamo se vyráběly v letech 1922 až 1929. Původní továrnu založil v roce 1922 v Berlíně německý strojní inženýr, podnikatel a automobilový průkopník Hugo Ruppe, pod názvem Berliner Kleinmotoren Aktiengesellschaft. Firma sídlila na tehdejší Bremer Straße, číslo popisné 148.

Tam Ruppe vyvinul dvoudobý motor s příďovým pístem s plnicím čerpadlem, které bylo řízeno přes prstencový kanál na klikové skříni. A také postavil malý motocykl, který vážil pouhých 52 kilogramů a měl motor o zdvihovém objemu 129 kubických centimetrů.

Výkon se na zadní kolo přenášel prostřednictvím kuželové spojky s korkem a dvoustupňové převodovky s klínovým řemenem. Netradiční rám motocyklu byl vyroben z jasanového dřeva, které bylo z obou stran pokryto plechovými výztuhami. Motor byl nakloněn dopředu v pomocném rámu pod rámem skříně.

Pozdější modely byly dodávány s ocelovými trubkovými rámy, když si zákazník výslovně přál. Verze motocyklu se zdvihovým objemem 146 kubických centimetrů měla mít údajně výkon až 6 koní.

V roce 1925 musela společnost kvůli velké hospodářské krizi zastavit výrobu v Berlíně. Ještě předtím se Ruppe rozhodl přesunout výrobu do tehdy československého Rumburku. V únoru 1924 zde založil firmu Bekamo Motoren-Gesellschaft Kaehlert und Ruppe.

„První modely byly montovány v Berlíně a po zastavení výroby v Německu v roce 1925 se výroba přesunula do továrny v Rumbergu,“ píše se na portálu German Motorcykles.

Až do roku 1929 se zde vyráběly nejen dvoudobé motory Bekamo, které jako vestavné motory používal berlínský výrobce Brand nebo byly použity v motorových pilách Rinco, ale i motocykly. Bekamo také vyrábělo tříkolová užitková vozidla s předními jednoduchými koly, a to v letech 1924 až 1926.



Jeden exemplář motocyklu Bekamo s mohutným trubkovým rámem z roku 1924 se nachází v Národním technickém muzeu v Praze. Do muzea jej věnoval Jaroslav Douša z Dobřan.

V průkopnických dobách německých motocyklových závodů dokázala značka Bekamo upoutat pozornost několika vítězstvími v malých třídách.

Například v roce 1923 Josef Thevis vyhrál závod do 200 ccm Bäderrennen u Swinemünde, Max Hucke zase zvítězil na okruhu AVUS v Berlíně (150 ccm a 200 ccm) a Trojúhelníkový závod Schleizer (350 ccm) a v roce 1924 Franz Islinger vyhrál závod spolehlivosti přes Odenwald.

Spolumajitel firmy Bekamo, konstruktér a vynálezce Hugo Ruppe se narodil 15. srpna 1879 ve města Apolda, ležícím v německé spolkové zemi Durynsko, v zemském okrese Výmarsko.



Po studiu strojního inženýrství v Technickém centru Ilmenau pracoval ve firmě svého otce Ruppe & Sohn, která se v roce 1904 stala akciovou společností a po odchodu rodiny Ruppe v roce 1912 byla přejmenována na Apollo-Werke AG. Tam vyvíjel levná auta typu Apollo a Piccolo. Již v roce 1903 představil svůj první samostatně vyvinutý motocykl Apoldiana.

Ruppe opustil rodinný podnik v roce 1907 po neshodách se svými bratry a založil Markranstädter Automobilfabrik Hugo Ruppe (MAF) v Markranstädtu. Společnost vyráběla malá auta se vzduchem chlazenými čtyřdobými motory.

Jenže, Ruppe byl sice dobrý inženýr, ale mizerný obchodník. Už čtyři roky nato, tedy v roce 1911 jeho společnost čelila finančnímu krachu a musela podat návrh na konkurz.

MAF koupila skupina investorů a Ruppe v ní nadále pracoval jako technický ředitel a hlavní designér. O jeho dobré pověsti jako konstruktéra hovoří i to, že po restrukturalizaci společnost nadále pokračovala pod názvem Markranstädter Automobilfabrik. Během této doby, jak uvádí portál wikipedia, Ruppe také provedl své první experimenty s dvoudobými motory a magnety setrvačníku.

Po vypuknutí první světové války byl v roce 1914 musel narukovat do armády a bojovat na frontě.

Po návratu z Velké války v roce 1918 se do Markranstädtu už nevrátil. Vyvinul přelomový hračkový motor, který byl navržen tak, aby konkuroval tehdejšímu hračkovému parnímu stroji.

Ruppe představil tento návrh inženýru a podnikateli Jorgenu Skafte Rasmussenovi v Zschopau v roce 1918, který ho v září téhož roku najal pro svou společnost a uvedl poté na trh hračkový motor značky DKW a pod heslem: „DKW – Des Knaben Wunsch (chlapecké přání)“ byl vyráběn. Píše o tom v životopisné knize Jorgen Skafte Rasmussen. Leben und Werk des DKW (Delius Klasing Verlag, 2006) autor Immo Sievers.



Mimochodem Rasmussen kromě toho, že v roce 1921 založil továrnu na výrobu motocyklů DKW Zschopauer Motorenwerke, tak později stál u zrodu automobilky Framo. Získal také v roce 1928 většinový podíl v Audi Automobilwerke, ze kterého se o čtyři roky později stalo Auto Union AG sloučením Zschopauer Motorenwerke, Audi a několika dalších firem.

Nejprodávanějším motorem pod značkou DKW se v roce 1921 stal přídavný motor pro jízdní kola, který byl vyvinut z Ruppeho hračkářského motoru, zvětšený a připravený pro sériovou výrobu. Firma tento motor DKW označovala za Das Kleine Wunder – Malý zázrak a pro jeho prodej používala slogan: „Jede do kopce tak, jako ostatní jedou z kopce!“

Mezi oběma podnikateli ale zavládly rozdílné názory. Rasmussen usiloval o efektivní sériovou výrobu ve velkém, zatímco Ruppe měl zájem především o průběžné vylepšování. Rasmussen také nechal zaregistrovat tři užitné vzory na své jméno nebo na svou společnost pro technické detaily motoru na hračky vyvinuté Ruppem. Ruppe se proto rozhodl, že opustí DKW. Stalo se tak v roce 1920.

Odešel do Berlína a založil firmu Bekamo. V ní se stavěly dvoudobé motory s pístovými plnicími čerpadly, válci z lehkých kovů s vložkami ze šedé litiny, písty z lehkých kovů, odnímatelnými hliníkovými hlavami válců a originálním ovládáním pročišťovacího vzduchu. Tyto motory byly v té době zdaleka nejvýkonnějšími dvoudobými motory, ale jejich výroba byla velmi složitá. Kvůli vysokým nákladům byl tento podnik také neúspěšný a musel být v roce 1925 opuštěn.

Po krátkém působení ve společnosti Metallwerke Frankenberg GmbH, což byl předchůdce automobilky Framo, ve Frankenbergu, kterou založil Rasmussen jako dceřinou společnost, založil Hugo Ruppe novou společnost ve Festenbergu ve Slezsku pod názvem Kaehlert & Ruppe. Tu ale zasáhla světová hospodářská krize na počátku 30. let. Ruppe hledal spásu v československém Rumburku, ale ani přesun firmu nezachránil.

Sám Ruppe přežil II. světovou válka a po jejím konci našel útočiště v Gornau u Zschopau. Jeho snahy o zahájení výroby malých nouzových generátorů ve spojení se místním elektroprodejcem Otto Vogelem ale ztroskotaly. Hugo Ruppe zemřel chudý a osamělý v nemocnici v Zschopau v roce 1949.

Mezi patentované vynálezy Huga Ruppeho patří setrvačníkový zapalovač, pohon jízdních kol s točivým motorem boxer, ale také pumpový systém zejména pro zavlažování zahradních záhonů.