Legendární embéčko změnilo český automobilismus

Dostupné a lidové. Tak znělo zadání na vývoj nového auta, které dostala mladoboleslavská Škodovka v polovině padesátých let. Veřejnosti se novinka představila po desetiletém vývoji a stovkách tisíc naježděných kilometrů nejrůznějších prototypů. Dostala jméno MB 1000. První škodovka s motorem vzadu. První škodovka se samonosnou karoserií. První sériově vyráběná škodovka. První škodovka, jejíž skříň a blok motoru byly tlakově lity z hliníkové slitiny. Dalších „prvních“ míst bychom našli ještě mnoho. Embéčko totiž ve své době znamenalo unikátní počin, který zařadil Škodovku mezi top automobilky nejen ve východním bloku, ale v celém světě.
Všechno začalo už v polovině padesátých let, kdy dostalo vedení škodovky jasný pokyn – vyrobit masově dostupný, spolehlivý, prostorný a úsporný vůz. Ten měl nahradit Octavii s páteřovým rámem a motorem vpředu. Vývojáři testovali nejrůznější kombinace uložení motoru a pohonu, typy karoserií... Až v roce 1963 dostalo auto (tehdy ještě pod označením NOV) finální podobu. Povedený nadčasový design Jana Žáčka přitahuje pozornost dodnes. Automobilka měla od počátku s vozem velké plány. Na ploše o velikosti 80 hektarů proto vyrostla v letech 1960-1964 špičková továrna, která slibovala výrobní kapacitu až 500 aut denně. Vůbec první embéčko se novinářům představilo 21. března 1964. Rodinné auto mělo zavazadelník o objemu 220 l umístěný vpředu a lůžkovou úpravu. Název MB 1000 dostalo podle svého rodného města a zdvihového objemu litrového motoru.
Už v květnu 1964 sjela z výrobní linky nové továrny první tisícovka embéček, na které před Mototechnou čekaly dlouhé řady dychtivých automobilistů. Z počátku se dařilo produkovat okolo desítky aut denně. Koncem roku už to bylo okolo 150 kusů. Během pětileté kariéry vyrobila mladoboleslavská továrna necelý půl milion embéček. Přitom asi jen polovina z nich se prodala v Československu. Další embéčka směřovala především do zemí východního bloku (Jugoslávie, NDR, Rumunsko...), ale taky do západní Evropy a dokonce do zemí jako je Angola nebo Thajsko. Británie se dočkala pravostranných provedení embéčka už na jaře 1965.
Počátky prodeje embéčka v Československu mají i svou stinnou část historie. Kvůli častým poruchám a problémům mu lidé začali přezdívat 1000 malých problémů nebo DoDo (dodělej si doma). Kvalita ale během pár měsíců výrazně rostla a posměšné přezdívky vymizely. Postupně se embéčko stalo sebevědomým konkurentem špičkových západních vozů. A jak to bylo s cenovou dostupností? Základní cena embéčka se v průběhu pětileté výroby pohybovala mezi 44-49 tisíci korunami. Což stejně jako kvalita odpovídalo ceně západních aut. Ale třeba takový Wartburg byl v té době k mání za 37 tisíc korun.
Pod kapotou embéčka se ve většině případů ukrýval litrový čtyřválec o objemu 988 cm3 a výkonu 31 kW. K dostání byly i silnější kousky s jedenáctistovkou a výkonem 38 kW. Sílu na zadní kola přenášel čtyřstupňový manuál. Nutno dodat, že motor to byl opravdu zdařilý. V různých úpravách se totiž ve škodovkách používal až doby první řady modelu Fabia.
Kromě rodinných tisícovek byly na trhu k mání i prémiové řady jako kupé 100 BMX. Ty poznáte podle absence středního sloupku a dnes patří k nejcennějším sběratelským kouskům. Pokud máte ve stodole kousek v dobrém stavu, můžete za něj dokonce dostat až 150 tisíc korun.