Jak se jezdí v čínské Šanghaji? Hlavně pozor na "sebevražedné" řidiče skútrů!

Na velké vzdálenosti nemá v Číně cenu se vydávat. Jízdní tempo je zoufale pomalé Koupi auta si dnes v regionech Číny jako je Šanghaj může díky stále rostoucím příjmům dovolit v podstatě každý zaměstanec. A když už auto mají, tak ho používají. Obyčejně ale při dopravě po městě. Proto je toto velkoměsto prakticky v jakoukoli denní dobu téměř totálně ucpané. V době, kdy jsem zde pobýval kvůli návštěvě zdejšího autosalonu, to platilo dvojnásobně....

"Roční průměrné nájezdy vozidel v Číně jsou obvykle kolem pěti tisíc kilometrů, tedy v porovnání s evropskými zvyklostmi výrazně nižší. "Oni nejezdí na chaty, nemají ani pro nás obvyklé vikendové aktivity jako je chataření, cyklistika nebo v zimě lyžování," vysvětlili mi při návštěvě zdejšího dealerství Škody. 

Navíc při cestování na delší vzdálenosti jsou zdejší lidé zvyklí používat jiné dopravní prostředky - letadla či vlaky. Dělali to tak dříve a pokračují v tom i po koupi svého prvního automobilu. "V současnosti je typickým naším zákazníkem člověk, který dosud nikdy auto neměl a je mu obvykle kolem třiceti let," dozvěděl jsem se.



Přestože si lidé v Šanghaji kupují obvykle poměrně velká auta (například fabie se už právě z tohoto důvodu přestala nabízet) a s poměrně silnými benzinovými motory, téměř nikdy je nerozjedou na větší rychlost než zhruba 100 - 120 kilometrů v hodině.

I na dálnici vedoucí ze Šanghaje do Kunshanu, kde jsme navštívli místního prodejce vozů Škoda, se v místech s povolenou rychlostí drtivá většina aut pohybovala tempem jen zhruba 80 kilometrů v hodině. "Bojí se radarů, jsou opravdu všude," vysvětlil mi mluvčí Škody Tomáš Kotera, který v Číně pět let působil. Druhým důvodem je nepředvídatelné chování řidičů. "Tady vůbec neplatí, že rychlejší bude levý pruh, čínský řidič se vždy vydá tím pruhem, který mu připadá volnější," dodal Kotera. Neustále tak akcelerují a zase prudce brzdí.

V praxi to vypadá tak, že vzadu jedoucí řidič musí být neustále ve střehu, protože před něho se vždy natěsno někdo tlačí. O plynulosti takového provozu se vůbec nedá mluvit. Přestože si zákazníci v Číně běžně kupují zvětšená vnitřní zpětná zrcátka ( a třeba i digitální, jak je vidět v naší fotogalerii), podle mého pozorování se do nich takřka vůbec nedívají. Přesto jsem za celé čtyři dny mého pobytu v Šanghaji neviděl žádnou dopravní nehodu. Jen jednou vezla odtahová služba čerstvě nabouraný taxík. Mnohá auta jsou však zejména na bocích odřená a pomačkaná.

Dalším důvodem, proč se nedoporučuje, aby si Evropan sedal v Číně za volant (musí mít navíc speciální řidičské oprávnění), jsou doslova sebevražední jezdci na jízdních kolech a skútrech. Často si zkracují cestu protisměrem, příliš nerespektují ani barvy na semaforech. Není proto divu, že ve městě je často povolená jen třicítka, která se pochopitelně dodržuje.

"Je zde zaveden dvanáctibodový systém a přijít o řidičák je hodně snadné," prozrazuje Kotera. Působil hlavně v Pekingu, kde jsou řidiči podle něho navyklí i na další opatření, která by ti naši hodně špatně snášeli. "Třeba to, že jeden den v týdnu nesmí vůbec vyjet do provozu vůz, který má na konci registrační značky tu danou konkrétní číslici. To se pak v průběhu roku posunuje, takže někdy nesmíte vyjet ve čtvrtek, později v pátek a tak dále," dodává Jozef Baláž, který právě Tomáše Koteru v Číně vystřídal.

Když je pak vyhlášena smogová situace, můžou v daný den buď pouze vozy s lichými nebo naopak sudými registračními značkami. S těmi je to vůbec v této zemi, zejména v bohatých a lidnatých regionech jako je Šanghaj, složité. "Někde se o možnost získat registrační značku losuje, jinde se platí částky i v řádech českých stovek tisíc," říká Kotera. Právě v Šanghaji je třeba za tento nejdražší kousek plechu, jak se zde říká, zaplatit v současnosti částku kolem 300 000 Kč. Třeba takový Rapid tak v důsledku přijde skoro na dvojnásobek. 

Přitom získání značky ani poté není automomatické, vydává se jich totiž ročně pouze limitovaný počet. Bez poplatku se v současnosti vydávají pouze značky pro "čisté" elektromobily. Ty mají žlutozelenou barvu, zatímco ty pro klasická auta jsou modré. Není tedy divu, že poptávka po vozech nevypouštějících v místě svého provozu žádné emise škodlivých plynů v Číně tak dramaticky roste.