Hot hatch v rukách amatéra. Není to škoda?

Jeli jste někdy sporťákem? Takovým tím, co člověka zamrazí, jen okolo projede? Burácení drásající uši, rychlost, která se snad jen zdá? To musíte zažít. Zkušenost je to nesdělitelná. Ale jak jsem se k němu vůbec dostala? Mladá holka z Moravy dělá kariéru v Praze. Po letech dřiny se zadaří a dostane se do velkýho byznysu. Výměnou za prakticky non stop práci pro korporát zvučného jména dostane služební auto. Jak jinak než zvučné značky. Docela malinký kompaktní hatchback. Nebýt to mnichovské BMW, ani by to nepovažovala za nějakou výhru. Volá mi a pochlubí se. Především tou značkou. „Na ty dlouhý cesty za klienty do Brna a Bratislavy bych si ale představovala něco většího“, svěří se mi. „Ale tak já nejsem kdoví jaký řidič, vždyť víš. A dobře, že je to malý, aspoň to hned tak někde neodřu“, uzavřela moje kamarádka, poměrně čerstvá řidička diskusi. Snažím se zjistit víc, ale nedostanu z ní nic kromě barvy, značky a povzdechu: „takový spíš malý, no“. Taky se jí nezdá, že je nějak moc hlučný. A strašně žere.

Jedu to omrknout… A nestíhám valit oči, jakýpak nenápadný autíčko jí to dali. Třilitrový hot hatch BMW M140i. Wow! 250 kW a zrychlení z nuly na sto pod 5 vteřin. Bodejť by to nežralo.

Nastavujeme Eco mode. Nezkušená řidička stejně z tohohle stroje nemá zájem dostat jakýkoli efekty ani dynamiku. Chce se jen stovkou dostat bez nehody z bodu A do bodu B. Jaká škoda, co myslíte?

Tempem hodným svátečního řidiče v Moskviči vyrážíme v tomhle luxusním žihadle za automobilovým fajnšmekrem Františkem, který se těší, až nám ukáže, zač je toho loket. Pěje ódy, tancuje okolo auta jako baletka a snad ho i hladí?!! Takhle naměkko jsme ho ještě neviděly. Nastupujeme a František mění nekompromisně ECO mód na SPORT. Začínají se dít věci.

S kámoškou průběžně měníme barvy a emoce s námi třískají ode zdi ke zdi. František je za volantem očividně spokojen a vůbec si nás nevšímá. Auto se zakousne jako šelma a drží na silnici bez ohledu na rychlost, zatáčky i špatný povrch jako přibité. Před každou druhou zatáčkou se nemůžu zbavit pocitu, že to je moje poslední jízda v životě. Strach z té šílené rychlosti naštěstí krotím díky tachometru. Reálná rychlost totiž zdaleka není tak vysoká. To zvukové efekty odvádí svou práci na 300 procent. Spotřeba ukrutná…víc než dvacet litrů jen to hvízdne. To jsem ještě neviděla.

Emocemi a endorfiny nadupaný den to byl. Už chápu všechny, komu tyhle ostré hatchbacky dělají radost. A pokud velmi ostré jízdě nefandíte, zkuste to taky. Zážitky totiž nemusí být jen dobré. Stačí, když jsou silné :-D.