Poslední dinosaurus z Mladé Boleslavi: Škoda 125 L uzavřela éru motorů vzadu

V roce 1964 začala mladoboleslavská automobilka Škoda produkovat vozy s motorem vzadu a pohonem kol zadní nápravy. U této koncepce pak setrvala dalších 26 let, přičemž řada 742 známá jako 105/120 vydržela na výrobních linkách 14 roků. Jako vůbec poslední dílčí novinku značka v roce 1988 představila typ 125 L. V roce 1988 už většina tuzemských motoristů žádala spíše o rok dříve představený model Favorit. Jenže továrna v Mladé Boleslavi neměla dostatek potřebných dílů, a tak zaplňovala kapacitu na výrobní lince různými verzemi letité řady 742.

Kromě typů vybavených třináctistovkou vyvinutou pro Favorit (vozily na zádích označení 135 a 136) se ve zmiňovaném roce 1988 v Mototechně objevila i novinka 125 L.

Tento vůz si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.O necelé dva roky později se pak zapsala do dějin Škody. Byla to totiž právě jedna Škoda 125 L, kterou na počátku ledna 1990 dělníci smontovali jako historicky vůbec poslední vůz značky s motorem vzadu.

A co vlastně označení 125 L znamenalo? Ve skutečnosti je to prosté. Jednalo se o prachobyčejnou stodvacítku. Jenže její agregát byl místo se čtyřstupňovou manuální převodovkou spojen s ústrojím s pěti převodovými stupni. Výkon kapalinou chlazeného čtyřválce se zdvihovým objemem 1174 cm3 byl padesát koňských sil při pěti tisících otáčkách za minutu. Ona pětka na konci pak označovala právě počet „kvaltů" pro jízdu směrem vpřed.

Důvod nasazení jiné převodovky byl jednoduchý - uspokojení požadavku na snížení spotřeby. Dobový leták vydaný národním podnikem Mototechna uvádí, že automobil při ustálené rychlosti 90 kilometrů v hodině spotřebovával jen 5,8 litru devadesátioktanového benzínu na sto kilometrů.

Pro zajímavost - původní verze Škody 120 z konce sedmdesátých let (ještě s úzkou přídí před faceliftem) měla oficiální hodnotu spotřeby 8,3 litru. Navíc při rychlosti pouze 85 kilometrů v hodině.

Ve městě pak měla Škoda 125 L spotřebovávat 8,9 litru na sto kilometrů a na dálnici 8,4 litru. Ovšem tehdy se jako dálniční rychlost uvádělo tempo 120 kilometrů v hodině.

Bohužel, změna převodovky neodstranila mnohé jiné nectnosti těchto vozů Škoda. „Například při cestě na letní dovolenou v Jugoslávii jsme při přejezdu větších kopců museli vždy zapínat topení, abychom zabránili uvaření motoru," vzpomíná po desítkách let jeden z původních majitelů tohoto typu auta.

Maximální povolená rychlost Škody 125 L byla 140 kilometrů v hodině, výbava byla velmi skromná. Už ale například nechybělo zpětné zrcátko také na straně spolujezdce, k dispozici bylo vyhřívání zadního skla a zadní mlhové světlo. Opěradla předních sedadel se dala sklopit a vytvořit tak improvizované lůžko.

V roce 1989 se vyrobilo zhruba 40 000 kusů tohoto typu Škody. Převahu na českém trhu ale již tehdy měl na našem trhu s novými osobními vozy Favorit. Celkem se Škod 125 L smontovalo lehce přes padesát tisíc.