S Erenou se to muselo umět. Vozů Praga RN vzniklo neuvěřitelných 48 sérií

Dříve narození řidiči, dnešní skoro osmdesátníci, dobře vědí, že pokud se řadilo směrem nahoru, šlo všechno jako po másle. Ale pokud se podřazovalo, muselo se to umět. Sešlápnout spojku, dát meziplyn a s citem snížit rychlostní stupeň. Když se to neumělo, byl z toho velmi hlasitý proces. To je asi jedna z největších charakteristik českého náklaďáku Praga RN nebo-li Erenky, Ereny či Randálu. Praga RN, zkratka znamená Rychlý Nákladní, je střední nákladní vůz vyráběný automobilkou Praga od roku 1933. Vozidlo poháněl zážehový šestiválcový motor. Podle wikipedie vznikla v roce 1934 verze Praga RND (Rychlý Nákladní Diesel), vybavená čtyřválcovým vznětovým motorem. „V průběhu výroby byly vozy RN i RND mnohokrát modernizovány a ve výrobě přetrvaly zhruba 20 let,“ uvádí wikipedie.

• Autobus Praga RND:
V ČLÁNKU SI PŘEČTETE
* Prvních 94 automobilů
* V Jugoslávii jako Pionir
* Nálet poškodil továrnu
* Po válce ve Vysočanech
* Erena ve filmech

Oba typy vozů se staly jedněmi z nejrozšířenějších nákladních vozů v Československu. Několik tisíc kusů využívala i tehdejší  československá armáda. Základním provedením byl valník. Vznikl také velký počet autobusů, hasičských vozů a dalších speciálních nástaveb. Produkce typu RN skončila v roce 1953, typ RND se vyráběl až do roku 1955.

Stavba vozu byla klasická, tvořená žebřinovým rámem a tuhými nápravami. Pohon Pragy RN zajišťoval zážehový, vodou chlazený šestiválec obsahu 3 468 cm3. Užitečná hmotnost činila dva tisíce kilogramů. Budka byla tvořena dřevěnou kostrou potaženou plechem, měla jednoduchý hranatý tvar, charakteristický pro počátek 30. let.

Adolf Kuba a Milan Spremo v knize Atlas našich automobilů 3 (NADAS 1989) uvádějí, že první vyrobená série obsahovala 94 vozidel, z toho polovina vznikla v roce 1934, zbytek až roku 1936. Ve stejném roce následovala výroba shodné druhé série.

První modernizace se uskutečnila v roce 1937 se třetí výrobní sérií. Motor byl upraven modifikací sacího traktu a montáží většího karburátoru, čímž jeho výkon vzrostl. Užitečná hmotnost se zvýšila na 2 500 kilogramů. Mimo to vůz obdržel širší pneumatiky, pomocnou převodovou brzdu a mírně se změnily také jeho rozměry.

Budka a kapota dostaly modernější, lehce zaoblenější tvary. Velká změna designu pak přišla v roce 1938 s pátou výrobní. Tvary budky se ještě více zaoblily a maska dostala módní válcový tvar s vodorovnými žebry. V této podobě poté Praga RN zůstala beze změny až do ukončení výroby.

Roku 1938 byla na vůz Praga RN prodána výrobní licence do Jugoslávie. Jihočeské motocyklové muzeum v Českých Budějovicích má na svém webu článek, v němž se píše, že nejdříve byla s Jugoslávií uzavřena smlouva o prodeji. Pak smlouva o montáži z dodaných dílů a následně o licenci na vlastní výrobu vozů Praga RN v továrně Industria Motora Rakovica (IMR) v Rakovici u Bělehradu.

• Praga RN:
Výroba zde byla přerušena II. světovou válkou a znovuzahájena až v roce 1947. Zároveň byla spuštěna i na novém místě, a to v Tovarna Avtomobilov Maribor (TAM) v Mariboru, kde se licenční pragovky dělaly až do šedesátých let pod jménem TAM Pionir.

Výroba Pragy RN pokračovala v Libni také během 2. světové války. Válečnou produkci ukončil spojenecký nálet 25. března 1945, který libeňskou automobilku těžce poškodil.

„Nálet provedlo přibližně čtyři sta čtyřmotorových bombardérů B- 17 Flying Fortress a B – 24 Liberator 15. letecké armády USA ze základen v jižní Itálii. Byl to třetí a nejtěžší americký nálet na Prahu,“ píše v knize Mustangy nad Protektorátem letecký historik Jiří Rajlich s tím, že se jednalo o poslední strategickou operaci provedenou touto leteckou armádou ve II. světové válce. Cílem bombardování byl podle Rajlicha severovýchodní cíp města, kde se nacházely výrobní závody.

V knize Atlas našich automobilů 3 se lze dočíst, že od počátku výroby až do této doby vzniklo dvanáct sérií, které se od sebe vzájemně do značné míry lišily. Postupně narůstaly rozměry i hmotnost vozu. Část vozů posledních dvou válečných sérií (11. a 12.) byla vybavována dřevoplynovým generátorem značek Imbert nebo Janka.

Po skončení války byla produkce automobilů Praga obnovena v nově získaných výrobních halách ve Vysočanech. Vozidla Praga RN zde vznikala nejprve jen v úpravě na pohon dřevoplynem (z důvodu poválečného nedostatku benzínu). Standardní benzínové provedení se začalo vyrábět až od června 1946.

Poválečné vozy nově dostaly kapalinovou provozní brzdu a zesílený rám, což umožnilo zvýšení užitečné hmotnosti na tři tisíce kilogramů. Vyráběné podvozky byly osazovány širokou škálou nástaveb. Kromě standardního valníku také sklápěčkou, autobusy, komunální vozy, hasičskými speciály nebo cisternami. Kromě civilních provedení vznikla také řada vojenských. Od 22. série z roku 1951 však byla většina vyrobených vozů už jen v provedení valník.

Produkce typu Praga RN, lidově přezdívaného Erena či Erenka, podle výslovnosti zkratky RN, nebo Randál, podle výslovnosti RND a také kvůli již zmiňovanému podřazení a nutnému meziplynu či hlučnějšímu a méně kultivovanému chodu vznětového motoru, byla ukončena roku 1953. Typu RND o dva roky později, tedy v roce 1955.

• Nákladní automobil PRAGA RND:
Podle portálu garaz.cz vzniklo celkem v neuvěřitelných čtyřiceti osmi sériích kolem čtyřiceti tisíc vozů všech verzí, včetně asi 2 100 autobusů. Ve výrobě byla nahrazena vojenským speciálem Praga V3S.

Pragovka RN je dodnes vyhledávanou filmovou rekvizitou. Zahrála si v množství filmů nebo seriálů, ať už domácí nebo zahraniční produkce. Mezi seriály je asi nejznámější 30 případů majora Zemana, z filmů pak Obecná škola nebo Černí baroni. Určitý přehled filmových rolí Pragy RN či RND lze najít na webu Internet Movie Cars database, kde jsou informace v angličtině, němčině a francouzštině.

Facebook Deník Styl je tu pro každého., zdroj: Deník/Denisa Lottmannová