Dopis do neznáma mi našel prvního majitele, říká hrdý vlastník vojenské Jawy

Armádní Jawa 350 je smíchaná z „kývačky“ a „panelky“. Vojáci z nových motorek kradli díly a tak nemusí být vždy úplně originální. Hledáme s Karlem poslední zbytky večerního světla, abychom na dvorku u garáže pořídili fotografie jeho motocyklu. Jawa 350 „vojanda“ je na českých silnicích málo vídaný typ. Když už se totiž někdo rozhodne investovat do československého veterána na dvou kolech, hledá klasického „péráka“, „kývačku“ nebo „panelku“ v typickém červeném lakování. To byl a možná ještě je i Karlův sen.

„Vždycky jsem toužil po Jawě, udělal jsem si řidičák na motorku jenom kvůli ní. Hledal jsem červenou klasiku a ze všeho nejvíc prahl po sajdákáře od Velorexu, protože žena se se mnou bála jezdit v tandemu. Jenže cena těchto modelů byla už před pár lety poměrně vysoká. Nakonec mě oslovil kamarád, který se chtěl zbavit své Jawy. Jen nevěděl, jestli jde o originální vojenský typ,“ vypráví o svých začátcích Karel.

Vojenský typ by měl být poznat na první pohled – podle typické zelené barvy. Jenže Karel díky vyprávění svého otce, který dva roky na vojně s Jawou jezdil, věděl, že sehnat opravdový originál není jednoduché. „Prý se stávalo, že na posádku dorazila úplně nová motorka, fabrika ji ale nestihla nebo nemohla nalakovat, a tak přišla v klasické červené s tím, aby si ji vojáci natřeli. Chytráci ji ale rozebrali a vzali si nové díly na své motorky, co měli doma. Z domova pak přinesli staré díly a teprve pak Jawku natřeli. I takovou záškodnickou činností šlo bojovat proti komunismu,“ směje se Karel.



Ten je smířený s tím, že ne vše musí být původní. Každopádně jeho kousek na první pohled odpovídá originálu. Vojenský typ je mixem „kývačky“ a „panelky“. Z první jmenované má jednodušší řídítka s hrazdou, z druhé zase silnější motor. Vojáci měli také jednoduché blatníky, na kterých byl velkými čísly popsán doporučený tlak vzduchu v pneumatikách. Motorka je navíc vybavena padacím rámem a nosičem, i když ten se dal dokoupit i k civilním verzím. „Vojanda“ dostala také specifické výrobní číslo, které je vyraženo na motoru. I to odpovídá.

Karlova Jawa utrpěla za dobu své existence pár šrámů. Má pochroumaný plech vpředu a poškrábanou nádrž. Pod škrábanci je vidět červené lakování. „Ale to není ještě ta typická vínová barva. Vojenské modely dostaly základní červenou, teprve pak na řadu přišlo zelené lakování,“ upozorňuje hrdý majitel s tím, že šrámy mu nevadí. Motorku totiž koupil od kamaráda za 22 tisíc korun, dalších 12 tisíc stála generální oprava motoru. Následující investice pak už byly spíš jen korunové.

„Nejsem fanatik, ani fanda vojenské historie. Nejezdím na srazy a nemám retro oblečení. Mám z ní prostě jen radost, i když si kvůli dětem tak často vyjížďku nedopřeju. Zbavovat se jí ale nechci, čekám na vhodnou příležitost a pak vyrazím a budu se kochat,“ dodává Karel. Je vystudovaný ekonom a tak o Jawě uvažuje i jako o dobré investici. Dnes by ji podle svého odhadu prodal za násobně vyšší cenu, než ji pořídil. Zná totiž i její historii.

Jeho Jawě je aktuálně 42 let, i když technický průkaz pochází až z roku 1990. V něm také našel jméno prvního porevolučního majitele. Na internetu nebyl žádný dostupný telefon nebo e-mail a tak poslal obyčejný dopis s prosbou o kontakt na adresu uvedenou v techničáku. Doufal, že se za tři desítky let muž neodstěhoval a bude natolik sdílný, že mu o Jawě povypráví.



„Skoro jsem na ten dopis zapomněl. Za měsíc nebo za dva mi ale zazvonil telefon. První majitel mi pak popsal svůj díl historie. Motorku koupil přímo při výprodeji vojenského skladu asi za patnáct stovek. Žena ho prý tenkrát doma nepochválila,“ usmívá se Karel. Rád by prvního majitele někdy navštívil, samozřejmě na motorce. A třeba by se našla i nějaká dobová fotografie, ze které by měli oba radost.

Karel koupí motorky potěšil svého otce, který se na vojenskou Jawu 350 občas přijede podívat a zavzpomínat. Od něj se také naučil, jak se starat o staré stroje. „Táta byl řidič z povolání, měli jsme doma staré škodovky i Jawu, které jsem se tehdy jako dítě bál. Opravoval je a já byl u toho. Zbytek jsem se doučil sám. Jsou ale věci, na které bych si netroufl. Třeba rozebrat kompletně celý motor, tedy spíš ho pak složit,“ vysvětluje. Jeho Jawa je ale po generálce, a tak je vlastně v záběhu a skoro jako nová. Podle Karla tedy stačí jen vyčistit karburátor, dolít do nádrže benzin a vyrazit na vyjížďku. Jen mít čas...

Další fotografie vojenské Jawy 350 najdete v přiložené komentované fotogalerii.