Chci rozumět autům! Ambiciózní rozhodnutí

Ano, je to tak. I ženská může chtít rozumět autům. Není na tom vlastně nic tak zvláštního. Emancipace kvete ve všech směrech, a i když já jsem spíš zastánce tradičních hodnot, tak rozumět něčemu, je vždycky lepší než nerozumět. Autem jezdím, jezdím denně a hlavním impulsem k tomu, autům porozumět, byl výběr prvního ryze mého, nikoli rodinného, vozu. Každý mi radil, co je dobré a co špatné. Že nad Hyundai přece nemůžu ani uvažovat, nebo že je to naopak nejlepší investice, protože dostanu za stejné peníze víc muziky než u Škodovky. Nikoho už moc nezajímalo, co chci, očekávám a jaké priority mám já. Ostatně je otázkou, zda jsem vůbec nějaké reálné priority měla. Vedle všeznalých přátel, kteří měli hned jasno, jaké auto potřebuju, se k ujasnění požadavků nabízeli autorizovaní prodejci. Jejich často přehnaný obchodní zájem byl ale nad moje síly. Pak tu jsou nezávislé recenze. Ale kdo se v nich má vyznat? Řadí logicky? Pružnost motoru? Atmosféru znám, ale co je to atmosférický motor? Přeplňování! Turbodmychadlo! Rozvor! Točivý moment! Padalo to na mě a já měla pocit, že nemám šanci.

Stop. Střih…. O rok později

Auto mám, je skvělé. Dost velké, aby zvládlo mou energickou a lehce zbrklou osobu, dvě děti, nákupy, popojíždění za babičkami, dvě dětská kola, sáňky, výlety. A současně dost malé, abych s ním zaparkovala i na těch příšerně krátkých podélných parkovacích místech, která jediná zůstávají ve městě jakžtakž volná. Spotřeba skvělá a taky má supr podsvícené zrcátko a přihrádky na všechny ženský nezbytnosti. A že jich je!

Kromě toho, jsem se o autech za poslední rok dost dozvěděla. Nesnáším neefektivní investice, takže jsem tomu doslova propadla. Atmosférický motor? Přeplňování? Rozvor? Světlá výška? Je to neuvěřitelné, ale dnes už vím! Nebo si to aspoň myslím…

Vsadila jsem na nezávislé recenze a diskuse na různých portálech. Hodně mi pomohly rady mého kamaráda Františka Maška, který na tipcars občas něco napíše. Ostatně proto mě tu taky máte, že. K tomu několik otevřených oken mého věrného společníka pana Google. Vlastně i blok (nikoli blog), kam jsem si svým provizorním názvoslovím zapisovala různé souvislosti a postupně přicházela na to, že mnohé spolu vůbec nesouvisí a jiné navzdory mým očekáváním ano. Proklínala jsem se za svůj přezíravý přístup ke gymnaziální fyzice a celkově na mé zmatečné počínání nebyl pěkný pohled.

Pár přátel jsem poprosila, zda bych si mohla jejich auto projet a postupně se mi informace začaly spojovat. Rozhodně to nebylo ze dne na den. Kdybych tušila, jak moc komplikovaný organismus auto je, možná bych do toho vůbec nešla.

O svých přešlapech a objevech na cestě k porozumění autům vám ještě párkrát napíšu. Pokud vás napadá něco, co by vás zajímalo, dejte zprávu :-)