Trutnovští motorkáři měli smůlu. Do Gruzie na motocyklech ČZ ze 60. let nedojeli

Motorkáři Richard a Michal Pušovi z Trutnova vyráží na letní dovolené vozy typickými pro komunistickou východní Evropu. Do Gruzie se vydali na motocyklech ČZ 175 Sport ze šedesátých let. Do svého cíle ovšem nedojeli. Co se přihodilo popsali dobrodruzi v rozhovoru,   Otec se synem podnikají své výlety od roku 2018. Na pionýrech jeli například na Korsiku nebo do Řecka. Dvanáctsettrojkou a Barkasem jeli na Gibraltar a zpátky. V roce 2021 jeli ve volze, wartburgu a škodovácké stopětce do Bulharska.

Richard a Michal Pušovi po návratu z cesty na motocyklech ČZ 175 Sport:

Ovšem jejich poslední cesta skončila dříve než v cílové Gruzii. V Turecku si všimli praskajících pneumatik na svých motocyklech. Když chtěli sehnat náhradní pneu, překvapivě neuspěli. „Všechny možné rozměry tam měli, jen devatenáctky ne,“ popisuje Richard Puš.

Co to pro váš retro výlet socialistickými vozy znamenalo?
Richard: Řešili jsme, jestli Gruzii dáme na prasklých gumách. Ale jelikož nás tam čekalo kolem 300 kilometrů hodně náročným terénem, shodli jsme se, že by to byl příliš velký risk.
Michal: Kdyby nám guma v Gruzii bouchla, tak by nám tam minimálně týden trvalo, než bychom dokázali vůbec něco náhradního sehnat.

Kdy jste si problémů s pneumatikami všimli?
Richard: Po šesti dnech cesty, dva dny před plánovaným vjezdem do Gruzie. Měli jsme ujeto asi dva půl tisíce kilometrů. Na hranice s Gruzií nám chybělo asi 800 kilometrů.
Michal: Nechtěli jsme kupovat drahé jídlo na turecké dálnici. Sjeli jsme do města k marketu, já koupil maso a začali jsme vařit. Seděli jsme u motorky a najednou jsem si všiml, že táta má prasklou gumu.
Richard: Vůbec nevíme, proč začaly praskat. Viděl jsem to jen jednou za život na náklaďáku, ale za 42 let ježdění na motorce jsem se s tím nesetkal.

Náhradní pneu jste sebou nevezli?
Michal: Ne, s takovým problémem jsme úplně nepočítali. Hlavně nás ale překvapilo, že se nedala nikde sehnat. Našli jsme sice tamního opraváře motorek, ale po hodinách marného ježdění a shánění nám řekl, že nová pneu bude nejdřív za tři až pět dnů.
Richard: Devatenáctky pneumatiky v rozměru 3,25/19 se tam kdysi vyráběly pod značkou Atlan, ale pro malý zájem se už dnes nevyrábí ani nedováží. Sehnat je bylo problém, stejně jako sehnat v Turecku knedlo, vepřo, zelo.
Michal: Byla možnost nechat si pneumatiky expresně poslat z Česka, ale trvalo by to pět dnů a stálo by to až patnáct tisíc korun.

Takže to bylo moc drahé a zdlouhavé?
Michal: Cesta by se tím o týden protáhla. To jsme si nemohli dovolit. Musíme do práce.

Co jste s prasklými pneumatikami udělali?
Richard: Nakonec jsme sehnali velké záplaty pro kamiony, dali je zevnitř do plášťů, nafoukli gumy a jeli do Bulharska.
Michal: …a modlili se, abychom to dojeli. Kamarád nám do Bulharska náhradní pneu sice dovezl, my to nakonec zvládli domů na těch prasklých, s velkým úbytkem vzorku. Když jsme vyjížděli, měl osm milimetrů, teď při návratu jen 1,2 milimetru.
Richard: Přesunuli jsme část nákladu ze zadní části motorky na řídítka, abychom zadní gumě ulevili.

Byl to váš první výlet socialistickými vozy, kdy jste nedojeli do cíle?
Michal: Ano, stalo se nám to poprvé. Zamrzí to, samozřejmě. Prostě není každý den posvícení.
Richard: Místo plánovaných osmi tisíc kilometrů jsme jich najeli jen 5300.

Zkusíte jet do Gruzie hned příští rok?
Richard: Teď jsou na řadě auta, na výlet s námi pojedou i holky. Musí se udělat porada a domluvit se, kam příští rok socialistickými vozy pojedeme.