Víte, co je černý led? Poradíme, jak ho poznat a jak se s ním vypořádat

Ze všech zimních nástrah na motoristy (a vlastně obecně na všechny), je jednou z nejhorších takzvaný „černý led“. Ten je totiž skoro nerozpoznatelný, ale strašlivě kluzký, což může způsobit velkou spoustu nemilých situací. Znáte taková ta videa, kdy se auta se zabržděnými koly nekontrolovaně kloužou jako saně? Tak přesně to umí černý led. Černý led vzniká tehdy, když se na povrchu vozovky vytvoří tenká vrstva vody, která následně zmrzne. Typicky se černý led vytváří ve dny, kdy je přes den nad nulou, ale se soumrakem spadne teplota pod bod mrazu. Pokud je v tu chvíli na silnici vlhkost, vzniklá z deště, roztátého sněhu nebo nasrážené mlhy, utvoří se zrcadlově hladká ledovka, která klouže jako blázen.

Jenže černý led není k vidění jen za tmy. Může se vytvořit i přes den, typicky v údolích, kam za celý den nesvítí slunce, které by led rozehřálo. Nebezpečné jsou potom i nadjezdy a mosty, které mohou promrznout zespoda.

Na první pohled může černý led vypadat prostě jen jako mokrá silnice, nicméně pokud teploměr ukazuje teploty pod nulou, jedná se dost možná právě o ledovku. Přes den se černý led může více lesknout, ovšem za tmy není příliš způsobů, jak jej rozeznat od pouhé mokré silnice. Zkrátka pokud je teplota kolem nuly a silnice tmavá – jakoby vlhká – je potřeba mít se na pozoru.

Dobrým ukazatelem mohou být i auta jedoucí před vámi. Je-li na silnici jen voda, lze pozorovat odstřik od pneumatik okolních aut. Když se však jede po ledu, žádná voda od kol nestříká. A samozřejmě se vždycky hodí, pokud to aktuální situace dovolí, kontrolovaná "zkušební brzda", při níž si vyzkoušíte, jestli pod vámi povrch klouže.

Co se pouček o krizových situacích na černém ledě týče, bezesporu nejlepší je vůbec se do krizové situace nedostat. Pokud máme podezření, že je silnice pod námi pokrytá tenkou vrstvou ledu, není prostor na hrdinství. Je nutné ubrat, defenzivní jízdou se vyhýbat potřebě prudšího brždění a hlavně jet co nejplynuleji. To znamená nešlapat prudce na plyn ani na brzdu a vyvarovat se škubavých impulzů do řízení. Jízda by měla být prostě hladká, plynulá a „elegantnější“ než normálně.

Když už ale dojde na ztrátu adheze, je třeba dodržet zažitá pravidla pro zvládání smyku. Zejména méně zkušení řidiči by proto měli vyšlápnout spojku, aby se přenos hmotnosti vozu neutralizoval, nešlapat na brzdu a v případě potřeby provádět lehké kontra pohyby volantem proti smyku. S těmi se to ale nesmí přehánět. Snadno se totiž stane, že se přední kola náhle „chytí“ a pokud jsou v tu chvíli vytočená do strany, rozhodí auto ještě více.