Buldozery v Československu: První použil Baťa. Našim strojům utnuli tipec Sověti

Své uplatnění našel hlavně jako významný pomocník ve stavebnictví, zemědělství nebo při těžební činnosti. Řeč je o buldozeru nebo dozeru či lidově pásáku. První ho u nás použil továrník Baťa ve Zlíně. Československo se pokoušelo i o jejich výrobu, ale doba buldozerům vyráběným u nás bohužel nepřála. • Plazový urovnávač Praga Planter

• První použil buldozer Baťa

• Nucený dovoz ze SSSR

• Projekt PM-17 v TEES Martin

• Buldozery z vojenských tanků
V období meziválečné republiky československé stavebnictví sužované hospodářskou krizí buldozery v podstatě vůbec nevyužívalo. První konstrukce u nás, podle portálu Stavební technika vznikla koncem třicátých let na základě objednávky obranného stavitelství během válečného ohrožení fašistickým Německem. Projekt tehdy vypracovala továrna ČKD Slaný ve spolupráci s automobilním oddělením Praga.

„ČKD se tehdy podařilo získat podklady na stavbu dozerového adaptéru s pevnou radlicí od firmy Baker ze Springfieldu v USA. Bylo to hydraulicky ovládané zařízení s radlicí opatřenou dutými rameny krabicového průřezu, jejichž součást tvořil příčný zdvihací rám nad strojem. O rám byly zespodu opřeny dva postranní hydraulické válce s pístnicemi výsuvnými vzhůru, jež zajišťovaly zdvih, spouštění a částečně i zahlubování pracovního ústrojí,“ píše se na webu Stavební technika.

Ze spolupráce vznikl speciální pásový traktor jako zcela nová konstrukce na základě zkušeností ČKD s předchozím vývojem úspěšných dělostřeleckých housenicových tahačů. Stroj poháněl dieselový motor Praga ND 6. Mechanická převodovka měla tři převodové stupně.

Z toho dva pracovní pomalé a jeden zrychlený pro přepravní jízdu. Řízení rejdu pomocí stranových směrových brzd bylo volantové a umožňovalo též zabrzdění stroje při zastavení. Uvádí to v knize Historie výroby traktorových strojů autor Radoslav Kolomý (NTM Praha 2015). Oficiální název této novinky zněl Plazový urovnávač Praga Planter.



Konstrukce stroje tedy byla na svojí dobu sice velmi pokroková, ale přišla v době, která tehdejšímu Československu zrovna nepřála. První zhotovené stroje se dostali do rukou Němcům. Tři vyrobené prototypy byly použity firmou Funke při stavbě německé dálnice. V roce 1942 pak byly využity při výstavbě zbrojního komplexu v Kuřimi.

Na jaře 1930, když byl Baťa starostou města, byla při bourání ohradní zdi kolem zámku nasazena poprvé v republice tehdejší novinka, kterou byl buldozer. Informuje o tom web Buď prvním, vytvořený ke stejnojmenné výstavě Nadace Tomáše Bati, která připomněla 90 let od posledního vzletu Tomáše Bati s letadlem a 700 let od první písemné zmínky o městě Zlín.

Hanomag K12 z roku 1975., zdroj: Wikimedia Commons, Alf van Beem, CC0

Buldozer nebo spíše dozer je podle portálu wikipedia velký, motorizovaný stroj, vybavený vpředu kovovou radlicí pro tlačení materiálu, například zeminy, písku, sněhu, suti nebo kamene během stavebních prací. Nejčastěji jezdí po souvislých tratích, i když se vyrábějí i specializované modely jezdící na velkých terénních pneumatikách. Jeho nejoblíbenějším příslušenstvím je ještě rozrývač, což je velké zařízení v podobě háku, namontované jednotlivě nebo vícenásobně na zadní části k uvolnění hustých materiálů.

Buldozery se hojně používají ve velkých a malých stavebnictví, při stavbě silnic, v dolech a lomech, na farmách, v továrnách těžkého průmyslu a uplatňují se také při vojenských akcích, ať už v době míru nebo války.

„Slovo buldozer se vztahuje pouze na motorizovanou jednotku vybavenou radlicí určenou k tlačení. Toto slovo se někdy používá nesprávně i pro jiná těžké stroje, jako je například čelní nakladač určený spíše k přenášení než k tlačení materiálu. Termín původně označoval pouze nástavec radlice, ale nyní se běžně používá pro jakýkoli pásový traktor s radlicí namontovanou vpředu,“ píše se na wikipedii.Dozery se rozdělují na:

• Buldozery - čelní shrnovače, které dokáží hýbat radlicí směrem nahoru a dolu. Hrubě urovnávají terénní nerovnosti, zeminu mohou přemisťovat (hrnout) o krátké vzdálenosti cca 50 metrů.
• Angledozery - boční shrnovače, které na rozdíl od buldozerů mohou radlici nejen zvedat, ale mohou ji i vyklonit až o 30 stupňů, čehož lze využít, např. při odklízení cest, zahrnování výkopů a podobně.
• Tiltdozery - dovedou radlici zvedat, vyklonit až o 30 stupňů a navíc i natočit na hranu. To je vhodné například pro odstranění balvanu, vytvoření rýhy, rozrývání zeminy a podobně.
Ještě krátký čas po válce u nás výroba buldozeru Praga Planter v jednotlivých kusech pokračovala, avšak po únoru 1948 bylo politicky rozhodnuto o výhradním dovozu dozerů z tehdejší SSSR. Tak se k nám vlastně začaly dovážet licenční buldozery Catterpilar CAT D7, které vyráběl Čeljabinský traktorový závod ČTZ jako typ Stalinec S 80. Od roku 1958 byl následován typem S-100 se silnějším motorem.



V menších počtech se u nás objevoval také výkonnější model DET-250 taktéž z produkce ČTZ. Spadal do váhové kategorie 35 tun a byl vybaven hydraulikou a diesel-elektrickým pohonem.

Tento model se u nás využíval především na povrchových dolech či manipulačních uhelných skladech. Měl však problémy velmi nízkou životností diesel motoru, který roztáčel elektrický generátor. V podmínkách povrchového dolu tyto motory vydržely přibližně pouze jeden rok provozu.



Poslední pokus brněnského Zetoru z padesátých let o výrobu lehkého buldozeru na bázi pásového traktoru Zetor Super 35 P s kombinovaným lano-hydraulickým ovládáním radlice také nedopadl příliš úspěšně. Portál Stavební technika uvádí, že byl projekt po krátké době byl ukončen.

V roce 1968, kdy u nás byly k dispozici především ruské buldozery z výroby, se zrodil projektu československého buldozeru s jehož výrobou bylo počítáno od roku 1970 v slovenském závodě TEES Martin. V Martině tehdy hledali vhodné rozšíření výrobního programu a stavební stroje se jevily jako perspektivní.

Projekt Výskumno-vývojového ústavu závodu TEES Martin ambiciózně počítal s přenosem výkonu pomocí hydrodynamické třístupňové západoněmecké převodovky ZF s měničem.

Jednalo se o klíčovou část stroje, která jej měla dostat mezi světovou konkurenci i za cenu dovozu převodovky ze západu. Pohon stroje zjišťoval jugoslávský řadový vodou chlazený šestiválec Famos. Na základě testů realizovaných na funkčním vzorku, byla dokumentace zpracována také pro variantu s využitím motoru Liaz. Buldozer dostal název PM-17.

Na hydrodynamickou převodovku navazovaly dvě směrové spojky s brzdami a hydraulickým ovládáním, které zajišťovaly řízení buldozeru. Konstruktéři měli použít obdobné řešení jako u tanků T-55, které se v té době v Martině ve značném množství vyráběly.

Podvozek tvořilo na každé straně rameno s pojezdovými kladkami a hydraulicky ovládaným napínacím kolem. Alternativně bylo možné na pojezd osadit i pásy z ruských traktorů Stalinec S-100.

Radlice i rozrývač byly ovládány samozřejmě plně hydraulicky. Celková váha stroje činila asi 22 tun. Výroba takového buldozeru by tehdy znamenala významný kvalitativní skok oproti zavedené ruské „konkurenční” technice. Do toho všeho přišla v srpnu 1968 invaze vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR a následná normalizace, která jasně vymezila, jak to bude se spoluprací se západem.

Nicméně vývoj buldozeru v Martině dospěl až do fáze funkčního vzorku, který byl během roku 1969 podroben testům. Navzdory slibným výsledkům zkoušek však přišlo rozhodnutí o zastavení financování celého projektu a jeho zrušení.

Československo bohužel nemělo v rámci RVHP přidělenou specializaci na výrobu buldozerů, kterou disponovalo samozřejmě SSSR. Bylo rozhodnuto, že potřeby československého stavebnictví pokryjí dodávky buldozerů ze SSSR a věnovat kapacity vývoji vlastního typu bylo tedy zbytečné. Buldozer byl následně předán do rukou Jednotného rolnického družstva, kde podle nepotvrzených zpráv fungoval až do konce 80. let. To byl pro dalších 20 let konec s výrobou buldozerů v tuzemsku.

V Martině se nakonec k myšlence výroby buldozerů vrátili na konci 80. let, kdy byla podepsána kooperační a licenční smlouva s německou firmou Hanomag. Od roku 1989 se pak zde skutečně buldozery podle webu Stavební technika sériově vyráběly, a to typy Hanomag L a D 600 D v provedení čelní nakladač a buldozer.



Tento počin však přišel pozdě. Trh tehdejšího Československa mezi tím opanovaly renomované zahraniční firmy, zejména Komatsu a Catterpilar, se špičkovými výrobky a o tento prakticky již výběhový, i když ne zdaleka špatný typ už nebyl mezi zákazníky zájem dostatečný na to, aby se jeho výroba rentovala. Proto po krátké době došlo k jejímu definitivnímu ukončení.

Buldozery jsou dodnes samozřejmě hojně využívány pro úpravu terénu v povrchových lomech. Jeden z nich, největší svého druhu na šachtě na Mostecku, nedávno dosloužil poté, co pracoval v těch nejnáročnějších podmínkách. Jedná se o buldozer Caterpillar D10T. Od dubna letošního roku se těžební společnosti skupiny Sev.en Česká energie musí obejít bez jeho služeb, protože jej čekala generální oprava. S váhou 75,4 tuny, délkou s radlicí 9,26 metru, výškou 4,34 metru a rozchodem pásů 2,5 metru zvládal tu nejtěžší práci. Kromě radlice byl vybaven i zadním rozrývačem se třemi noži. Kabinu má vyztuženu, aby odolal převrácení, případně pádu předmětů.

Byl vyroben v roce 2006 a v listopadu téhož roku byl uveden do provozu. Od té doby najel 17 570 motohodin. Před svým odstavením se pohyboval v lokalitě lomu společnosti Vršanská uhelná, kde pomáhal s odklízením materiálu od velkostroje při těžbě takzvaných pevných poloh. Vzhledem k situaci, kdy skupina Sev.en Česká energie přerušila těžbu hnědého uhlí v lomu ČSA na Mostecku, s největší pravděpodobností na generálku veterána, která by stála několik milionů korun, nedojde.Své buldozery si nechala projektovat československá armáda. S nápadem na vznik pásového buldozeru postaveného na podvozku tanku přišel někdy v polovině 60. let minulého století z tehdejšího Ministerstva národní obrany.

Samotné realizace se ujal vojenský opravářský závod v Novém Jičíně. Do října 1969 byly postaveny tři prototypy pásového buldozeru PB-34, přičemž první z nich, jak píše portál Válka.cz vznikl za pouhé čtyři měsíce. Jejich následné zkoušky probíhaly například v Severočeském hnědouhelném revíru nebo elektrárnách.

Základem pro stavbu buldozeru se stal podvozek tanku T-34, jimiž Československá lidová armáda disponovala ve značných počtech. Ke konci 60. let se tyto tanky v podmínkách střední Evropy hodily již prakticky k sešrotování.

Podvozek tanku T-34 bez věže byl vpředu opatřen buldozerovým zařízením a vzadu rozrývačem. Prostor řidiče byl vyvýšen a opatřen kabinou z nákladního automobilu Tatra T-813. Kabina byla vybavena nastavitelným sedadlem řidiče a za ním byla čalouněná lavice pro tři osoby.

Je znám také případ, zveřejněný v časopisu ATOM (Armádní technický obrazový magazín) v čísle 2 z roku 1979 s titulkem Koncert na buldozer, který popisuje práci party osmi chlapů ze Skotnice u Nového Jičína, co předělávala staré vyřazené vojenské tanky na buldozéry.

Začínali přestavbou dvojice stíhačů tanků ST-I, což byl za II. světové války vyráběný Hetzer , které získaly z vojenských depozitů v Žiline. Následně měli sehnat německý Pz.Kpfw. V Panther, který po přestavbě měl zarovnávat haldy hlušiny v povrchovém lomu. Následně předělali podvozek z nosiče operačně-taktických raket 8U218. Stroj dostal kabinu z jedné z verzí Tatry 813.