Američan Ronnie Bucknum: jak se stal v Hondě před 60 lety prvním jezdcem F1

Věřte nebo ne, ale letos uplyne šedesát let od okamžiku, kdy na scénu seriálu mistrovství světa Formule 1 vstoupila japonská společnost Honda. Premiéru monopostu této značky při Velké ceně Německa 1964 obstaral americký jezdec Ronnie Bucknum, který seděl za volantem zbrusu nového monopostu. • Nedostatek zkušeností měl své kouzlo

• Debut v seriálu F1 při Grand Prix Německa

• První body a první vítězství v F1

• Rok 1967 s mistrem světa

• Návrat v roce 2005
Soichiro Honda miloval závody. Ve 30. letech soutěžil spolu se svým bratrem v podomácku upraveném voze Ford. Krátce po založení společnosti Honda v roce 1948 se podle webu Honda.cz pustil do motocyklových závodů, kde značka s jeho jménem rychle získala řadu slavných vítězství.

„Soichirovi to však nestačilo, neboť měl ambici stát se šampionem ve vozidle, které by sám kompletně vyrobil. První kroky ke splnění tohoto snu Honda podnikla před šedesáti lety, tedy v roce 1964, a to v samotné špičce motorsportu, v závodech Formule 1.

Honda sestavila vlastní monopost, který dostal označení RA271 a testování se ujal americký závodník Ronnie Bucknum, rodák z Alhambry v Kalifornii. Pro závodění se budoucí stavební instruktor a zeměměřič nadchl poté, co s kamarádem navštívil jeden z místních závodních srazů.

Poprvé, jak píše na portálu The Forgotten Drivers of F1 autor Stephen Latham, závodil Bucknum s vozem Porsche 356 v roce 1956. V letech 1957 - 1960 s ním vyhrával hlavně závody na místní úrovni, jako byly Hourglass Field, Paramount Ranch, Pomona, Santa Barbara, Del Mar nebo Laguna Seca. V roce 1960 startoval s AC Ace a velice dobře si vedl v soubojích proti vozům Porsche nebo Corvette.

Brzy nato si ho všiml Carroll Shelby , se kterým se dohodl a začal závodit za jeho tým. V březnu roku 1964 Bucknuma oslovil zástupce Hondy.

„Ten odletěl do Tokia, aby se posadil za volant prvního vozu formule 1, vlastně prvního jednomístného vozu, ve kterém kdy seděl,“ píše Latham.

„Udělal jsem úplně novou zkušenost a osobně jsem si myslel, že to nebylo moc dobré, byl jsem z toho dost špatný,“ komentoval svůj vůbec první test F1 sám Buckhum.

Navzdory jeho pochybnostem ho ale Honda podepsala. Následně Ronnie vyhrál japonský závod GT na Hondě S600 a inženýři Hondy ho přijeli sledovat při závodu s Porsche 904 v Sebringu. Poté usoudili, že jeho nedostatek zkušeností z mezinárodních závodů má své určité kouzlo nebo může být lákadlem, protože Bucknum mohl testovat a závodit s vozem, aniž by vzbuzoval nepřiměřenou pozornost nebo očekávání.

Základna týmu byla v Holandsku a testování probíhalo na okruhu v Zandvoortu. Bílý monopost Honda RA271 debutoval na GP Německa v roce 1964.

Ronnie Bucknum v kokpitu monopostu F1 Honda RA271., zdroj: Wikimedia Commons, Harry Pot, CC0

Ronnie Bucknum, celým jménem Ronald James Bucknum, se narodil 5. dubna 1936. Zúčastnil se jedenácti Grand Prix mistrovství světa Formule 1, v nichž získal celkem dva mistrovské body. Při Velké ceně Německa 1964 se stal prvním jezdcem, který řídil vůz Honda v seriálu mistrovství světa Formule 1. Po skončení kariéry v F1, jak uvádí portál wikipedia, jezdil v seriálu USAC Championship Car, kde si v sezonách 1967 – 1970 připsal 23 startů, včetně Indianapolis 500 v letech 1968 – 1970. Desetkrát skončil v první desítce, přičemž jedno vítězství získal na Michigan International Speedway v roce 1968. V letech 1965, 1966, 1967, 1970 a 1975 startoval v prestižním vytrvalostním závodě 24 hodin Le Mans. Nejlepšího výsledku dosáhl v roce 1966, kdy si s parťákem Dickem Hutschersonem s vozem Ford GT40 Mk II dojel pro celkové třetí místo a třetí místo ve své třídě. V roce 1970 spolu se Samem Poseyem si dojeli na Ferrari 512S pro čtvrtou příčku celkově a třetí v třídě.

Byl otcem Jeffa Bucknuma, jezdce Indy Racing League a amerického jezdce Le Mans Series. Ronnie Bucknum zemřel 23. dubna 1992 v nemocnici Sierra Vista v San Luis Obispo v Kalifornii, podle portálu Oldracingcars po dlouhém boji s cukrovkou, ve věku 56 let. Jeho ostatky jsou, jak uvádí web Motorsport Memorial, uloženy na hřbitově v Arroyo Grande.Do seriálu mistrovství světa Formule 1 vstoupila stáj Honda se svým monopostem na startu Velké ceny Německa, která se jela na Nürburgringu 2. srpna, což byl šestý podnik sezony. Ročník odstartoval v květnu v Monaku a následovaly závody v Holandsku, Belgii, Francii a Velké Británii.

První místo na startu GP Německa si vyjel a závod vyhrál John Surtees. Celý závodní víkend byl však poznamenán smrtní nizozemského jezdce Carela Godina de Beauforta (Porsche), který zemřel po havárii v tréninku. To donutilo pořadatele k úpravám zatáčky Karussell.



Také Bucknum měl v zatáčce Karussell problém. Do závodu s vozem Honda RA271 vyrazil z posledního místa na startu. V jedenáctém kole ale startovní pole opustil po havárii způsobené selháním řízení právě v Karussellu. Bylo to také vůbec poprvé, co startoval v závodě monopostů, ale bohužel to bylo zklamání a navíc děsivá zkušenost z havárie.

Další Velkou cenu Bucknum s Hondou absolvoval až v září v italské Monze. Tady se mu dařilo v kvalifikaci o poznání lépe, když si vyjel desátou pozici na startu. V jednu chvíli se ocitl na pátém místě v závodě, ale ve dvanáctém kole mu selhaly brzdy a musel ze závodu odstoupit.

Třetí a zároveň poslední závod sezony 1964 Bucknum absolvoval při říjnové Grand Prix USA ve Watkins Glen. V kvalifikaci si vyjel 14. pozici na startu, ale po padesáti odjetých kolech odstoupil kvůli problémům s motorem.

V roce 1964 Bucknum také ještě závodil za tým Carrola Shelbyho. Jeho nejlepším výsledkem bylo čtvrté místo s King Cobra v závodě 200 Mile Laguna Seca.

V nacházející sezoně 1965 startoval Bucknum v celkem šesti velkých cenách. Měl už ale ve stáji Honda parťáka, kterým byl další Američan, a sice Richie Ginther. Oba startovali s novým vozem Honda RA272. Ginther v této sezoně odjel osm závodů.



Honda se také v tomto ročníku F1 dočkala prvních mistrovských bodů a prvního vítězství. Stalo se tak při říjnové Grand Prix Mexika, kde Ginther vyhrál a zajistil tak své stáji historický první triumf při velké ceně a sobě 9 bodů do hodnocení jezdců. Bucknum dojel pátý a připsal si své historicky první dva body. Bohužel pro Buckhuma to byly i body poslední.

Do dění tým Honda vstoupil při druhém závodě sezony v Monaku. Následovala Velká cena Belgie a Velké cena Velké Británie, kde její vozy nestartovaly. Následně v Holandsku byl Ginther šestý a Bucknum ve startovním poli chyběl.

Velkou cenu Itálie nedokončil Ginther ani Bucknum kvůli poruše na zapalování. Při závěrečné Grand Prix sezony v Mexiku pak přišlo již zmiňované vítězství Richieho Ginthera a dva body pro Baucknuma.

Sezona 1966 přinesla zklamání. Ginther se představil ve třech závodech, ale jen jednou bodoval, když byl čtvrtý při Grand Prix Mexika. Bucknum odjel dva závody, přičemž dokončil jen ten v Mexiku, kde byl osmý.

Pro ročník 1967 Honda angažovala pouze jediného jezdce, a to mistra světa F1 z roku 1964 Johna Surteese. Ten byl v úvodním závodě v Jižní Africe s RA273 třetí, ale v dalších třech velkých cenách nebodoval. Po vynechání GP Francie se do bodovaného pořadí zase vrátil, když byl v britském Silverstone šestý a na německém Nürburgringu čtvrtý.



Při Velké ceně Itálie se Surtees představil s novým monopostem RA300 a k velkému nadšení všech v týmu proměnil start ve vítězství. Následnou Velkou cenu USA ovšem nedokončil a v Mexiku byl na závěr sezony čtvrtý.

Ve své poslední sezoně, ročníku 1968, Honda absolvovala všech dvanáct velkých cen, ovšem kýžený úspěch se nedostavil. Surtees s vozem RA301 dokončil z jedenácti pouze čtyři podniky, což bylo dost málo. První v Jižní Africe jel se starým RA273 a byl osmý. Ve Francii a ve Velké Británii už měl modernější vůz RA301 a dojel nejdříve druhý a poté pátý. Vše završil třetím místem v USA.



Je nutné doplnit, že Honda v této sezoně nasadila do GP Itálie druhého jezdce, a to Angličana Davida Hobbse. Ten ale závod nedokončil. Druhého jezdce stáj také nasadila už při GP Francie. Byl jím domácí pilot Jo Schlesser, který jel s RA302, ale ani on díru do světa neudělal, když závod nedokončil. Honda po čtyřech letech, v roce 1968, své účinkování ve Formuli 1 ukončila.

Do kolotoče F1 se Honda vrátila v roce 2005. Vozy byly podle portálu wikipedia zbarveny bíle, tak jako v šedesátých letech. Poslední Velkou cenu tým absolvoval v listopadu 2008 v Brazílii. Nejvíce startů si v novodobé historii stáje připsali Jenson Button a Rubens Barrichello, oba podle wikipedie shodně po 53.

Na konci roku 2008 pak Honda ohlásila pravděpodobný konec ve Formuli 1. Tým koupil jeho dosavadní šéf Ross Brawn a přejmenoval ho na Brawn GP. Tým Brawn GP měl závodní premiéru v sezóně 2009 při zahajovací Grand Prix Austrálie dne 28. března 2009, kde získal hned první a druhé místo na startu při kvalifikaci na nedělní závod. Jenson Button v této sezoně pro něj vybojoval titul mistra světa. O sezoně 2009 napsal Button knihu, v originále My Championship Year, která byla vydána nakladatelstvím Weidenfeld a Nicolson v listopadu 2009. Na Nový rok 2010 byl Jenson Button oceněn státním vyznamenáním Velké Británie za služby motorsportu.

Dne 16. listopadu 2009 Daimler AG, vlastník značky Mercedes Benz, ve spolupráci s firmou Aabar Investments koupil podíl ve výši 75,1 % v týmu Brawn GP a tým byl přejmenován na Mercedes Grand Prix. Tovární tým Mercedesu se tak do královny motorsportu vrátil po více než 50 letech.