Vyzkoušeli jsme PistenBulli 300 Kandahar. Rolbař musí umět analyzovat sníh!

Jestliže rádi lyžujete, případně jezdíte na snowboardu, určitě vás někdy napadlo, jaké to je jezdit rolbou. Vyzkoušeli jsme to za vás v areálu Neklid v Krušných horách. Na světě existuje několik výrobců sněžných roleb, ale nejznámějším je bezesporu Kässbohrer Geländefahrzeug AG, který nabízí řadu sněžných roleb pod obchodním označením PistenBulli. Tento výrobce je vidět prakticky všude, a to zejména proto, že jako první pochopil, že rolbování sjezdovek je věda a vývoj zimních sportů vyžaduje specializované modely. Kromě sněžných roleb vyrábí Kässbohrer Geländefahrzeug AG také stroje na úklid pláží (BeachTech) a pásové stavební stroje (PowerBulli).

Na Neklidu, který je začleněn do skiareálu Klínovec, slouží dvojice postarších strojů řady 300, která se vyráběla v letech 1995 až 2007. První je klasická 300, druhá 300 Kandahar, což je označení pro rolbu, která je specializovaná na přípravu a úpravu snowparků. O ten na Neklidu se stará partička nadšenců a lokálních jezdců na snowboardu v čele s Matesem, který nás také svezl.

K řízení rolby vám u nás stačí řidičský průkaz supiny B, a pak musíte každé tři roky absolvovat školení řidiče sněžných pásových vozidel. Mates se učil u jednoho z nejpovolanějších, u Michala Španěla, kterému nikdo neřekne jinak, než Krysák, a jehož CV obsahuje i přípravu olympijských tratí v Soči.

Ani tak ale není jednoduché se rolbování naučit. Samotná jízda je hodně jednoduchá, funkci tlačítek se naučíte také rychle, ale Mates tvrdí, že nejtěžší je analýza sněhu. Za „volantem“ rolby sedí už třetím rokem a jak sám přiznává, teprve teď má pocit, že už ví, co má dělat.



„Učím se každým dnem, podmínky jsou vždy trochu jiné“, odpovídá na otázku, jak mu to jde. Mates začal rolbovat proto, že na Neklidu nebyl nikdo, kdo by rozuměl stavbě snowparku a nedokázal rychle a efektivně nahrnout dostatek sněhu pro stavbu překážek a skoků.

„Rolbař musí být především srdcař, musí dokonale znát místní terén, musí vědět, kde jsou jaké nerovnosti, aby nezajel příliš hluboko a nevykopal kamínky či hlínu. Ale chyb se stejně nevyvarujete. Ty prostě přecházejí, ať chcete, nebo ne,“ konstatuje Mates.

Než jsme vyrazili na kopec, Mates rolbu nechal nějakou dobu běžet naprázdno, aby se hezky zahřála. Je to přece jen motorové vozidlo, i když pásové, třebaže samotný pohon rolby obstarává hydraulika, nikoliv mechanika, jako v případě automobilů.

Dříve rolby poháněl zážehový spalovací motor, dnes se o pohon stará výhradně vznětový motor, který je připojen přímo na rozdělovací převodovku se třemi výstupy. 1. a 2. výstup pohánějí pojezdová čerpadla, která následně pohánějí hydromotor zakončený planetovou převodovkou, umožňující co nejlepší přenos výkonu na samotné pásy. Současně lze nezávisle na sobě ovládat oba pásy najednou. 3. výstup pohání čerpadlo samostatného hydraulického okruhu, kterým se ovládají přídavná zařízení.

Typ PistenBulli 300 Kandahar pohánějí dva typy motorů. Mezi lety 1995 až 2000 to byl americký řadový šestiválec Detroit Diesel Series 40-8,7 LTA, od roku 2000 až do ukončení výroby v roce 2007 pak rovněž řadový šestiválec, tentokrát OM 926 LA značky Mercedes-Benz. A přesně tento motor poháněl „naší“ rolbu z roku 2005.



Kdyby vám někdo zavázal oči, posadil do skvěle tvarované sedačky Recaro, a nastartoval motor, nebudete vědět, že sedíte v rolbě. Motor zní úplně stejně jako v dálkovém tahači Mercedes-Benz. Jen s tím rozdílem, že rolba se nerozjíždí dvakrát plynule. Už proto, že břity pásů jsou zabořeny do sněhu, který okolo nich namrzá.  

Rolba má volnoběh okolo 800 ot/min a už při 1200 ot/min je k dispozici maximum 1300 Nm, což znamená, že s plynovým pedálem se musí zacházet opatrně. Brzda tu není, rolba stojí prakticky ihned poté, co sundáte nohu z plynu. Ruční brzdu tu ovšem najdete.

Uvnitř kabiny není otáčkoměr, takže rychlost se spíše odhaduje, ale vzhledem k tomu, že „maximálka“ je pouhých 21 km/h, ani ho nepotřebujete. Podle Matese je optimální rychlost na rolbování taková, že z okna zřetelně vidíte rotovat jednotlivé břity na pásech. Jedním dechem však dodává, že takhle to v praxi dělat nejde, protože by jinak rolboval ještě druhý den ráno. Jako všude jinde, je to o kompromisu.

Protože PistenBulli Kandahar je "parková" rolba, nemá naviják, který by se zrovna na Neklidu hodil. Tamější černá sjezdovka Karas si o naviják přímo říká. Mates říká, že i zde musí velmi improvizovat, protože běžně by se mělo rolbovat zezdola nahoru, protože lyžováním se sníh sune dolů, ovšem v drtivé většině případů bez navijáku napácháte mnohem větší škody, protože pásy rolby a její hmotnost (pohotovostní je 6,7 tuny) začnou sníh „vyhazovat“ dolů. Takže naviják se nepoužívá proto, že by rolba neměla na tak prudký „krpál“ výkon, je to čistě otázka sněhu. My jsme měli štěstí, protože konzistence sněhové pokrývky umožňovala výjezd zezdola nahoru a musím říct, že to opravdu o výkonu není. Je tedy pravdou, že Mates musel s radlicí hodně pracovat, aby nenabíral příliš mnoho sběhu, který by rolbu brzdil. Ovšem jak jsem již uvedl, sněhové podmínky nám přály..



Navzdory výkonu 330 koní a objemu 7,2 litru je spotřeba rolby, která byla vyrobena téměř před 15 lety, velmi solidní. Pod 16 litrů na hodinu se prostě nedostanete, průměr je mezi 20 až 25 litry. Vše samozřejmě závisí na kvalitě a konzistenci sněhu. Zajímavé je, že výkon rolby je tedy rozdělen ze dvou třetin na pohon pojezdu a ze třetiny na přídavná zařízení, přičemž převážnou část výkonu této části spotřebovává fréza, a to až 90 %.

Rolba má nádrž na 190 litrů a palivo se tankuje přímo v areálu u parkoviště. Se zamrzáním nafty na Neklidu problémy nemají. Pokud jde o servis, ten se provádí jednou ročně, a to vždy po sezóně. Pokud se něco pokazí, dost věcí se snaží Mates a jeho kolegové opravit sámi, případně volají specializovanou firmu z Čech. Ceny náhradních dílů jsou prý velmi vysoké a i malý díl se závitem, připomínající konektor do počítače, stojí několik tisíc korun. A představte si, kolik takových dílů má jen vedení hydrauliky...

PistenBulli 300 Kandahar dokáže urolbovat 90 tisíc m2 za hodinu, a to díky zadnímu finišeru (žluté gumové zástěrky, které dělají manšestr), měřící na šířku 4160 mm. I tak ale rolbování Neklidu zabere pět až sedm hodin, opět podle sněhu a stavu sjezdovek.

Někomu tahle práce může přít monotónní, třeba i nudná, ale já se za ty dvě hodny v kabině ani chvilku nenudil, a to rozhodně preferuji jízdu rychlejší, než je 20 km/h. Nicméně je to nejspíš mohutnost a zdánlivá nezastavitelnost tohoto pásového kolosu, která mě nepřestává fascinovat. Na druhou stranu mi je jasné, že tohle opravdu není povolání, kterým byste měli živit rodinu, ostatně je pouze sezónní, tohle je především koníček. Krásný koníček.

V naší komentované galerii se o PistenBulli 300 Kandahar dozvíte více.