Po pětadvaceti letech před několika dny opustil výrobní linku v americkém Detroitu poslední legendární Dodge Viper. Chuligánský sporťák s obrovským desetiválcem byl a je snem mnoha malých i velkých kluků. Ale zároveň se jedná o vůz, který je obestřen mnoha legendami, mýty i zajímavostmi. Zde je deset z nich.
Schválení šéfem Chrysleru trvalo půl hodinyKdyž přišli v roce 1990 Roy Sjoberg a Robert Lutz za šéfem koncernu Chrysler Anthonym Iacoccou, stačila jen krátká projížďka v prototypu, aby byl velký šéf přesvědčen. Po půlhodinové jízdě se Iacocca podíval na Lutze a prohlásil „A na co ještě čekáte?“
Vývojář Bob Lutz zamítl osmiválecV průběhu vývoje v roce 1989 se Roy Sjoberg chytil nápadu vecpat pod kapotu Viperu celohliníkový osmiválec Hemi. Robert Lutz však tento nápad velmi rázně zamítl, neboť si stál za názorem, že unikátní desetiválec je jedním ze zásadních prvků Viperu.
Nechybělo mnoho, aby byl Viper v roce 1998 z hliníku a karbonuUž v roce 1998, tentokrát pod vedením Johna Fernandeze, koketovalo se s použitím hliníkového rámu a karbonových panelů karoserie. Ve své době by se Viper stal jedním z prvních aut, které by podobnou kombinaci materiálů použily. Výrobní náklady by však byly moc vysoké a Viper by byl příliš drahý.
V plánu byl i automatViper byl sice vždycky k mání výhradně s manuální převodovkou, ale když v roce 2011 vznikala poslední generace, snažil se šéf projektu Ralph Gillies protlačit příplatkovou automatickou převodovku s pádly pod volantem. Kdyby se mu to podařilo, možná by se Viper prodával lépe…
Všechna kupé GTS z roku 1996 jsou modrá, až na třiV roce 1996 opustilo výrobní linku celkem 1160 Viperů v kupé provedení GTS. 1157 z nich bylo modrých s bílými pruhy přes karoserii. Výjimku tvořily pouze tři kusy, nalakované opačně. Bílé vozy s modrými pruhy byly určeny pro tři vrcholné šéfy Chrysleru.
Původní prototyp měl osmiválec z pick-upuAčkoliv se mnoho lidí domnívá, že Viper sdílí svůj desetiválec s užitkovým autem, není tomu tak. Při vývoji byl nicméně opravdu použit motor z pick-upu Dodge Ram. Jednalo se o osmiválec, na jehož architektuře byl následně postaven i desetiválec pro produkční verzi. Ten je ale oproti původnímu motoru z hliníku.
Desetiválec ladilo LamborghiniNa přelomu osmdesátých a devadesátých let bylo italské Lamborghini vlastněno Chryslerem, takže když se ladil motor do Viperu, přidali italští inženýři ruku k dílu. Lamborghini pomohlo doladit některé detaily motoru a první motory do prototypů prý dokonce i vyrobilo.
Viper se málem jmenoval ChallengerBěhem vývoje se rozhodovalo o několika různých názvech. Z možných názvů Asp, Python, Sidewinder a Viper zvolil Bob Lutz právě Vipera, ale marketingový tým chtěl auto pojmenovat Challenger a navázat tak na pony car ze sedmdesátých let. Nakonec si ale Lutz Vipera (tedy česky zmiji) protlačil.
Desetiválec z Viperu posloužil i pro „motorku“Psal se rok 2003, když Dodge na autosalonu v Detroitu ukázal bláznivý koncept Tomahawk s pětisetkoňovým desetiválcem z Viperu. Svalnatý stroj měl sice čtyři kola, ale sedělo se na něm jako na motorce a podobným způsobem se i ovládal. Zůstalo však jen u konceptu.
Viper z Itálie se jmenuje Alfa Romeo TZ3 StradaleJelikož má Viper rámovou konstrukci, lze si na něj "uplácat" karoserii prakticky dle vlastního uvážení. Toho využila karosárna Zagato, která ve spolupráci s Dodgem a Alfou Romeo vytvořila devět vozů Alfa Romeo TZ3 Stradale. Pod elegantní italskou karoserií se proto skrývá technika z Viperu ACR modelového roku 2010.