Vzpomínáte? Aneb čím z NDR jsme jezdili

Vozidla i motocykly vyráběné v někdejší NDR se v hojné míře vyskytovaly a často ještě vyskytují i na tuzemských silnicích. Pojďme se podívat, jaký osud měli další více či méně slavní automobiloví a motocykloví výrobci bývalého východního Německa. Přestože na konci dubna 2011 uplynulo 20 let od ukončení výroby legendárního Trabantu, východní Německo nebylo zdaleka jen symbolem těchto bakelitových vozidel. NDR se pyšnila celou řadou dalších automobilových a motocyklových značek a slavných modelů. Někteří výrobce pak čekal osud Cvikovské automobilky, jiní naopak pokračují dodnes.

Barkas B 1000
Výrobu dodávkových vozů pro potřeby průmyslu, policie a lékařské služby zahájil podnik VEB Barkas-Werke Karl-Marx-Stadt v roce 1961. Praktický vůz poháněný upraveným motorem z wartburgu se vyráběl v několika karosářských variantách, mimo jiné jako mikrobus, valník či skříňový automobil. Východoněmecká obdoba legendárních dodávek T1 od Volkswagenu vyjížděla z továrny v saském Karl-Marx-Stadtu (dnešním Chemnitz) plných třicet let. Do ukončení produkce v roce 1991 bylo vyrobeno 175.740 kusů těchto vozidel.

IFA W50
Legendární a zřejmě nejrozšířenější východoněmecký nákladní vůz, který ještě tu a tam můžeme potkat i na českých silnicích, se začal v braniborském Ludwigsfeldu vyrábět v polovině 60. let. Jeho výrobcem byl kombinát Industrieverbands Fahrzeugbau - z tohoto názvu vychází také zkratka IFA. Nákladní vozidlo IFA výrobce zákazníkům nabízel hned v 60 variantách s klasickou nebo prodlouženou kabinou a širokou paletou nástaveb včetně sklápěčů, tahačů, jeřábů a vojenských nebo hasičských speciálů. Nákladní vůz s nosností pět tun a možností pohonu obou náprav vyvážela NDR do čtyř desítek zemí v Evropě, Africe i Jiřní Americe. Produkce byla zastavena v roce 1990 a do té doby bylo vyrobeno 571.789 kusů. Značku IFA před zánikem nezachránil ani následný pokus o strategickou spolupráci s automobilkou Mercedes při vývoji nového vozu.

Multicar M25
Malá účelová vozítka vyráběla továrna VEB Fahrzeugwerk Waltershausen už od poloviny 50. let. Nejstarší předchůdce - model M21 postrádal kabinu řidiče a byl ovládaný pouze pákami. Další verze M22 a M24 byly typické svou jednomístnou kabinou určenou pouze pro řidiče. Nejznámější, hranatý typ M25 se specifickým tvarem dvoumístné kabiny, který lze ještě dnes poměrně běžně spatřit, začal z výrobního pásu sjíždět ale až koncem sedmé dekády. Nenáročný a všestranný pracant s širokou paletou různých nástaveb se stal exportním šlágrem NDR. Vozidla jsou dodnes pro svoji velikost a mobilitu symbolem například technických služeb zimní i letní údržby, mnoha stavenišť či výrobních areálů firem. Jako jedna z mála východoněmeckým značek přežil Multicar pád komunismu a víceúčelová vozidla vyrábí dodnes. Nejdříve v podobě modelu M26 až po dnešní verze M27, FUMO a Tremo, dodávaného například se sněhovou radlicí.


MZ ETZ
Kdo chtěl v 80. letech v Československu osedlat silnější motocykl, mohl si vybrat některou jawu, "čezetu", nebo sáhnout po východoněmecké značce MZ (Motorradwerke Zschopau). Dvoutaktní motocykly řady ETZ se vyráběly ve verzi MZ 250/251 ETZ, s motorem o objemu 243ccm a výkonem jednadvacet koní. A jako verze MZ 150 ETZ s o rovných 100 ccm nižším objemem motoru. Lahůdkou byl model MZ 500 ETZ osazený čtyřtaktním motorem Rotax. Jako příslušenství k motocyklům bylo možné dokoupit v té době už zřídka vídaný postranní vozík. Po pádu Berlínské zdi se továrna přejmenovala na MuZ. Motocykly, respektive šasi MZ se v současné době účastní Mistrovství světa silničních motocyklů v kategorii Moto2.

Simson S51
V bývalém Československu velmi oblíbené lehké motocykly značky Simson vyráběla od začátku 80. let firma VEB Fahrzeug- und Jagdwaffenwerk „Ernst Thälmann“ z durynského Suhlu. Motocykl byl oblíbenou alternativou lidového Pionýra, zejména jeho verze Mustang. Oproti němu Simson nabízel v té době „nadstandardní“ prvky, jako byla směrová světla nebo otáčkoměr. Kromě běžné silniční varianty bylo možné při troše štěstí sehnat i podpultovou "terénní" verzi enduro. Obě varianty poháněl dvoudobý motor o objemu 50 ccm.

Wartburg 353
Větší z dvojice osobních vozů z východoněmecké produkce se vyráběl od roku 1966 a za čtvrtstoletí se alespoň navenek změnil jen minimálně. Až koncem 80. let se pod jeho kapotou, podobně jako u Trabantu, ocitl i čtyřtaktní motor, ani ten ale po pádu Berlínské zdi nepomohl wartburgům přežít. Výroba wartburgů tak skončila o tři týdny dříve než tomu bylo v případě trabantů - 10. dubna 1991.