Povinnost vybavovat své modely tímto podpůrným systémem mají automobilky již od roku 2011. Během tříletého přechodného období museli výrobci systém zavést do všech svých osobních i užitkových modelů homologovaných po prvním listopadu 2011. Starší vozy mít ESP nemusí.
Systém ESP podporuje řidiče skoro ve všech kritických situacích, k nimž patří hlavně plné a částečné brzdění a smyky vozidla, které systém velmi brzy identifikuje, a včasným cíleným odbrzděním jednotlivých kol je zmírní. ESP však působí jako stabilizátor i při odbrzdění, rozjetí a zrychlení, protože i nadále plní funkci antiblokovacího systému (ABS) a protiskluzové regulace (ASR).
Fyzikální zákony samozřejmě platí stále a ani elektronická stabilizace není všemocná. Jedná se o velmi dobrého pomocníka především pro méně zkušené řidiče, který dokáže pomoci s nápravou některých chyb, kterých se při řízení dopustí. Velmi „přepálený“ nájezd do zatáčky ale systém zachránit nedokáže.U některých aut lze tento bezpečnostní systém dočasně deaktivovat, jeho úplné vypnutí ale až na výjimky není možné.
Systém ESP brzy oslaví už dvacáté narozeniny, v roce 1995 jej totiž poprvé použil Mercedes-Benz v jeho tehdejší nové generaci třídy E. Cena systému však byla velmi vysoká, což bránilo jeho nasazení do levnějších vozů. Když o dva roky později Mercedes-Benz třídy A neprošel tzv. „losím testem“ (prudký úhybný manévr), přesněji řečeno se při něm převrátil na bok, znamenalo to masivní snahu výrobců o snížení nákladů na instalaci tohoto systému a postupně si nacházel cestu i do levnějších modelů prakticky všech výrobců.