Fiaty, které nestárnou

Z dnešního pohledu jsou modely Fiatů 500 a 600 neuvěřitelně malé. Na rozdíl od mnoha svých vrstevníků však i po půl století vypadají pořád moderně.

Když Josef Koudelka tlačí svou pětistovku z garáže, stačí mu k tomu síla jedné ruky. "Je lehoučká," říká předseda táborského Fiat fan klubu. Zatímco současná auta jen málokdy váží méně než jednu tunu, první Fiaty 500 z roku 1957 měly 470 kilo a konečná verze z roku 1975 jen o půl metráku víc. Miniaturní vzduchem chlazený dvouválec nad zadní nápravou by ani víc neutáhl. Nejprve měl výkon pouhých třinácti koní - nakonec to dotáhl až na třiadvacet. Stále dost málo na to, aby stačil současnému provozu. "Fiatům vyhovuje rychlost do osmdesátky a to některé řidiče přivádí k zuřivosti," říká Josef Koudelka. "Jezdit s ním po Česku je jen pro silné nátury."
Větší model 600 na tom není o mnoho lépe. Namísto bublavého dvouválce má pod zadní kapotou vodou chlazený čtyřválec. Podle roku výroby má od 22 do 29 koní.
V kombinaci s titěrnými sedadly, miniaturním zavazadlovým prostorem a spartánskou výbavou se zdá, že tahle auta jsou určena hlavně masochistům. Přesto vedle Volkswagenu brouk a Citroenu "kachna" 2CV patří malé fiaty mezi nejoblíbenější veterány. Může za to jednoduchá konstrukce s nenáročnou údržbou, nestárnoucí design a také fakt, že hodně dnešních čtyřicátníků propadá nostalgickým vzpomínkám na auto, se kterým jezdili v mládí. Dohromady se prodalo přibližně sedm miliónů kusů obou modelů a malé fiátky byly k dostání i u nás. "V mototechně nabízeli základní verzi, zatímco v tuzexu za valuty bylo auto s lepší výbavou. Mělo například lůžkovou úpravu," vzpomíná Josef Koudelka na dobu, kdy motoristé leccos vydrželi.
Díky obrovským výrobním sériím není dodnes problém sehnat prakticky jakýkoliv náhradní díl. "Zatím jsem neměl nejmenší problém," říká majitel šestistovky Pavel Rytíř z Táborska. "Ceny odpovídají dílům na nové modely."
Ještě lépe jsou na tom Fiaty 500, kterým se dodnes věnuje řada tuningových firem. Kdo se nespokojí s podobou, jakou kdysi vymysleli v Turíně, může si pořídit třeba široká kola a nárazníky, "mračítka" na reflektory nebo sportovní volant s anatomickými sedadly.
Typ 600 byl v roce 1955 vůbec prvním fiatem s motorem vzadu. Ostatní automobilky mohly jen závidět, jak se Italům podařilo snížit výrobní náklady - ve své době neexistovalo modernější a zároveň konstrukčně jednodušší auto. Fiat prodal licenci do řady zemí. Šestistovka se vyráběla jako Zastava v Jugoslávii nebo Seat ve Španělsku, až do počátku 80. let se prodávala v Argentině. Úspěch fiatovské koncepce ovlivnil i mladoboleslavskou Škodu - počínaje modelem 1000 MB se motor přestěhoval dozadu a vydržel tam až do roku 1990.
Navzdory tomu, že Fiat 600 byl o něco pohodlnější a rychlejší, většího úspěchu nakonec dosáhl jeho menší sourozenec s číslem 500. Už v 70. letech se stal kultovním autem, zatímco na šestistovku se pomalu zapomínalo. Na tom se dodnes nic nezměnilo - k velké radosti zájemců o většího fiata. Ten se díky tomu dá v současnosti koupit za cenu zhruba o polovinu nižší, než jaká se platí za pětistovku. n

MINI - legenda z doby, kdy začínaly minisukně

Tip pro nákup
Josef Koudelka, předseda Fan klubu Fiat
I když byly Fiaty 500 a 600 v Československu velmi populární, zachovalé kusy jsou dnes prakticky jen v rukou sběratelů. Hlavní zásluhu na tom má špatná antikorozní ochrana - kvůli prosoleným zimním silnicím dokázal rez karosérii narušit už během tří let. Dílo zkázy pak dokonaly neodborné zásahy a majitelé, kteří si svá auta různě "vylepšovali". To se týká zvláště většího typu 600, kde se často objevují jiné motory, například z Fiatu 850. Sehnat exemplář v původním stavu je nadlidský výkon, ale sběratelskou hodnotu mají pochopitelně jen originální auta. Naštěstí je stále z čeho vybírat, chce to ale podstoupit cestu až do Itálie. Hlavně pětistovky jsou tam dodnes k vidění v běžném provozu a jejich technický stav bývá nesrovnatelně lepší.
Itálie je rájem i pro zájemce o náhradní díly. Na místních motoristických burzách je možné levně získat prakticky vše - od přední masky až po zadní světlo. Zaručeně spokojeni budou majitelé pětistovek, shánět díly na Fiat 600 dá přece jen trochu víc práce. Zachovalý Fiat 500 v originálním stavu vyjde v přepočtu zhruba na 100 tisíc korun, šestistovka stojí kolem 50 tisíc.

Důležitá data z historie

1955	První verze Fiatu 600 s čtyřválcovým motorem 633 cm3 a výkonem 22 koní. Vůz s pohotovostní hmotností 585 kg uvezl čtyři cestující (max. 310 kg) a jel maximálně stokilometrovou rychlostí. Současně se představila i šestimístná verze Multipla.
1957	Premiéra pro Fiat 500 se vzduchem chlazeným dvouválcem 479 cm3 a výkonem 13 koní. Dvoumístné auto jelo maximálně 85 km/h.
1958	Představena verze 500 Sport s bočními pruhy na karosérii, větším objemem motoru 499,5 cm3 a výkonem 21,5 koně. Díky tomu stoupla maximální rychlost auta na 105 km/h.
1960	Pětistovka nyní i ve verzi Station Wagon. Motor převzatý z verze 500 Sport, tentokrát s výkonem 17,5 koně. Klasická verze "sedan" dostala k označení 500 písmenko D a stejně výkonný motor jako kombík, se kterým dosáhla rychlosti 95 km/h. Nejdůležitější změna - pětistovce přibyla zadní sedadla. Šestistovka prodělala na podzim tohoto roku facelift (přemístění blinkrů pod hlavní světla) a získala rovněž označení s písmenem D. Kromě konstrukčních úprav podvozku dostal 600 D výrazně objemnější motor - 767 cm3. S ním dosahoval rychlosti až 110 km/h, průměrně spotřeboval 5,8 litru benzínu. Pohotovostní hmotnost šestistovky stoupla na 605 kg, nosnost na 320 kg. Podobnými změnami prošla i verze Multipla.
1964	Fiat 600 D - dveře se nyní otevírají směrem dopředu, klika se přestěhovala od předního sloupku ke středovému. Zmizely kdysi viditelné závěsy dveří.
1965	Malá pětistovka dostala větší výkon (22 koní), ale maximální rychlost zůstala na úrovni 95 km/h. Podobně jako dříve šestistovka získal i model 500 obrácené zavěšení dveří. Vyztužená karosérie byla těžší - prázdný Fiat 500, nově s označením F, vážil 520 kg. Současně klesla nosnost z 320 na 300 kg. V témže roce se představila finální verze Fiatu 600 D - počínaje výrobním číslem 2 035 001 měla šestistovka větší světlomety, redukovaný počet ozdobných lišt, objemnější nádrž a nový typ olejového filtru. Výroba Fiatu 600 D skončila v roce 1969.
1968	Luxusní verze 500 L měla ochranné rámy na předním i zadním nárazníku, radiální pneumatiky a kompletně přepracovaný interiér.
1972	Poslední verze Fiatu 500 nesla označení R a měla motor převzatý z Fiatu 126, který téhož roku přicházel do prodeje. Vzduchem chlazený dvouválec měl objem 594 cm3 a výkon 23 koní. Fiat 500 R jel rychlostí 100 km/h a zůstal ve výrobě až do roku 1975.

Kuriózní verze: Kombík a MPV
Z pohledu bariérových testů vypadá Fiat 600 Multipla velmi nebezpečně - příď vozu začíná jen několik centimetrů za čelním sklem. Jinak lze ale multiplu z roku 1955 bez nadsázky označit za předchůdce dnešních velkoprostorových aut typu MPV. Až do té doby se žádné automobilce nepodařilo směstnat šest cestujících do karosérie dlouhé pouhých 3530 milimetrů. Vpředu byla dvoumístná nedělená lavice, za ní pak dvě řady po dvou samostatných sedadlech, které se daly zapustit do podlahy. Pokud byly obě řady složené, vznikl prostor s objemem 1750 litrů. Multipla používala shodnou techniku se sedanem, přední náprava ale pocházela z Fiatu 1100. Maximální rychlost vozu byla 90 km/h. Kromě šestimístné verze existovalo i provedení s pěti místy (třetí řada sedadel chyběla a druhá byla širší), vzniklo i několik modifikací nákladních aut.
Také Fiat 500 chtěl nabídnout praktickou karosérii. V roce 1960 tak vznikla verze 500 Station Wagon, oproti sedanu delší o 22 centimetrů. Kromě miniaturního kufru vpředu nabízel kombík velkorysý prostor za zadními sedadly. Motor byl umístěn naležato pod podlahou kufru. Otvory pro přívod vzduchu mělo kombi vysoko v horní části zadních sloupků, aby motor nenasával prach zvířený od kol. Přes svou nespornou praktičnost však kombík trpěl mnoha neduhy. Především se vzduchem chlazený motor za teplého počasí přehříval, výrazně horší byl i přístup k dvouválci při opravách a údržbě.