Pondelok 05.01.2009 12:48,
Jako veterán OK
Díky za nostalgický příspěvek. Moje první automobilové vzpomínky sahají do roku 1976, kdy si strejda koupil Š 110 L barvy žlutá sahara (tuším). Další strejda měl klasickou stovku první generace z roku 1970 (barva červená bordó, kliky ještě vyčnívající), s tou jsem ale nikdy nejel, vím jen, že jí dost proklínal, protože se na ní oproti jeho předcházejícímu žigulu sypalo kdeco. No ale s tou prve zmiňovanou Š 110 L z poslední série před ukončením výroby jsem ale jel mnohokrát (a párkrát jí i řídil). Dožila se požehnaných 20 let než skončila ve šrotu (sestřenici se už nechtělo dělat GO motoru ve 120 tkm), a šla do zánovního Escorta). No moje vzpomínky jsou barvité - bylo to pohodlnější a spolehlivější auto než Š 120 L z roku 1980, co měli naši. Pokud si vzpomínám, tak tam strejda měl jednu vážnější vadu, a to špatný termostat, takže jsme jednou cestou z výletu vařili, jinak v poho. Samozřejmě, rezavělo to jak liška, po prvních čtyřech letech byly pryč přední blatníky, jinak každý rok se stříkaly dutiny atd. Stodváca už tolik nerezavěla, když jsem jí jako čtrnáctiletou prodával, tak měla kastli ještě původní, i když nějaké puchýře na blatnících by se našly. Jinak stodváca měla všechny mouchy té doby - špatný rozdělovač (resp. přerušovač, co se jednou za 10 tis. km úplně rozjel - otec už byl schopný to sešterlovat za 520 min. na cestě), špatné těsnění na vodní pumpě, prosakující hadička u palivového čerpadla. Navíc - výrobní vada hlavy, takže to sice nějak jezdilo, ale bylo to líné a zřalo to. Novou hlavu otec koupil až náhodou v Praze v srpnu 1988 (byla taková velká Mototechna na nám. Republiky), takže se ještě proběhl, když policajti rozháněli nějakou demonstraci. Jinak nikde žádné posilovače - takže moc to nebrzdilo, zase měl ale člověk hezké bicáky od volantu...;o). V zimě netopila žádná škodárna, paradoxně se mi zdálo, že lépe topila ta stodesítka. Ještě perlička - manžel od kamarádky měl svého času ve stovce motor z favorita. To bylo docela žihadlo...;o).
reagovať