Volkswagen Beetle Cabriolet 1.4 TSI DSG: Letní hmyz

Otevřené provedení brouka kdysi platilo za nekonvenční volbu pro alternativní jedince. Současný kabriolet naopak vyhoví spíše klidnějším povahám. Přímo na míru je jim šito provedení kombinující čtrnáctistovku s automatem.

První novodobý brouk byl před dvaceti lety průkopníkem trendu retromodelů, ke kterému se později přihlásila auta jako Mini, Citroën DS3 nebo Fiat 500. Pod atraktivní slupkou nabídl německý výrobek konvenční techniku i charakter bližší soudobému golfu než světovému rekordmanu v počtu vyrobených aut - původní brouk mimochodem zmizel z trhů až v roce 2003, kdy definitivně skončila jeho výroba v Mexiku. Od roku 2012 se prodává druhá generace novodobého modelu, a to tradičně jak s dvoudveřovou karoserií kupé, tak jako kabriolet.

Představovat design brouka by bylo nošením vzduchem chlazených motorů do zádě předobrazu současného modelu. Nesmrtelná směsice ladně navazujících oblin vždy jen dvoudveřové karoserie zkrátka nestárne a na zákazníky dodnes působí velmi spolehlivě. Zatímco předchozí New Beetle se na brouka po desénové stránce snažil navázat co možná nejvěrněji, současné provedení pojímá odkaz poněkud více zeširoka. Předně jsou tu po všech stránkách větší rozměry nebo nekulaté tvary předních i zadních světel. Celek pak působí jaksi zavalitě, což je v zásadě i případ testovaného kabrioletu.

Také interiér Beetlu opustil přísně nostalgický styl snažící se maximálně přiblížit pravému brouku a zavelel k větší střízlivosti diktované jak požadavky na komfort a funkčnost, tak maximální koncernovou unifikací dílů. Před sebou proto řidič najde v podstatě konvenční kapličku se všemi běžnými ukazateli namísto tradičního jednoho sdruženého, nad středovým panelem dokonce dlí zcela nepatřičná kaplička s teploměrem oleje či stopkami - u sportovního modelu snad užitečné, tady ale zcela nesmyslné. Nechybí samozřejmě klasický multimediální systém známý z jiných Volkswagenů, což přináší přehlednost i snadné ovládání, výborný je i palubní počítač. Jakous takous známku retronádechu tak nakonec nese jen ozdobný dekor táhnoucí se napříč přístrojovou deskou s tradičním tvarem schránky před spolujezdcem. V případě kabrioletu nelze mít výhrad k pohodlí na předních sedadlech, pokud neměříte přes 180 cm, dá se jezdit i vzadu a dokonce i s nataženou střechou. Její oblouk se totiž klene tak vysoko, že v nadhlavníku nebudou mít problém ani vyložení dlouháni. Samotné stahování střechy se děje pomocí servomotorku, přičemž po celou dobu dvanáctivteřinového procesu musíte držet příslušné tlačítko a vyčkat pípnutí. Manipulace je však možná až do padesátikilometrové rychlosti a nepřijdete dokonce ani o místo v kufru, neboť střecha má svůj vlastní stálý prostor za sedadly. 225 litrů objemu není mnoho, ale takový MINI na tom je ještě hůř.

(+) kvalitní zpracování a materiály
(+) stahování střechy i při vyšší rychlosti

(-) méně místa vzadu

Nabídka pohonných jednotek pro kabriolet v současné době zahrnuje tři přeplňované benzinové motory TSI, z nichž základní jednadvojka je přece jen méně vitální a dvousetkoňový dvoulitr zase poněkud zbytečný. Ano, hádáte správně, zase to vyhrál zlatý střed. Jezdili jsme stopadesátikoňovou čtrnáctistovkou v kombinaci se sedmistupňovým DSG, a byli velmi mile překvapeni. Dříve kritizovaný motor zde funguje geniálně, když zcela nenásilným způsobem zabírá pružně odspodu a pokud nenaznačíte úmysl spěchat, nechá vás pohodově cruisovat krajinou. Dvouspojková převodovka DSG samozřejmě občas klasicky trochu zmatkuje a řazení zpátečky jí trvá světelné roky, na pohodovém sladění s tak akorát výkonným motorem to však nic nemění. Sedm stupňů se navíc stará o ideální vytěžení přiměřeného výkonového potenciálu i rozumnou spotřebu, kterou se při běžném tempu silničního provozu dařilo držet těsně nad sedm litrů. Pokud však přidržíte plyn u podlahy, není problém držet na dálnici dvoustovku.

(+) ideální sladění motoru a převodovky
(+) rozumná spotřeba

(-) občas pomalá převodovka

Čtyřmístný kabriolet zpravidla nebývá volbou sportovních fajnšmekrů a jízda s otevřeným broukem tuto zákonitost potvrzuje. Odtažité řízení postrádá cit i razanci a 115 kilogramů navíc oproti kupé je v zatáčkách zkrátka znát. Ne, že by brouk nerad zatáčel, potěšení to však jemu ani posádce rozhodně nečiní. Na druhou stranu se mi nezdálo, že by se letní karoserie nějak zvlášť kroutila, podvozek se střízlivými sedmnáctipalcovými koly navíc příjemně tlumí nerovnosti. Příjemně překvapil akustický i tepelný komfort při zavřené střeše, který nebývá silnou stránkou podobných modelů. Střecha dostala tři vrstvy, přičemž ta prostřední slouží jako zvuková izolace. Volkswagen slibuje akustický komfort na úrovni kupé a není důvod toto tvrzení rozporovat.

(+) dobré tlumení nerovností
(+) kvalitní odhlučnění

(-) nepříliš zábavné jízdní vlastnosti

Na novodobého brouka jsem se vždycky díval tak trochu skrz prsty, neboť se mi zdálo, že příbuznost se svým legendárním předkem vždy jen hodně povrchně předstíral a ve skutečnosti nabízel velkosériovou konvenční techniku bez špetky ducha. Čtyřmístné cabrio mi ale trochu poopravilo měřítka, na letní výlety nebo jen obyčejné jezdění každý den do práce je totiž takřka ideální a ještě se za vámi každý rád ohlédne. Jen si nesmíte myslet, že to co řídíte, má něco společného s broukem.