Renault Wind v redakčním testu

Svět se asi zbláznil. A já taky. Tolik chvály na francouzská auta. Už slyším, jak mne budete v diskuzích plísnit. Jenže já si prostě nemůžu pomoct. Renault Wind za pochvalu stojí. Proč? Protože to je auto pro radost a já z něj radost měl.

Větrná smršť
Renault Wind je vlastně přestavěné Twingo. Designeři přemýšleli, jak upravit miniauto na kabriolet a přišli na skvělou věc. Postavili novou karoserii, která je jednoduchá, vtipná, vzdušná, mohutná i elegantní. Prostě z každé strany jiná. Tak třeba ten předek. Ten je postavený v duchu renaultíků – v rychlém a svižném tempu se zde střídají vstupy vzduchu, světla, křivky a přímky. A když budete autu hledět dlouho do očí, řeknete, že je má jako rodiče – jako Twingo. Jasně. Vždyť z něj vychází, tak proč ne.
Boční pohled moc nepřesvědčí. Vysoký ponton ještě nakyne oblouky za zadními sedadly, které plynule přechází v záď. Miniaturní kolečka se ve všem tom plechu ztrácejí a chtělo by to alespoň nějakou tu linku, která by rozbila mohutnou plochu.
Zadní partie pak zase moje srdce zahřály. Auto je sice vzadu vysunuté hodně vysoko, ale aspoň si při parkování nezničíte nárazník, když ten přední je dost nízko. Nad falešným difuzorem je dvojice světel, které spojuje nejen víko kufru, ale i pevné křídlo. Jednoduchý a sympatický prvek, který se bohužel v poslední době z automobilů vytratil.

+ Příjemný zevnějšek zpředu a zezadu
+ Kompaktní rozměry
- Zboku příliš „tlusté“ auto

Fofrem dolů
Ale pojďme se podívat na auto shora. Konkrétně od střechy. Ta je totiž pevná skládací. Wind by se tak mohl směle zařadit po bok třeba Peugeotu 207 CC. Jenže je ještě menší a především na něj Peugeot nemá. Určitě ne v té rychlosti, s jakou shodí střechu dolů. Wind totiž přinesl revoluční myšlenku – jednoduchost. Proč vymýšlet nějaké šílené kulisové mechanismy, když stejně tak dobře se může horní díl střechy elektricky překlopit a schovat do víka zavazadelníku. A to jen za pouhých dvanáct sekund! Z auta tak nevznikne kabriolet, jak se Renault v cenících a tiskových zprávách chlubí, ale pravověrná targa. Pevný oblouk za sedadly s okénkem zajistí větší pohodlí před větrem a tuhou karoserii. Mně to vyhovovalo. Moc. Nemám rád ty auta, kde nikdy nevíte, kde vám zrovna stojí zadní kolo, protože přední a zadní náprava se vůči sobě kroutí jak guma od trenek. Wind je pevný... ale to je jiná kapitola, které se budu věnovat až dál.
Velkou výhodou systému střechy je velký zavazadelník, který má stále ten samý objem. Nijak jej sundaná střecha neomezí. A 270 litrů je na tak miniaturní autíčko fantastická hodnota a závidí jí i leckterá větší auta.

+ Jednoduchý a rychlý systém sklápění střechy
- Ne každému vyhovuje karoserie targa

Jsem velký
Na výšku mám 190 cm, což znamená, že ne všechna auta jsou pro mne vhodná. Především kabriolety, sporťáky nebo ta s velkým střešním oknem mému temeni uštědřují velké rány. Tak jsme se bál i windu. Jenže když jsem do něj usedl a střecha byla zavřená, zjistil jsem, že se sem vejdu. Ve všech směrech. Sedadlo jsem si srovnal přesně na své dlouhé nohy, hlava se stropu dotkla jen na hodně hrubě přejetém příčném prahu a ramenem jsem do středového sloupku nestrkal. Dva lidé se tu tedy vejdou pohodlně a nemusí se omezovat. Pravda, odkládací místo druhé řady sedadel chybí, ale v přepážce je velká odkládací otevřená (bohužel ne zamykací) schránka, kam se mi vešel i velký foťák.
Výraznou slabinou však je čelní sklo. To je velmi nízko a při zavřené střeše se z auta rázem stal tank. Byl z něj podobný výhled a sledovat semafory bylo prakticky nemožné. Odstup od nich tak musí být značný, aby řidič viděl alespoň zelenou.
Přístrojovka je vcelku standardní. Jen ovládání oken sdružené s ovládáním střechy před řadicí pákou dost vadí. Cestující na něj totiž špatně dosáhnou a je na dost neintuitivním místě.

+ Prostorný interiér
- Málo odkládacích ploch
- Špatný výhled

Pohled pod sukně
Podívejme se spolu, na jakém základu autíčko stojí. Jak jsem řekl, jde o Twingo. Jenže v　provedení RS, tedy pořádně sportovní verzi. Lámete se v　pase smíchy? Tak se schválně podívejte na nějaké testy tohoto sprintera muších vah. Nemá sice svaly jak Porsche, nezačíná každé sešlápnutí plynu ryčným zaržáním mustanga do výfuku, ale je to miniaturní šílenec. Do zatáček se vrhá po hlavě, ale z　nich vyjede po kolech – někdy pevně přilepenými, jindy v　kontrolovaném smyku. Tvrdý podvozek perfektně zatluče všechny nedostatky v　umění řidičově a i ten největší neumětel za volantem se rázem cítí jako McRae.
A tohle je nainstalováno i u windu. O sto kilo těžší karoserie dokonce autu pomohla k　uklidnění. Už tolik neskáče, nejančí na výmolech a v　zatáčkách lépe sedí. Wind má najednou příjemnější charakter pro každodenní cestování.

+ Výborný podvozek s　tvrdší charakteristikou
+ Vylepšené řízení
- Stále nedokonalé řazení s　nepřesnou kulisou

Šestnáctka nebo dvanáctka?
Co máte raději? Dospělejší šestnáctky nebo rozskotačené dvanáctky? Samozřejmě mluvím o motorech a jejich objemech. Renault totiž nabízí pro wind pouze dvě motorizace. Přeplňovaná dvanáctistovka má výkon 74 kW a atmosférická šestnáctistovka 98 kW. Ta je také z　modelu RS. A právě jí jsme měli pod přední kapotou i my.
A auto jí rozumělo, ona rozuměla autu. Motor přesně ví, jak se chovat k　takové náloži zážitků. Je příjemně kultivovaný a jede plynule, bez prostojů, dechových zkoušek nějakého turbodmychadla. Po čtyřech tisících má najednou velkou sílu, zátah… Když dupnete na plynový pedál, rozeřve se na celé kolo (bohužel chybí výraznější zvuk od výfuku) a vyrazí vpřed. Najednou máte pocit, jako by motor auto táhl jako čtyřspřeží sáně. Agregát se prostřednictvím předních kol zahryzne do silnice a silně táhne až někam ke stovce. Tam lehce povolí, ale stále je cítit. Kolem 140 km/h zase lehoulince ubude síla, ale poznají to jen ti, kteří to skutečně hledají. A konec je někde nad 200 km/h, ale to já nezkoušel.
A spotřeba? Pravda, já se na průměrnou tabulkovou sedmičku litrů na 100 km ani nepodíval. Ale bylo to asi proto, že krásné počasí a rychle sundaná střecha ve mně vzbuzovala touhu jet neustále rychle vpřed za nějakými zážitky. Takže jsem auto vůbec nešetřil.

+ Dobře naladěný výkonný motor
- Horší zvuk od výfuku

Levné-drahé
Dnes je tohle autíčko nabízeno za cenu 399　900 korun. Jenže to musí být vybaveno menším motorem. Naše šestnáctka stojí 449　900 korun. A to je už opravdu hodně. Víc než hodně. To už spousta lidí nepřekousne. Jenže v　téhle kategorii miniaturních autíček takový nával není. Najdeme tu třeba Fiat 500C, který je ještě dražší a není to tak zcela kabriolet. A co dál? Tak maximálně Smart, ale to je už úplně jiná kategorie. Takže vlastně tohle auto bez konkurence. Tou nejbližší je třeba Peugeot 207 CC. Ten je sice větší, „čtyřmístný“ a za půl milionu. Jenže tolik zábavy nenabídne.