Kompaktní modely od Forda po dlouhá léta oscilují na předních příčkách žebříčků prodejnosti, když mimo jiných pozitiv bodují především nadstandardními jízdními vlastnostmi při dobré užitné hodnotě. Přesto nelze pominout, že přijetí poslední generace focusu odbornou i laickou veřejností zaostalo za nadšenými ovacemi, kterých se dostalo vydáním předchozím. Není to ani tolik tím, že by "trojka" byla horší než ostatní, spíš už není o tolik lepší a zákazníci to dobře vědí. Vyzkoušeli jsme ostře sledované kombi v oblíbené kombinaci s litrovým EcoBoostem.
Podobně jako fiesta je i focus ztělesněním „kinetického“ designového jazyka. Čelní část kombíka je shodná s provedením hatchback a zahrnuje tak nárazník s naznačeným předním spoilerem a vertikálně dvojitě děleným otvorem chladiče. V kombinaci s lehce vystupujícími blatníky tyto prvky působí docela sportovně. Trochu nepatřičně vyhlíží jen široká mezera mezi kapotou a nárazníkem. Druhá polovina vozu se naopak nijak zvlášť nežinýruje se svým praktickým zaměřením a přes jistou snahu o dynamický efekt vykazuje všechny znaky typické pro prostorné kombi. Přímo zezadu přitom vyhlíží rodinné provedení focusu o fous elegantněji než kontroverzně přijatý hatchback.
V podobném duchu jako zevnějšek se odvíjí i design interiéru, což z mého pohledu není úplně dobře. Zcela opuštěny byly konzervativní proporce předchůdce a více než u fiesty má posádka co do činění s divokou směsicí křivek, hran a zlomů. Nejméně radosti činí přebujelé "tlačítkoviště" na středovém panelu, které graduje s dražšími stupni výbavy – to naštěstí nebyl náš případ. Tleskám naopak klasické ruční brzdě, stejně jako ideálně umístěné řadicí páce. Přístroje v kapličce zaujmou především bleděmodrou barvou ručiček, stejně jsou podbarveny i všechny displeje. Silnou stránkou focusu je snadné nalezení správné polohy za volantem. Sedadla výbavy Trend sice neoplývají zřetelným tvarováním bočnic, jinak jsou ale pohodlná a to řidičovo lze seřídit níž než dříve. Poměrně zásadní negativum naproti tomu spatřuji v útlaku řidičova (i spolujezdcova) vnitřního kolene od tvrdého středového panelu. A co vzadu? Tady focus nevyčnívá z řady ostatních středně velkých rodinných vozů. Místa na hlavu je dostatek, s místem pro nohy už je to trochu slabší. Sám za sebe jsem si sice sedl, ale kolena jsem měl lehce vychýlená do stran, což by vadilo třetímu cestujícímu. Zavazadlový prostor poskytuje objem 476 l (VW Golf Variant 505 l, Hyundai i30 kombi 528l), po sklopení dělených sedadel pak 1 502 l s rovnou ložnou plochou.
(+) chrániče dveří
(+) pohodlná sedadla
(-) spíše podprůměrný zavazadlový prostor
(-) opírání kolena o středovou konzolu
Motorové prostory vozů s modrým oválem už zcela ovládla doba „ecoboostová“, takže i my jsme konečně měli to štěstí strávit pár dní s litrovým benzínovým tříválcem, svého času též motorem roku. Myslím, že základní marketingový kámen úspěchu se konstruktérům podařilo položit s takřka dokonalým odhlučněním agregátu. Nevím jak u vás, ale u mě to je právě nechutný rachot vytočeného tříválce, který by mě primárně odradil od koupě vozu s takovou motorizací bez ohledu na ostatní parametry. Malý motůrek je prostý vibrací a to, že jde o tříválec, rozeznáte pouze v některých specifických otáčkových výsečích. Faktem je, že „foukaný“ litr vládne velmi solidními parametry, když ze svého objemu dává pěkných velmi 125 koní a 170 Nm je k dispozici mezi 1 300 a 4 500 otáčkami. Praxe je taková, že tichý služebník solidně zatahuje už od nízkých otáček (zejména s prázdným autem) a je schopen i takových jevů, jako je pocítitelné pružné zrychlování na dálnici na pátý stupeň. Hladce řaditelná převodovka "nakládá" motoru pěkně těžké převody, hezky naladěná je však spojka. Stěžejním parametrem je v případě low-costové motorizace pochopitelně spotřeba a ta umí u malého EcoBoostu oscilovat v různých hladinách. Nejčastěji jsem při svižném stylu propálil okolo 7,8 litru na sto (s vypnutým start-stopem a v náročném provozu), nedá ale moc námahy jezdit při dodržování rychlostních limitů, nevytáčení motoru a troše předvídavosti i o dva litry úsporněji. Kde naopak spotřeba rychle graduje k dvouciferným hodnotám, je dálniční provoz nezákonným tempem.
(+) velmi dobré utlumení
(+) pružnost od nízkých otáček
(-) vrtkavá spotřeba
Omílání frází o příjemně naladěných podvozcích Fordů by bylo nošením karbonu do výfuku vozu Trabant a nadále, byť s menší pompou, to platí i u praktického provedení focusu. Nejvýraznějším rysem jeho jízdních vlastností je ideální vyváženost mezi chováním při ostré jízdě po hladké silnici a pohodlným vymetáním výmolů českých vozovek. Osvědčená kombinace zavěšení typu McPherson vpředu a víceprvkového řešení zadní nápravy se stará o sebejistotu focusu za všech okolností. Podvozek v zatáčkách nerozhodí jen tak nějaký nenadálý hrbol, vzorná je ale především ochota, s jakou se předek s lehkým tříválcem do zákrut vrhá. Zdatně mu v tom pomáhá na poměry dnešních běžných aut celkem komunikativní řízení, a to navzdory faktu, že focus dostal podobně jako většina konkurentů proklínaný elektrický posilovač s progresivním účinkem. Také boční náklony jsou minimální a karoserie je i v případě kombi evidentně celkem tuhá. Na dálnici je potěšující dobré odhlučnění kabiny.
(+) komunikativní řízení
(+) vyváženost podvozku
(+) dobré odhlučnění
Litrový šikula pod přední kapotou je dostatečně schopnou variantou pro rodinné provedení focusu, se kterým umí slušně zahýbat hlavně v nenaloženém stavu, kdy si zachovává i příjemnou spotřebu. Kombík potěší nadprůměrnými jízdními vlastnostmi i rozumnou cenou, méně už (ve světle konkurence) menším zavazadelníkem.