Fiat Fiorino 1.3 JTD: Úsporný služebník

#foto18258Jméno Fiorino není ve světě minidodávek žádným nováčkem. První vozy s tímto označením postavené na bázi besteselleru Fiat 127 opustili brány mateřského závodu už v roce 1977 a masového rozšíření dosáhla i následující generace vystavená na základech neméně úspěšného Una. Na výrobě lehkých užitkových aut Fiat, jak známo, už bratru nějakých 25 let úzce spolupracuje s koncernem PSA. Od oblíbeného triumvirátu Ducato/Boxer/Jumper se nabídka unifikovala směrem dolů k řadě ve složení Scudo/Partner/Expert a nyní došlo i na nákladní trpaslíky. Fiorino je tedy pokrevním bratrem francouzské dvojice Peugeot Bipper a Citroen Nemo, přičemž všichni tři sourozenci s plechovou boudičkou na hřbetě vyjíždí ze stejné továrny v Turecku. Zatímco základní zážehovou jedna čtyřku mají všechny značky shodnou, u dieselu vsadil Fiat na motor z vlastního chovu. Jak jezdí třináctistovka Multijet jsme zkoušeli v kombinaci s poloosobní variantou Combi.

Vzhled: praktická elegance#foto18259I když už se od dob Škody 1203 na trhu s užitkovými auty lecos změnilo, stále se nedá říct, že by dodávky prodával nejvýznamnější měrou jejich vzhled. U Fiorina tomu samozřejmě nebude jinak, faktem ale je, že náš svítivě zelený drobeček budil v ulicích neobvyklý rozruch. Fiorino se koncekonců aktuálně pyšní titulem „Van of the year 2009“. Podobně jako Ducato má i jeho nejmladší sourozenec typický „předkus“ představovaný výrazně předsunutým nárazníkem – řešení toť velmi praktické i elegantní. Na nárazník pak navazuje stříbrný plastový pás, který spojuje vyvýšené hlavní světlomety. Na obou stranách osobní verze Combi nechyběli „šoupačky“ pro přístup k zadním sedadlům, které se v praxi ukázali jako navýsost praktické. Zadní partie je oproti předku velmi střídmá, kladné hodnocení zasluhují asymtricky dělené dveře s úhlem otevření o 180 stupňů do boku.

Interiér: tvrdý, ale hezký#foto18260Vnitřek Fiorina je ryze užitkový i tak ale nepostrádá jistý šmrnc. Vysoká vzdušná kabina spolu s nízkou hranou oken člověku po usednutí nutkavě podsouvá pocit, že sedí v mnohem větší dodávce. Tahle zvláštní optika chce trochu zvyku, přehled o dění v okolí máte každopádně i díky velkým vnějším zrcátkům velkolepý. Přístrojová deska je bytelná i pohledná zároveň, tvrdé plasty v tomto případě vůbec nejsou na škodu podobně jako oplechování (v barvě karoserie) spodní linie oken. Přední sedadla byla zřejmě vyprojektována pro pozadí rychlých a hlavně štíhlých italských poslíčků. Přeloženo do češtiny mají velmi dobré boční vedení, sedák je ale pro pozadí typického Slovana příliš úzký. Naše Combi disponovalo výbavou Elegant, která je tou lepší ze dvou nabízených. V praxi to znamenalo řadu prvků snažících se „užitkáč“ přiblížit zdání běžného osobního auta. Nechyběla tak příkladmo manuální klimatizace, elektrické ovládání předních oken, palubní počítač se základními funkcemi, slušné rádio s ovládáním na volantu nebo funkční loketní opěrka vpředu uprostřed. Vcelku přehledné informace na centrálním displeji počítače se přepínají na pravé páčce, nastavování v menu však musíte podobně jako u Punta řešit prostřednictvím skupiny tlačítek vlevo od volantu zcela mimo zorné pole. Příliš se také nepovedlo umístění vnitřní kliky v předních dveří, o kterou řidič co chvíli zarazí kolenem a průběžně tak zamyká nebo odemyká vůz. V druhé řadě najdete klasickou trojmístnou lavici s hodně kolmým úhlem sklonu opěradla. Díky bočním posuvným dveřím je sem výborný přístup, pozor si ale při nastupování musíte dát na hlavu. Místa před koleny není přehršel, není ho ale méně než třeba v Octavii. Zadní část si kromě tuhé pryčny k sezení na žádný osobák nehraje a prostor za ní je vyjma bakelitového krytu podlahy kompletně oplechován. Do nákladního prostoru o základním obejmu 1,5 m3 je asymetricky otevíranými dveřmi samozřejmě výborný přístup a na dně nechybí oka pro uchycení neposedného zboží. Snadným sklopením zadních sedadel je možné docílit až 2,5 m3 objemu. Nosnost 440 kg se mi jevila jako přiměřená účelu zelené škatulky.

(+) výborný výhled dopředu a do stran(+) robustní a pohledná přístrojová deska(+) boční šoupací dveře vzadu(-) méně pohodlná sedadla

Motor: polský samochod#foto18261Ano, čtete správně. Motor, který dřímal pod kapotou minidodávky je produktem tradiční polské bašty italského koncernu a je dodáván výhradně do vozů Fiat, narozdíl od dříve testované jedna čtyřky, která pochází od PSA. Moderní přeplňovaný agregát Multi Jet s objemem 1,3 litru poskytuje přiměřený výkon 75 koňských sil (55 kW pri 4000 ot./min.) a točivý moment 190 Nm (pri 1750 ot./min.), který pro potřeby tohoto vozidla v městském, ale i mimoměstském provozu bohatě postačuje. Motor je na svůj objem příjemně kultivovaný a do interiéru se nepřenášejí takřka žádné vibrace, ani nadměrný hluk. Jak tomu tak u dnešních turbodieselů s objemem menším 1,6 litru zpravidla bývá, byla i zkoušená třináctistovka „obdařena“ jistou porcí turboefektu. Od nejnižších otáček je motor dosti lenivý a prvních pár set metrů po ranním studeném startu měl vždy dokonce velké obtíže dotlačit střelku otáčkoměru k dvoutisícové hranici. Ke cti mu nicméně slouží fakt, že narozdíl od některých mnohem objemnějších common-railů polský nezmar hned tak nezadusíte.Letargický projev se jako mávnutím kouzelného proutku diametrálně změní po překročení 1.800 otáček. Motůrek je náhle plný života a s chutí energicky akceleruje až do 4.000 otáček. Poté už vcelku logicky přichází výkonové koma. Jedna trojka samozřejmě není žádným trhačem dlažebních kostek, při udržování otáček v patřičném rozmezí je ale dynamika jízdy více než slušná. K tomu velkou měrou přispívá takřka ideálně odstupňovaná pětistupňová manuální převodovka. Řazení sice bylo nad poměry přesné, šaltpáka ale při zasouvání některých rychlostí kladla citelný odpor. Fiorino s mrštným motorem 1.3 MultiJet je jako stvořené do hustého městského provozu a nečekaně dravou jízdu si užijete i na venkovských silnicích. Jízda a po komunikacích vyžadující větší výkon motoru už pochopitelně tolik uspokojení nepřináší. Bravurní disciplínou naší zelenkavé Fiatky byla bezesporu spotřeba. Vůz „žral“ tak málo, až jsem si kolikrát říkal, jestli nemám porouchaný palivoměr. Ať jsem ve městě plynový pedál týral sebevíc, počítač nikdy nevykázal více než 6,1 litru v průměru. Na venkově byla situace pochopitelně ještě o hodně lepší a motor si zpravidla nevzal více než čtyři litry. Absolutního rekordu jsem docílil při dlouhodobé jízdě na pětku stokilometrovou rychlostí – za více než 3,8 litru to nebylo, což je fantastické číslo. Při jízdě vyšší rychlostí po dálnici si svoji daň už vyžádala méně aerodynamicky nadaná karoserie, takže průměr ve 130 km/h rázem vyskočil na 6,4 litru. Celkový průměr 4,7 litru je každopádně výborná hodnota a na jednu plnou nádrž potom není problém překonat bájnou metu 1000 km.

(+) výtečná spotřeba nafty(+) kultivovaný chod(+) velmi dobrá dynamika ve středních otáčkách(-) letargický projev do 1.800 otáček

Jízda: hopsa hejsa do Brandejsa#foto18262Hlavním determinantem chování na silnici bývá u užitkových aut skutečnost, zda jedete s nákladem nebo bez něj. V trochu umírněnějším vydání to platí i pro Fiorino. Zatímco s rostoucím zátížením se posádce dostává komfortu takřka rovnocenného s běžným osobním autem, s prázdným nákladním prostorem se zelený krabicoid s rozvorem 2513 mm choval jako neposedný kamzík. Všechno však bylo v rámci dobrých mravů a jistota řízení nebyla nikdy výrazněji ohrožena. Přivyknout bylo zapotřebí jen větším náklonů daným vysokým těžištěm. Fiorino je svými rozměry sice jako stvořené do krkolomných zákoutí velkých měst, překvapivě dobrou směrovou stabilitu ale vykazovalo i v prázdném stavu při rychlé jízdě po dálnici. K dobrému pocitu z řízení přispívalo i přiměřeně tuhé řízení s příjemně krátkým převodem, také dostatečně dimenzované brzdy byly bez připomínek.

(+) dobrá směrová stabilita i bez zatížení(+) strmé nepřeposilované řízení(-) snížený komfort s nezatíženým vozem

Závěr: užitkový podvozek velí k pracovnímu využití#foto18263Malé Fiorino úspěšně navazuje na dlouhou tradici šikovných nákladních vozíků značky Fiat. Je ideálním společníkem drobných živnostníků v nelehké městské službě, s gracií se ale umí chopit i delších přepravních úkolů. Přestože bylo provedení Combi vybaveno druhou řadou sedadel, jeho charakter zůstává hlavně užitkový, což i přes některé komfortní doplňky dokumentuje stvrzuje spartánské provedení kabiny. Zájemci o rodinného Fiata stejné velikosti ale nemusí plakat neboť na trhu je i cíleně rodinné provedení Fiorino Qubo s prosklením celého ložného prostoru. Velikou pochvalu zasluhovala vznětová třináctistovka, která je při nadprůměrné dynamice také mimořádně úsporná. Pozitivem je jistě skvělá cena, která u testovaného kousku startovala v době testu na 264.880,- Kč!