Úvod
S rostoucí rodinou se člověku může stát, že už standardní pětimístný vůz nestačí. Citroën na takové případy myslí, a tak vytvořil model Grand C4 Picasso. Od menšího Picassa se liší jak vzhledově, tak především počtem sedmi sedadel. Současným automobilovým trendem je zároveň nízká spotřeba a ekologický provoz. Tomuto vlivu se nevyhnula ani kategorie MPV a tak jsem měl možnost otestovat největší Picasso v "zeleném" provedení e-HDi. Podívejme se tedy, jak si Citroën s ekologickým MPV poradil.
Karoserie: rozměrný elegán
Grand C4 Picasso je větší bratříček modelu C4 Picasso. Na délku Grand C4 narostla o 117 mm a díky pozměněným proporcím působí trochu „dodávkovatěji“ než obyčejné Picasso. Může za to především kolmější záď a jednodušší spodní linie bočních oken. Přední část vozu se od menšího Picassa příliš neliší. Nalezneme zde tedy dva rozměrné světlomety, které spojuje dvojice chromovaných lišt vytvářejících uprostřed znak Citroënu. Otvor sání chladiče je lichoběžníkového tvaru a je asymetricky rozdělen na dvě části. Na přídi mě zaujala značná délka převisu, která leccos vypovídá o umístění motoru. Zbytek vozu se oproti menšímu modelu dočkal výraznějších změn. Vzhledem k prodloužení vozu má Grand Picasso méně zakulacenou střechu a také stoupající linii hrany dveří. Rozvor vozu zůstal nezměněn a veškerého nárůstu tak bylo dosaženo prodloužením zadního převisu. V zájmu vytvoření místa na hlavu cestujících v třetí řadě sedadel je pak záď o poznání kolmější. Upravena jsou na ní zadní světla, která jsou orientovaná vertikálně. Ve výsledku tak Grand Picasso zezadu připomíná dosluhující model C8. Námi testovaný vůz byl lakovaný hnědou barvou Hickory (příplatek 14000,- Kč) a byl vybaven 17“ koly z lehkých slitin (Paket sport za 20000,- Kč).
+ elegantní vzhled
- méně originální než C4 Picasso
Interiér: variabilní a pohodlný
Jak se na správné MPV sluší a patří, nabízí Grand Picasso spoustu místa. Napříč rozměrnou palubní deskou se rozprostírá dekor z kvalitnějšího plastu, v našem případě ve světle krémovém provedení. Kaplička s přístrojovou deskou se typicky Citroënovsky nachází ve středu palubní desky. I když jsou údaje na ní zobrazované dostatečně velikými číslovkami, po dobu testování mi umístění spíše vadilo. Výhodou centrálního umístění ovšem je, že se na stranách kapličky vytvořily prostory pro rozměrné schránky. Celá vrchní část palubní desky je bohužel z toho nejtvrdšího plastu a tak je asi jen otázkou času, kdy začnou schránky nepříjemně rezonovat. Před ukazateli je také umístěno ovládání elektronické ruční brzdy. Pod přístrojovou kapličkou pak nalezneme výdechy klimatizace a rádio ve skryté schránce. Marně jsem hledal na středu ovládání klimatizace, to se totiž nachází netypicky nalevo od volantu. Klimatizace byla v našem případě manuální dvouzónová a vzhledem k velikosti vozu jí trvalo docela dlouho interiér vytopit. Příjemným prvkem je panoramatické čelní sklo, které interiér znatelně prosvětluje. V případě ostrého slunce lze pak horní část skla zakrýt vysunutím stropních panelů na místě řidiče i spolujezdce. Po usednutí na sedadlo řidiče jsem se cítil jako v kosmické lodi. Kolem volantu se totiž nachází nezvykle mnoho ovladačů. Může za to především provedení vozu s pilotovanou převodovkou, které k volantu přidalo „pádla“ na řazení a navíc ještě páku voliče převodovky na horní části sloupku řízení. Aby toho nebylo málo, tak je střed dvouramenného volantu pevný a nachází se na něm spousta ovladačů. V praxi se ale ukázalo být umístění ovládacích prvků funkční. Volant je podélně i výškově nastavitelný a tak mi nečinilo potíže si za ním najít vhodnou pozici. Výtku bych měl jen k použití chromovaného dekoru na ramenech volantu. Ten sice působí efektně, ale zůstávají na něm otisky prstů a časem bych se bál o jeho ohmatání. Umístění voliče převodovky k volantu vytvořilo značný prostor mezi sedadly. Tam se ve spodní části palubní desky nachází praktická klimatizovaná schránka. Sedadla jsou typicky francouzsky měkká a příjemně do nich zapadnete. Bočnice sedáku sice vypadají anatomicky, ale vzhledem k použitému materiálu vás nijak nepodrží. Na delší cestování budou ovšem ideální. Druhá řada sedadel nabízí tři plnohodnotná místa. Jednotlivá sedadla jsou podélně posuvná, což ovšem slouží spíše k uvolnění místa v zavazadlovém prostoru. Při nastavení co nejvíc dozadu je místo na nohy dostačující i pro vyššího člověka, stejně tak jako místo na hlavu. Dlouhé cesty pasažérům zpříjemní praktické plastové odkládací stolky na zadní části předních sedadel. Nepotěšily mě na nich bohužel ostré hrany některých plastových dílů. Třetí řada pak sestává ze dvou sedadel výklopných z podlahy kufru. Mechanizmus vyklápění je jednoduchý a není k němu zapotřebí složité manipulace. Cestující v třetí řadě nebudou mít mnoho místa na nohy a vzhledem k výztuze střechy ani na hlavu. V praxi se tedy hodí spíše pro dětské pasažéry. Při převážení větších nákladů je variabilita sedadel výhodou. Pokud v Grand Picassu cestuje všech 7 cestujících, zavazadlový prostor nabídne skromných 208 l. Při dvou plnohodnotných řadách objem naroste na 576 l (Renault Grand Scenic 752 l, Volkswagen Touran 695 l), při posunutí druhé řady sedadel maximálně dopředu dokonce na 672 l. Po sklopení všech zadních sedadel pak lze využít královských 1951 l (Ford Galaxy 2325 l, Renault Grand Scenic 2063 l, Volkswagen Touran 1913 l) se zcela rovnou podlahou. Přístup do zavazadlového prostoru je ideální, nakládací hrana je totiž v rovině s podlahou a víko je dostatečně rozměrné. I tak jsem tady ale našel nějaké chybky. Mechanizmus zámku zadního víka se spouští zmáčknutím směrem od sebe namísto intuitivního směru k sobě a celé víko kufru je znatelně těžké.
+ variabilita uspořádání
+ prostor pro cestující
+ pohodlná sedadla
- levné materiály
Motor: kultivovaný s línou převodovkou
Citroën se snaží zapadnout do trendu ekologických úsporných vozů a tak se pod kapotou našeho Grand Picassa nacházela přeplňovaná vznětová šestnáctistovka e-HDi. Ta nabízí nejvyšší výkon 82 kW (112 koní) při 3600 otáčkách a točivý moment 270 Nm při 1750 ot. / min., což není na vůz těchto rozměrů příliš. Motor je v zájmu snížení spotřeby vybaven systémem start-stop. Při jakémkoliv zastavení se tedy automaticky zhasne a po sešlápnutí plynového pedálu opětovně nastartuje. V praxi jsem si přítomnosti systému téměř nevšiml. Startování totiž probíhá okamžitě a nikdy jsem tak na motor nemusel čekat. Zároveň se Citroënu podařilo agregát vyladit tak, že startování neprovází žádné nepříjemné vibrace ani hluk. Motor samotný je znamenitě kultivovaný a nijak při jízdě neruší svým projevem. Mé obavy z nedostatečné dynamiky vozu se bohužel naplnily, překvapivě však ne vinou samotného agregátu. V provedení e-HDi je totiž motor vybaven pilotovanou převodovkou EGS 6. Jedná se o robotizovaný šestistupňový manuál, který můžete používat buď v plně automatickém režimu, nebo si řadit pádly pod volantem. Převodovka se ukázala být achillovou patou Grand Picassa. Doba, kterou potřebuje pro přeřazení rychlostních stupňů, je dlouhá a při provozu řidiče zdržuje. Obzvláště nepříjemná je prodleva při prudším sešlápnutí plynu, kdy vůz nejprve po „vyšlápnutí“ spojky zpomalí a teprve potom začne zrychlovat. Částečným řešením je používání převodovky v manuálním režimu, kdy může řidič lépe načasovat přeřazení. Připadá mi potom ovšem zbytečné pořizovat si převodovku pilotovanou namísto manuální. Zvědavý jsem byl na spotřebu, která měla být silnou stránkou motorizace e-HDi. Ve městě jsem jezdil při zapnutém start-stop systému za 6,5 l / 100 km, což se udávané hodnotě 5,4 l příliš nepřiblížilo. Stejně tak mě zklamala hodnota 6,2 l mimo město oproti 4,8 l udávaným. Záhadou pro mě zůstává způsob počítání průměrné spotřeby palubního počítače, jenž se ukázal být velmi nepřesný. O tom si ale více přečtěte v testu spotřeby.
+ povedený systém start-stop
- odchylky spotřeby od udávaných hodnot
- pomalá převodovka
Jízdní vlastnosti: komfortní za každou cenu
Podvozkově se Grand C4 neliší od menšího Picassa. Vepředu bychom tedy našli zavěšení typu MacPherson se spodními trojúhelníkovými rameny a vzadu vlečná ramena. Nastavení podvozku odpovídá cestovnímu a rodinnému zaměření vozu. Podvozek je tedy velmi komfortní, možná až houpavý. Díky tomu spolehlivě vyžehlí většinu nerovností. Při svižnějším tempu se ale Grand Picasso pohoupává více než by bylo příjemné a dost se naklání v zatáčkách. Vzhledem k velikosti vozu se také projevuje znatelné kroucení karoserie. Všimnete si ho především při prudším brzdění, kdy je potřeba korigovat směr vozu. Řízení mě nijak nepřekvapilo, odezva od kol je minimální. Ve volantu jsem jen párkrát zaregistroval nepříjemnou ránu od příčné nerovnosti.
+ komfortní podvozek
- kroucení karoserie
Závěr
Grand Picasso je povedené rodinné auto, které umožní řidiči odvézt početnou rodinu, nebo pohodlně přestěhovat rozměrná zavazadla. Stejně tak je ideální na delší trasy a dovolené, kdy dokáže pěti dospělým a dvou dětem nabídnout komfortní svezení. Motorizaci bych asi zvolil jinou, protože se provedení e-HDi v praxi neukázalo být adekvátně spořivé a dynamicky nijak neoslnilo. Zcela bych se pak vyhnul pilotované převodovce, která mi připadá jako krok zpátky. Podívejme se, jak je na tom Grand Picasso cenově. Námi testovaná motorizace s výbavou Tendance vyjde na necelých 500000,- Kč, po dovybavení na naší úroveň pak lehce přes 537000,- Kč. Za podobnou cenu 563400,- Kč je nejbližším konkurentem Renault Grand Scénic 1.5 dCi, Volkswagen Touran vyjde na 639700,- Kč a největší Ford Galaxy 1.6 Duratorq dokonce na 734990,- Kč. Je tedy vidět, že se jedná o jednu z nejvýhodnějších nabídek mezi srovnatelnými MPV. Nejsilnější konkurencí je tak samotná Grand C4 Picasso se silnějším motorem 2.0 HDi a manuální převodovkou. Tu pořídíte za stejnou cenu jako provedení e-HDi a získáte tak podstatně dynamičtější vůz s jen o málo vyšší spotřebou.