(+) design přístrojové desky
(+) prostor vpředu
(+) přední sedačky
(-) horší zpracování
Nebudeme se nyní rozptylovat šířícími se fámami o praskajících rozvodových řetězech agregátů THP a pohroužíme se do výkonnostní stránky věci. Stylový Citroën pro svůj pohon používá trojici zážehových motorů vyvinutých spojenými silami PSA a BMW a obligátně také dva diesely. V základu se musíte spokojit s atmosférickou jedna čtyřkou VTi, následuje stejně značená šestnáctistovka plus její přeplňovaná verze. Dieselovou sekci pak zastupují dvě šestnáctistovková „hádéíčka“ s 90 resp. 110 koňskými silami. Nás bude pochopitelně zajímat vrchol nabídky v podobě dvousetkoňového turbomotoru THP, čili jednotky dobře známé i z jiných koncernových modelů – krotili jsme ji naposledy například v testu modelu DS4. Předně musím vyjádřit svoje přesvědčení, že tento uživatelsky bezesporu vynikající motor se svým až příliš vzorňáckým charakterem pod kapotu ostrého „hatche“ tak úplně nehodí. Proč? Je sice pěkné, že šestnáctistovka „bere“ v podstatě z jakýchkoliv otáček, a že vás dokonce ani nesní svým nezřízeným apetitem, kamsi se ale vytratil nepoddajný sportovní duch, který by měl být podobným modelům vlastní. Pěkně nakřáplý zvuk vychází jen z naladěného výfukového potrubí (samotný motor zní asi jako šicí stroj) a výkonová špička, ač je výkonu kdykoliv dostatek, jaksi chybí. K tomu všemu pocit, že jet s tímto autem rychle je až nesnesitelně snadné – stačí jen polechtat pedál plynu a minikára se s nezanedbatelnou prodlevou vrhne vpřed. Dobře táhne od 1.500, skvěle jí to jde 3 – 5.000 otáčkami, dál už to nemá význam. Z velikého točivého momentu profituje na sporťák poměrně dlouhé převodování, kdy třeba druhý rychlostní stupeň můžete využívat od 0 do 100 km/h. Vyloženě „econommy“ jsou pak pětka a šestka, která ve 130 km/h točí pouhých 2.600 ot./min. Jaký to rozdíl oproti takovému surovému Cliu RS se stejným výkonem ale atmosférickým motorem, které ve stejném tempu na stejnou rychlost zuří okolo 4.200 otáček. Řazení není v DS3 oproti dřívějšku nebo i C3 nejhorší, jistá přetrvávající „gumovost“ a vůle páky však na piedestal ani náhodou nedosahují. Již zmiňovaná spotřeba je skutečně velmi příjemným překvapením i s ohledem, že u přeplňovaných malých agregátů bývají její hodnoty dosti vrtkavé. S DS3 Racing běžném jezdění bez extrémního vytáčení vystačíte se sedmi litry na sto, ani dynamické zacházení ale nevyžene průměr nad 10.
(+) výkon a pružnost motoru
(+) nízká spotřeba
(-) méně sportovní charakter
(-) prodleva na plynu
Na to jak má DS3 Racing velmi poddajný motor, má řidič tu čest s dosti nekompromisním naladěním podvozku. Ve městě z vás vyklepe duši, stejně jako v pravém pruhu D1, odmění se však precizností při rychlé jízdě zatáčkami s dobrým asfaltem. Nezbytným předpokladem takové závodní jízdy jsou pochopitelně kvalitní pneumatiky ve snesitelném stádiu opotřebení, což nebyl tak úplně případ „našich“ notně amortizovaných „zimáků“. Díky nim se po kratším zahřátí malý Citroën na silnici smýkal víc, než by mu bylo normálně vlastní a zejména výjezdy z ostrých zatáček s vypnutou stabilizací nejvíce připomínaly snahu rozběhnout se v ponožkách na ledu. Na mizerné trakci má samozřejmě svůj podíl absence nějaké formy samosvorného diferenciálu, který by tuto fázi jízdy značně usnadnil a zajistil pasažérům požitek z mnohem většího bočního přetížení. Celkové precizní naladění podvozku se mi ale líbilo a na oblíbené trati jsme nebyli pomalejší, než třeba s mnohem silnější Mazdou 3 MPS. Řízení, ač jde zbytečně zlehka, je sympaticky přesné a i jízda rovně vyžaduje neustálou pozornost s rukama pevně na volantu, neboť stačí, aby silný záběr velkých hnacích kol zavadil o sebemenší nerovnost silnice, a vůz si to hned namíří jinam. Menší nejistota nastává jen s odhadem stopy při nájezdu do zatáčky, jakmile už jste v ní, je kontrola nad vozem ne velmi dobré úrovni. Za všech okolností však musíte být pamětlivi krátkého rozvoru a případné kontra provádět vždy s citem, aby se z lehkého přetáčení nestaly divoké „hodiny“. DS3 prokazuje dostatek talentu taky při ubrání plynu v zatáčce, kdy se dá snadno přinutit k lehce zvladatelnému driftu. Jeho ladné provedení umožňuje možnost vypnutí úzkostlivého ESP, které vám jinak veškerou legraci nekompromisně zatrhne hned v začátku. Fantastické byly brzdy, které se dobře dávkují a jsou snad k neutahání.
(+) prvotřídní brzdy
(+) držení stopy v zatáčkách
(+/-) přesné, ale přeposilované řízení
(-) absence samosvorného diferenciálu
Nejostřejší vydání DS3 zdatně umlčuje všechny škarohlídy, kteří tvrdí, že jde jen o pouťovou atrakci vhodnou tak nanejvýš pro jízdu z butyku do cukrárny. Je sice pravda, že verze Racing působí zvenku možná trochu prvoplánově, interiér je vyjma předních sedaček poněkud křehký a o ceně raději ani nemluvím, jenže to všechno nemůže zastřít neoddiskutovatelný fakt, že především podvozek je hoden označení „sportovní náčiní“. Méně už to bohužel platí o trochu nudném projevu silné přeplňované šestnáctistovky vhodné spíš do rodinného vozu, která na druhou stranu potěší nečekaně nízkou spotřebou.